Bolest -Songfikce-Just Give Me A Reason

Geniální plán

Paris

Současnost

Co to kurva mělo být? Zmateně a trochu nasraně zírám na dveře, kterými prošla a snažím se rozvzpomenout na cokoli, čím bych v ní kdysi mohl probudit dojem, že s ní nechci nic mít.

Jasně, řekl jsem jí, že je děvka, když jsem zjistil, že píchá s Ianem. Ale to by řekl každý na mém místě. Píchala mi tátu, da hajzlu, a přitom dělala všechny ty věci se mnou. Miloval jsem jí. Miloval jsem jí dokonce tak strašně moc, že jsem si nechal vysvětlit, jak to je, místo, abych ji úplně odepsal. Lens byla totiž od máminy smrti jedinou konstantou mého života. Čistá, nevinná, krásná a on ji musel pošpinit těma svýma špinavýma prackama. Řekl jsem mu, že s ní chodím v naději, že ji nechá na pokoji, místo toho mi zakázal se s ní vídat. Neposlechl jsem. Scházeli jsme se potom ještě pár měsíců tajně, když se zčistajasna úplně odstřihla.

Odhlásila se z dramatického kroužku, přestala docházet do orchestru, do sboru... Zmizela ze všech aktivit, které pro nás dřív byly společné. Přitom já o divadlo ani hudbu nikdy moc nestál. Ano, šlo mi to. Mám přirozený talent, ale docházel jsem tam jenom kvůli ní. Přestala mi zvedat telefony, zablokovala si mě na sociálních sítích a z domu si snad podkopala tajný tunel, protože jsem před ním vydržel čekat celé hodiny a ona nikdy nevyšla ven. Nakonec jsem to vzdal a vysoká škola nás rozdělila úplně. K hudbě jsem se vrátil relativně nedávno, protože jsem si zranil koleno. Fotbalista s několika šrouby v noze nikdy nebude tak dobrý, jako ti, co jsou úplně zdraví.

Lenořinu karieru jsem sledoval od chvíle, kdy jsem v rádiu zaslechl její první písničku. Vlastně to byla ona, kdo mi připomněl, že umím i něco jiného, než se honit za míčem a vrážet rameny do protihráčů. Můj první song byl o ní a pro ni. Věřil jsem, že to přece musí poznat. Asi jsem nebyl dost konkrétní. Kurva! Praštím hranou pěsti do mramorové desky s umyvadly. Na pár vteřin jsem měl pocit, že to taky cítí.

To jiskření, pnutí, touhu...tu podělanou přitažlivost, která mezi námi pořád je. Ale možná ji cítím jenom já a ona se mi teď někde za rohem směje. Musel jsem vypadat jako parádní zoufalec. A taky, že jsem.

Před měsícem jsem požádal jejího agenta o spolupráci. Respektive, můj agent požádal toho jejího o spolupráci. Okamžitě ji zamítla. Doufal jsem, že si o tom dneska promluvíme, jenže pak mě přemohla její blízkost. Je pořád tak krásná. Zvykl bych si i na ty zrzavé vlasy, co si obarvila, jenom kdybych jí za ně mohl tahat, až mě bude kouřit. Na moment si představím, jak úžasné by to mohlo být a ztvrdne mi ještě víc.

Od chvíle, kdy jsem ji dneska spatřil, potlačuju erekci a začíná to fakt bolet. Zvážím možnost, že si ho vyhoním, ale pak mi dojde, že jsem pořád na dámských záchodech a měl bych se odtud pakovat dřív, než to novináři rozmáznou. Což možná stejně udělají, uvědomím si vzápětí a křivě se pousměju. Mám totiž geniální plán.

Kdopak to se mnou na těch záchodech byl a všichni ho viděli?

Lenora. Bingo.

Nabídnu jí, že pokud spolu natočíme album, nenafouknu tohle naše dostaveníčko do obřích rozměrů. Jistě, mohl bych proti ní použít daleko horší tajemství, ale takovou špínu by mi v životě neodpustila. A já nechci, aby mě začala nenávidět.

Ne hned.

Mám v úmyslu v ní vzbudit úplně opačné city. A pak... Se na ni vyseru zrovna tak, jako to ona udělala mě. Celé roky jsem ji nemohl dostat z hlavy. Žádná jiná se jí nemohla vyrovnat. Jenže faktem je, že žádná jiná se mnou nikdy tolik nezametla. A to jsem s ní kurva ani doopravdy nespal. Což je mimochodem meta, na kterou se tentokrát dostanu. Udělám jí to tak, že se otec bude obracet v hrobě, až bude Lenora slastí křičet moje jméno. Označkuju si ji, pošpiním stejně jako kdysi on a pak beze slova zmizím z jejího života. Bez rozloučení, bez vysvětlení, bez odpovědí.