Jakoby to nebylo jasný. Zase jsem nestíhala. Stejně jako každé ráno.
Abych se vám představila, mé celé jméno je Emma Valentina De Luca. Ano, můj táta je Ital, a vždycky to šlo poznat na jeho vášnivé povaze. Je velice přátelský, a má smysl pro umění. Máma je zase pro změnu Slovenka, na ní je to poznat její ráznou povahou. S ničím se nemaže a nenechá se od někoho ponižovat. Od každého z nich mám něco, ale někdy si přijdu i přes to strašně rozdílná. Seznámili se když mámě bylo dvacet, a tátovi dvacet pět. Táta cestoval a na Slovensku potkal mámu. To ho donutilo se usadit. Jenže mamka nikdy nebyla s bydlením na Slovensku spokojená, vždycky chtěla něco víc. Slovensko jí přišlo vždy zaostalé, protože bydlela ve Slovenské vesnici nedaleko vysokých tater. Proto se rozhodli přestěhovat do Pardubic. Tady jsem se narodila já, ale díky tomu že oba dva moji rodiče vyrůstali na venkově, tak mi chtěli zajistit stejné dětství. Proto jsme se přestěhovali. Konkrétně na Moravě v malé vesnici s jménem Vranov.
Teď už je mi ale sedmnáct, a já se stěhuji ke svému kamarádovi Pepovi. Známe se od malinka, taky vyrůstal tady na Moravě, ale byl o pár let starší, proto měl dříve možnost se přestěhovat. A vybral si Prahu. Tolik mi o nich vyprávěl. Že prý je to město zábavy, obchody jsou otevřeny dlouho do noci a na ulicích to žije do rána. Ani nevíte jak moc se tam těším.
Rychlostí blesku jsem vyskočila z postele, a hned jsem pelášila do koupelny. Vyčistila jsem si zuby, rozčesala vlasy, a nanesla lehkou vrstvu make-upu. Přesněji korektor, řasenku a lesk na rty. Šla jsem se převléct. Vzala jsem si na sebe oblečení které jsem si připravovala už včera.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Hnědé tílko na to bílé tričko a k tomu trochu volnější nízko pasé kalhoty. I přes to že už byl skoro červenec tak nebylo zrovna dvakrát teplo. Vzala jsem svojí jedinou cestovní tašku, a sešla jsem schody dolů. Rozešla jsem se do kuchyně, a šla jsem se rozloučit s rodičemi.
,,Tak já už pojedu," řekla jsem s lehkým úsměvem. Mrzelo mě že je tady musím nechat samotný. Vždycky všechno dělali pro mě, a proto abych byla spokojená. Mamka mi hned skočila okolo krku. ,,Naozaj opatruj sa moja malá, a ozývaj se nám," řekla mi během objetí. ,,Jasně mami," objetí jsem jí oplatila, a stekly mi slzy. Po chvilce jsme se pustili. ,,Ahoj tati," rozešla jsem se k němu, a objala jsem ho taky. ,,Drž se holčičko, a pamatuj si, Credo a te e a tutti i tuoi trucchi," usmál se lehce, a rozpustil naše objetí. ,,Děkuju," ,,Ti amo," ,,Io tu," odpověděla jsem mu s úsměvem, a rozešla jsem se ke dveřím. Naposledy jsem jim mávla, a rozešla jsem se vstříc novým dnům.
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.
Jen co jsem si sedla do vlaku, tak jsem napsala Pepovi zprávu.
Pepa💗 Už jsem na cestě, v Praze bych měla být do hoďky a půl.
Během chvilky mi přišla odpověď.
Pepa💗 Jasně, okolo desáty budu čekat na hlaváku, kdyžtak mi zavolej aby ses mi neztratila😉
Zprávu jsem jen označila srdíčkem, a začetla jsem se do knížky kterou jsem měla rozečtenou.
._._._._._._.
Hned co jsem dorazila na Hlavní nádraží, tak jsem zavolala Pepovi.
,,No, už jsem tady," řekla jsem usměvavě do telefonu. ,,Jo tak pojď na parkoviště, uvidíš mě hned," odpověděl mi s jasnou radostí v hlase. ,,Dobře," hovor jsem položila, a s cestovní taškou přehozenou přes rameno jsem se rozešla tam kam mi řekl. Musím říct že už teď je Praha něco jiného než Vranov. Je tady spousta lidí, jak turistů, tak už od pohledu normálních Pražáků. Vranov byla malá vesnice, a tak se tam moc lidí nepohybovalo. Všichni jsme se znali. Tady to však bylo naprosto jiné.
Jen co jsem došla na to parkoviště tak jsem ho viděla, jak mě s úsměvem sleduje. Rozeběhla jsem se za ním, a hned jsem ho objala. Viděli jsme se naposledy před rokem, když byl u svých rodičů na prázdniny. A rok byl pro nás fakt dlouho, byly jsme zvyklý se vídat každý den.
,,No konečně se vidíme," rozesmál se. Rozpustila jsem objetí, a přikývla jsem. ,,To teda, musíme si toho strašně moc říct," usmála jsem se. ,,To jo, taky mám několik novinek, a hlavně se těšim až ti ukážu Prahu a představim kluky se kterejma se bavim, bude to fakt něco," Jen co se rozpovídal jsem si všimla toho že už nemluví jako Moravák. ,,Všimla jsem si že už jsi i začal mluvit jak Pražák," rozesmála jsem se. ,,No jo, kluci se mi za to dost smáli a dělali si ze mě prdel, proto jsem začal mluvit jak oni," přikývnul s úsměvem. ,,Tak pojď do auta, zabydlíš se a hned někam zajdem,"
Po cestě mi vyprávěl o novinkách co se mu stali. Potkal nové kamarády, se kterými začal skládat hudbu. Prý jim to teda zatím moc nevynáší, ale začínají být známější a známější. Moc mu to přeji. Vždycky měl speciální vztah k hudbě, a tohle všechno chtěl. Navíc na něm bylo vidět jak ho to dělá šťastným.
,,A co ty? Stalo se něco novýho?" zeptal se s nehranou zvědavostí. ,,Vlastně jo i ne, podala jsem si sem do Prahy přihlášku na nástavbu na literární spisovatelku a neuvěříš, přijali mě, sekla jsem teda se střední školou v Brně, proto mi máma dovolila se sem přestěhovat. Nejdříve jí to teda vadilo, ale táta mě chápal s tím že si chci splnit sny, takže jí přemluvil." řekla jsem s úsměvem. Byla jsem ráda že mám konečně možnost plnit si sny. Už od mala jsem si psal dětské pohádky. A do teď v tom pokračuji, i když už mě spíše začalo bavit psát básničky, ale moc dobře vím že tím bych se moc neuživila, proto jsem se rozhodla pro literaturu. ,,To mám z tebe radost Emms, vždycky si to chtěla," řekl s nehranou radostí v hlavě. ,,To jo, jen doufám že mi to půjde," uchechtla jsem se. Už od malinka jsem měla problémy se sebevědomím a sebedůvěrou. Chodila jsem na základní školu v té vesnici, a tam měli děti předsudky vůči lidem s jinou kulturou. Proto jsem byla častokrát středem šikany, a zanechalo to na mě jisté komplexy. ,,Vždycky ti to šlo,"
