,,Hele Emms, co to bylo s tím Kamilem?" zeptal se mě Pepa během filmu na který jsme koukali. Ani nevím co to bylo za film. Byl už třetí a Pepa jenom zapnul něco co se mu na Netflixu nabídlo.
,,Já ti to řeknu, ale nesmíš to s ním řešit ani na něj být nějaký naštvaný, je to minulost a nechci aby se to nějak řešilo mezi klukama nebo tak," mykla jsem rameny. Pepa jenom přikývnul.
,,Pamatuješ jak jsme v mých čtrnácti bydleli asi půl roku na Slovensku? Tak jsem tam s Kamilem chodila, celou tu dobu..." řekla jsem, a dala jsem si chvilku pauzu. Koukal na mě s vyjeveným pohledem.
,,Já vím, já vím, bylo mi čtrnáct a jemu osmnáct, jenže já byla hloupá čtrnáctka, kterou on sbalil na sladké řeči. Vyprstil mě když jsem to nechtěla, nevím k čemu mu to bylo dobré, ale prostě to udělal, týden na to mi dal konec s tím že vztah bez sexu je jako kniha bez textu," sklopila jsem pohled.
,,No to si děláš prdel," vyhrknul divným hlasem. Takový jsem u něj neznala. Podívala jsem se na něj, a poznala jsem že je naštvaný a zároveň zmatený.
,,Proč si mi to nikdy neřekla?"
,,Nechtěla jsem to řešit, cítila jsem se trapně za to jak hloupá jsem byla,"
,,To mě mrzí, nejradši bych mu ale něco řekl," pronesl naštvaně.
,,Já vím že mě chceš chránit Pepo, ale něco prostě musíš nechat být, a pojď koukat už na ten film!" usmála jsem se, a zpátky jsem se rozvalila na gauč.
O týden později
V Praze jsem už týden, a nic zvláštního se nestalo. Pepa mi celý ten týden ukazoval nová místa v Praze, a já se tady konečné začínám trochu zabydlovat. Poslední dobou se tady sice cítím sama, ale Pepova chyba to není. Má spoustu práce v labelu, a já nemám potřebu tam s ním chodit. Jasně, Kuba a Robin byly v pohodě, ale nemyslím si že by z nás mohli být dobří přátele. Jsme prostě známí, a to mi bohatě stačí. Mám menší nutkání se vrátit domů, protože tam mám rodinu, ale vím že mám možnost která se jen tak opakovat nemusí. Prostě si jen potřebuju najít práci, a všechno se zlepší. Dneska ráno jsem byla na pohovoru v místním baru, kde mi řekli že se do tří dnů ozvou. Jakoby to bylo tak těžké prostě říct ano bereme vás a nebo ne bohužel, hledejte jinde. Nevím proč na to potřebují tři dny.
Pepa byl někde natáčet klip k jeho nové písničce Oceán, když zrovna zazvonil zvonek. Bylo teprve deset ráno, a proto jsem ještě ani nevylezla z postele. Rychle jsem tedy vstala, díky čemuž se mi trochu zamotala hlava, a rozešla jsem se ke dveřím. Když jsem je otevřela tak jsem viděla Dominika.
,,Pepa tu není, šel nahrávat klip," řekla jsem rozespale, a promnula jsem si oči.
,,Ty vole, už je deset, měla bys bejt dávno vzhůru, šípková růženko," uchechtnul se, a sám vešel do bytu. Vyjeveně jsem ho sledoval. Jasně, je to hlavně Pepův byt, ale když Pepa není doma tak by si sem žádný z jeho kamarádku neměl dovolit takhle bez pozvání chodit.
,,No co tam stojíš jak trubka? Udělám kafe," ušklíbnul se, a zapnul konvici. Cože? Za jiných okolností bych ho asi poslala pryč, ale vlastně jsem toužila po společnosti. I přes to že jsem věděla co je ten kluk zač.
Zabouchla jsem dveře, a rozešla jsem se za ním do kuchyně.
Dominik zalil dva hrníčky s kávou, a dal je na stůl. Sednul si naproti mně.
,,Tak mi něco o sobě řekni, Emmo," zaujatě na mě koukal.
,,A co chceš slyšet? Jsem normální holka z Moravy," mykla jsem rameny.
,,Nějaký podrobnosti, nejsi Češka, ne?" povytáhnul obočí.
,,Ne, máma je Slovenka a táta Ital,"
,,A jaký máš teda příjmení?"
,,De Luca," Dominik se rozesmál. Jenom jsem se ušklíbla.
,,Hahaha, furt lepší než Citta," rýpla jsem si do něj. Jo, Pepa mi řekl jeho příjmení. Stejně jako všech kluků.
,,No to teda nevim Růženko," mrknul na mě, a napil se.
,,Jak ses dostala sem do Prahy? Já myslel že ma Moravě je hezky,"
,,To jo, ale nic se tam neděje. Bydlela jsem v malé vesnici. Všichni se tam znají a každý den je to stejné, stejný stereotyp a všechno, chtěla jsem asi změnu. Možná bych tam i zůstala, ale už od malička jsme měli s Pepou plány že se odstěhujeme spolu někam do centra dění," usmívala jsem se nad vzpomínkou jak moc jsme snili o Praze. Vyplnilo se nám to.
,,Malej Pepa musel bejt vtipnej," rozesmál se Dominik nad tou představou.
,,Tady se změnil," zamyslela jsem se nahlas. Nevím jestli k horšímu nebo lepšímu, a ani jestli ho změnili kluci nebo Praha, ale vím že byly jisté věci jinak.
,,To ty se taky změníš, Praha je něco jinýho než malá Moravská vesnice, spíš jde o to jestli se změníš k lepšímu nebo horšímu."
,,Každý se pořád měníme, no ne? Cukry v těle se rozkládají a proto jsme každou vteřinou jiní. Nikdy nebudeme stejní ale musíme být spokojení s tím co jsme teď a tady. V tenhle moment." Líbilo se mi si s Dominikem povídat. Doopravdy mě poslouchal, nebyl to ten typ člověka co by tu pozornost jen hrál.
,,Podle mě ne, nemusíme s tim bejt spokojený, když si v jednu chvíli všimnem svejch nedostatků tak v další chvíli můžeme bejt lepší,"
,,To ne, kolikrát když si svých nedostatků všimneš tak je prostě nezměníš," mykla jsem rameny.
,,Vem si teď sebe, víš žes dneska vstala pozdě, a kdybys chtěla tak zejtra můžeš vstát dřív, ale je to jenom na tobě jak se k tomu postavíš, proto bys měla každou tu vteřinu využít ke zlepšování se, abys byla nejlepší verzí sami sebe," zamyslela jsem se nad jeho názorem, a musím uznat že má pravdu.
,,Asi máš pravdu, každou chvílí a chybou se můžeme zlepšovat," přikývla jsem.
,,Kouříš?" zeptal se. Zakývala jsem hlavou na nesouhlas.
,,Že se vůbec ptám, slečna dokonalá," ušklíbnul se. Slečna dokonalá?
,,Cože?" povytáhla jsem obočí.
,,Jo, podívej se na sebe, jediná věc která se k tobě nehodí je tvoje pozdní vstávání,"
,,Nejsem slečna dokonalá," zamračila jsem se. Mám spousty chyb, ale on je jenom zatím nevidí.
,,Jasně že jsi, neslyšel jsem tě říct jediný sprostý nebo nespisovný slovo, nekouříš, hádám že nepiješ ani nehulíš, a seš pilná studentka nějaký zdrávky nebo tak," mrknul na mě jakoby vše věděl.
,,Nehulím ani nepiju, ale střední nemám dodělanou frajere," ušklíbla jsem se pro změnu já.
,,No tomu se mi nechce věřit, já mám gympl," hrdě se usmál.
,,Ale stejně seš slečna dokonalá," dodal hned.
,,No to ne," zakývala jsem hlavou na nesouhlas.
,,Nee? Tak si se mnou pojď zapálit," vyzývavě se na mě podíval.
,,Rozhodně ne, kouření je závislost které se chci vyhnout,"
,,Tak vidíš, a proč se jí chceš vyhnout? Protože seš slečna dokonalá," zasmál se, a pokroutil nade mnou očima. Měla jsem silné nutkání mu dokázat že to není pravda.
,,Fajn, tak pojď," hráčsky jsem se usmála.
,,Jó jo?" vykulil oči.
,,Kdyby ne tak bych to neříkala," protočila jsem očima.
,,Tak pojď," kývnul směrem na balkón, a rozešel se tam. Byla jsem mu hned v patách.
