5. - možná jsem to našla

9 1 0
                                    

Šla asi deset kroků od portálu, jenž se uzavřel. Podívala se okolo sebe. Viděla zničené budovy a ani známku po životě. ,,Že by byl tady?" Napadlo ji. Prošla celou vesnici. Nikde nikdo. Našla několik cest z této vesnice. Jedna vedla do lesa. Druhá vedla do řeky, kudy kdysi vedl most. Třetí vedla do hor. Čtvrtá vedla loukou. Musela si vybrat. Pozorně si prohlédla všechny cesty. Ani jedna se dlouho nepoužívala. ,,Okey. Tak proudu všechny cesty." Řekla a rozhodovala se kudy se vydá. Pozorně se dívala a poté zkusila cestu, která vedla loukou.
Celý den šla dokud se před ní cesta nezačala pomalu ztrácet. Pochopila že tudy cesta nevede. Rozhlédla se. ,, Přece ta cesta musela někam vést." Po hodině zjistila že vedla k dolům. Nezbývalo jí nic jiného než se vrátit.
Zpět ve vesnici zvolila tentokrát cestu lesem.
Nebyla zrovna příjemná. Na cestě bylo několik zapadlých stromů a mosty, které tam kdysi byly, již neexistovali. Dívce to ani moc nevadilo. Díky provazu zvládla všechny možné nástrahy.
Po dvou dnech se cesta začala velmi rychle ztrácet. Nikde nic. Pochopila že se tudy nikam nedostane. Musela se vrátit.
Nakonec se rozhodla že se vydá do hor. Bylo to velmi náročné, protože měla na zádech až moc velkou váhu, musela hodně lézt po skalách což jí také nedělalo moc velkou radost. Nahoře to bylo celkem kluzké. Rozhlédla se. Neviděla nikde žádné obydlí. Nakonec použila drona, aby si byla jistá. Ten nic nenalezl. Pochopila že vydat se přes řeku by bylo zbytečné. Tento svět pojmenovala XPZ79U. Věděla že se sem možná jednou vrátí.

Ela je zase v akciKde žijí příběhy. Začni objevovat