Další den jsem měla zase v plánu spát minimálně do deseti, ale hned v půl devátý mi volal táta.
Táta🫶
,,Ahoj Tati," promluvila jsem vesele do telefonu i přes to že mě vzbudil. Dlouho jsem ho neslyšela, chyběl mi jeho hlas.
,,Ahoj Val," táta mi neříkal jenom prvním jménem, používal obě.
,,Tak jak se ti daří?" zeptal se hned.
,,Jo, je to tady super, Praha je strašně velká a je tu hodně lidí, dokonce se snažím i si sehnat práci, ale to zatím moc nejde," vychrlila jsem ze sebe.
,,Tak to jsem moc rád, plní se ti sen, jenom doufám že nejsi celé dny zalezlá v bytě," lehce se zasmál.
,,Občas jo, ale někdy s Pepou někam zajdeme,"
,,Užívej si Valčo, dokud máš čas," v jeho hlase jsem slyšela úsměv.
,,Jasně, budu se snažit,"
,,Tak jo, já tě nechám už být, ale napiš někdy jo?"
,,Neboj tati, tak ahoj," rozloučila jsem se s ním.
,,Ahoj," odpověděl a hovor položil. Byla jsem ráda že doma nebyly žádné nebezpečně vztahy. Že se nedělo nic špatného.
Rozhodla jsem se že snažit se znovu usnout nemělo smysl. Stejně bych musela do hodiny vstávat, proto jsem se zvedla z postele, své dlouhé hnědé vlasy jsem si uvázala do drdolu, a rozešla jsem se do kuchyně.
V kuchyni už seděl Pepa, a hned se na mě usmíval.
,,No nevěřim, dneska si vstala dřív," uchechtnul se, a napil se z kávy.
,,No jo, taky se mi tomu nechce věřit," promnula jsem si oči, a dala jsem si vařit vodu na kafe.
,,Hele Emmo, dneska tady bude asi menší večírek, občas je dělám, protože ve studiu se pak spát nedá, nevadí ti to?" zeptal se. Dneska jsem sice měla v plánu být zase zalezlá v posteli, ale jeden den to změnit mě nezabije. Třeba to nakonec bude zábava.
,,Jasně že ne, je to tvůj byt," usmála jsem se vlídně, a zalila jsem si kávu. S hrníčkem v ruce jsem si sedla na židli naproti Pepovi.
,,Nejdřív to mělo bejt u Kuby a Nika, ale došlo nám že jejich byt je menší než můj, ale aspoň se pobavíme, bude prdel," vysvětlil mi Pepa celou situaci a snažil se ve mně probudit pocit radosti že tady ten večírek vůbec bude.
,,A v kolik to začíná?" zeptala jsem se na hlavní otázku. Abych věděla v kolik hodin mám být připravená.
,,Okolo osmi, takže se radši začni připravovat okolo půl sedmý, všechno ti hrozně trvá a je možná že kluci přijdou dřív," mrknul na mě.
,,Jo jasně, mně všechno trvá," protočila jsem nad ním očima.
,,Budou tady jenom kluci nebo i další lidi?" svraštila jsem obočí. Nemusíme mít přecpaný celý byt. Doufám tedy.
,,Kluci, nějaký holky, a taky vlastně Natalie s Nellou, Nella je holka Kamila a Nat chodí s Kokym, mohla by sis s nimi rozumět,"
Usmál se.
,,A ještě nějaký jiný kluci který neznáš," dodal. Začínala jsem se cítit trochu nejistě, ale věděla jsem že to zvládnu. Musela jsem to zvládnout. Neberte to tak že bych byla nějaký introvert, mám ráda lidi a společnost, ale mezi všemi těmi lidmi co tu budou znám jenom Pepu, a trochu Kubu s Robinem a Dominikem. Jenže hádám že ty se budou plazit po holkách, takže nevím jak to dopadne. Nezbývá mi ale nic jiného než to přežít, přinejhorším si můžu prostě zalézt k sobě do pokoje. To není takový problém.
,,Dobře," přikývla jsem jednoduše.
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.
Mezitím co se Pepa snažil připravit byt na večírek, já připravovala sebe. Pepa mi pak řekl že by nebylo od věci kdyby mi to dneska fakt slušelo, a tak jsem se rozhodla dát na jeho radu, a připravuji se tady už přes hodinu.
Osprchovala jsem se, samozřejmě oholila abych nebyla zarostlá jako medvěd, vyžehlila jsem si vlasy a namalovala jsem se. Teď už mi zbývalo jen najít vhodné oblečení.
Po dlouhém přemýšlení jsem zvolila jednoduchý outfit. Krátký top a sukni na zip. Hned co jsem se oblíkla jsem vyfotila fotku, a dala jsem jí na instagramová stories.
