-Aneb dirty boy and broken girl-
Kdo je Park Jimin? Dívka jménem Soomin (vymyšlená postava, můžete to brát i jako Y/n) ho zná, ale on ji ne. Najde tento chlapec porozumění pro tak křehkou dívku jako je ona, nebo se zachová jako ostatní? Dokáže se vů...
,,Ale já to nevím!" křikla jsem na rodiče a vjela si prsty do vlasů. Devátá třída je už skoro u konce a já pořád nemám páru o tom, co bych chtěla dělat.
Táta po mně chce něco hodně odborného, abych se mohla dostat na ty nejvyšší pozice. Máma, pro změnu chce abych učila, ale to bych na tom musela být hodně špatně, kdybych to chtěla i já sama.
,,Však je mi teprve patnáct" zakryla jsem si dlaněma obličej a sedla si na gauč. Z očí se mi začaly hrnout slzy a já vzlykla.
Jsem ještě moc mladá na to abych přesně věděla co chci. Co když někam půjdu a za dva roky budu chtít jinam?
,,Opravdu ani nemáš ponětí?" optala se mě zklesle má matka a přisedla si ke mně. Rukou mě začala hladit po zádech, je to příjemné.
,,M-možná něco s psaním a hudbou?" vzhlédla jsem k ní. Bylo vidět, že není nadšená. Snažila se to zamaskovat, né jako můj otec.
,,No to si děláš srandu ne?! Z mé dcery bude nějaká zalezlá textařka, kterou nikdo nebude znát, protože si budou myslet, že texty k písním si zpěváci píší samy?!" práskl dlaněma do stolu.
,,Lidi tě nebudou znát, úspěch s nikým nebudeš moct sdílet. Tohle je na nic práce, pochop" doplnil se. Ve mně se začala vařit krev, už to nezvládám. Pořád samý úspěch a úspěch a úspěch. Už na to nemam.
,,Tak něco najdem, uvidíme co se dá dělat" povzbudila mě mamka a vstala. Odešla s tátou do ložnice. Už jsem se ani nesnažila odposlouchávat, jak jsem to dělala když mi bylo tak dvanáct.
Zamířila jsem přímo do svého pokoje a začala brečet.
To je to tak těžký pochopit, že já fakt nevim?
Konec letních prázdnin:
Momentálně sedím v autě, které drncá po dálnici, směr Busan. Je tam umělecká univerzita, tak snad jsem se rozhodla správně.
Rodiče mi pronajali malý byteček, bude zamnou chodit moje teta Jaerin, která tam má svůj krámek s květinama a kavárnou. Potkávám jí tak jednou do roka, ani ne, takže se s ní aspoň více poznám.
Je to tátova sestra, ale nejsou si vůbec podobní. Což je dobře, nebudu lhát.
,,Jsme tu" poznamenala mamka a táta zastavil auto. Octli jsme se před drobným paneláčkem, vedle kterého byla sámoška, což je ideální.
Vyšli jsme do druhého patra a odemkli.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
No krásný to tu mam. Snad ta čistota taky vydrží. Je tu pěkná koupelna, malá kuchyňka spojená s obýváčkem, konkrétně gaučem a telkou. Nejvíc se mi ale zamlouvá můj pokojík, kde je výhled na knihovnu, hned před centrem.
,,Jaerin přijde zachvíli, tak hodně štěstí" řekl táta. Pořád není smířen s tím, že ze mě nic extra nebude. Mamka mě objala a dala pusu na čelo. Se slovy to zvládneš moji rodiče opustili byt a zavřeli dveře.
Teď už je to na mě.
,,Soomin?"
Teda i na tetě Jaerin.
Prudce jsem otevřela dveře, kde stála hnědovlasá žena menšího vzrůstu, s vráskami od krásného úsměvu. Objala jsem ji a ona mě na zpět.
Pomohla mi vybalit a poté, mě tu šla provést. Přeci tu nemůžu zabloudit.
Jsem zpět!! Doufám, že jsem vám aspoň trochu chyběla Ti kteří jste tu nový, tak vás tady vítám!! Taky chci říct, že kapitolky budu vydávat tak jednou za týden, jelikož teď moc času na psaní nemám, ale napínat vás dlouho taky nechci💋 Mějte prosím pochopení a užívejte příběh!!<3 |565 slov|
