I still hear your voice when you sleep next to me
I still feel your touch in my dreams
Forgive me my weakness but I don't know why
without you it's hard to survive
'cause everytime we touch I get this feeling
and everytime we kiss I swear I could fly
Can't you feel my heart beat fast I want this to last
Need you by my side
'cause everytime we touch I feel the static
and everytime we kiss I reach for the sky
Can't you hear my heart beat so I can't let you go
Want you in my life
Your arms are my castle your heart is my sky
they wipe away tears that I cry
The good and the bad times we've been through them all
You make me rise when I fall
'cause everytime we touch I get this feeling
and everytime we kiss I swear I could fly
Can't you feel my heart beat fast I want this to last
Need you by my side
'cause everytime we touch I feel the static
and everytime we kiss I reach for the sky
Can't you feel my heart beat so I can't let you go
Want you in my life
'cause everytime we touch I get this feeling
and everytime we kiss I swear I could fly
Can't you feel my heart beat fast I want this to last
Need you by my side
...
Stále slyším tvůj hlas, když spíš vedle mě
Stále cítím tvůj dotek, ve svých snech
Odpusť mi mou slabost, ale nevím proč
bez tebe je těžké přežít
Protože vždycky, když se dotýkáme mám tenhle pocit
a vždycky, když se líbáme, přísahám že bych mohla létat
Necítíš, že moje srdce rychle bije, chci aby to vydrželo
Potřebuju tě po svém boku
Protože vždycky, když se dotýkáme, cítím to jiskření
a vždycky, když se líbáme, dosáhnu nebe
Necítíš, že mé srdce bije, takže tě nemůžu nechat odejít
Chci tě ve svém životě
Tvoje náruč je můj hrad, tvé srdce je má obloha
odnášejí slzy, které pláču
Dobré a špatné časy, všechny jsme je překonali
Zvednul jsi mě, když jsem padala
Protože vždycky, když se dotýkáme mám tenhle pocit
a vždycky, když se líbáme, přísahám že bych mohla létat
Necítíš, že moje srdce rychle bije, chci aby to vydrželo
Potřebuju tě po svém boku
Protože vždycky, když se dotýkáme, cítím to jiskření
a vždycky, když se líbáme, dosáhnu nebe
Necítíš, že mé srdce bije, takže tě nemůžu nechat odejít
Chci tě ve svém životě
Protože vždycky, když se dotýkáme mám tenhle pocit
a vždycky, když se líbáme, přísahám že bych mohla létat
Necítíš, že moje srdce rychle bije, chci aby to vydrželo
Potřebuju tě po svém boku
...
Ležel jsem v posteli a nemohl usnout. Tentokrát to však nebylo tím, že bych měl noční můry. Ne, těch už jsem se poslední době obával méně, ale...měl jsem toho hodně na promyšlení.
Zítra mě nejspíš čekalo setkání s ostatními. Toho už jsem se tolik nebál. Ani nevím proč mě to tak ještě před nedávnem děsilo. Je to možná, protože už jsem se viděl s mámou a mám se když tak kam vrátit...nebo je to něčím jiným? Třeba tím, že...ho nechci zklamat?
Až příliš intenzivně jsem vnímal jeho přítomnost, ikdyž jsem k němu byl zády a on ležel o pár úrovní níž než já. Ten pocit mi přišel tak známý a přesto tak jiný. Známý, protože jsem každičkou buňkou svého těla vnímal ještě jednoho člověka, Annabeth, ale ta je...mrtvá. Sevřel se mi žaludek, ale oči mi zůstaly překvapivě suché. Už jsem neměl nutkání brečet. To je pokrok.
Schoulil jsem se víc do klubíčka a znovu se neubránil myšlenkám na Nika. Známe se už tak dlouho...přesto jsem ho nikdy nevnímal tak intenzivně, nikdy jsem na něj nemyslel tak často, nepotřeboval jeho přítomnost tak bolestně...já se zamiloval. Došlo mi po chvíli a já se zarazil.
Já se...zamiloval?
Ne...to není možný.Muži se mi nikdy nelíbili. Není to jen tím, že se za mě postavil a pomohl mi zpátky na nohy, když jsem to nejvíc potřeboval? Popravdě... Ne, nemyslím si. Co by na to ale řekl Nico? Asi bych se mu zhnusil...to nechci. Udělal toho pro mě tolik a já mu to nemám jak splatit, ještě aby se dozvěděl o TOMHLE. Ne, nechám si to pro sebe.
Uklidnil jsem splašeně bijící srdce a zavřel oči. Tak spi Percy! Spi!
...
"Rád jsem vás zase viděl Paní Jacksonová, Paule" Loučil se Nico až příliš foremně. Já jen stál opodál a s malým úsměvem to sledoval. Vždy byl takový odtažitý, asi, protože si myslel, že ho jako syna Hádova nebude nikdo respektovat.
Zezadu jsem pocítil objetí. Byla to mamka. Jemně jsem jí objal nazpět a povzdechnul si. Opravdu. Tahle návštěva mi vlila novou sílu do žil. Budu ji potřebovat.
"Dávej na sebe pozor Percy, ano?" Podívala se na mě mamka ustaranýma očima.
"Ale jdi ty, copak jsem někdy nedával?" Usmál jsem se na ni a pustil ji z objetí. Ona mi úsměv opětovala a nic neřekla. Asi si stejně myslela svoje. "Platí to, co řekla tvoje máma Percy a rozhodně se zase brzo zastav" Ozval se i Paul. S úsměvem jsem kývnul a vydal se k Nikovi, který postával u dveří.
Odešli jsme tedy od našich a šli zase k tomu stromu přes ulici, u kterého jsme se objevili minule.
"Tak jak se cítíš Percy?" Probral mě ze zamyšlení Nikův hlas. Lekl jsem se, protože jsem právě myslel na něj a na to, jako dobře vypadá jeho zadek v těch uplých černých jeansech. Nejradši bych se profackoval. Zrudl jsem a odkašlal si. "Celkem....znovuzrozeně" Řekl jsem po chvíli hledání správné odpovědi. Nico se pousmál.
"Počkej, k tomu znovuzrození ti chybí svázat ještě pár zpřetrhaných pout" Měl pravdu. Můj úsměv posmutněl. Udělám to. Pro něj se nebudu bát.
"Jo, už to chci mít za sebou, půjdeme?" Natáhl jsem k němu ruku. Nico se na mě divně podíval, ale pak mi ji stisknul. "Fajn, jdeme na to" Já nevnímal ten zlý pocit, když cestujete stíny. Vnímal jsem jen dotek jeho ruky, který pro mě v jeho nevědomosti začínal pozvolna znamenat něco víc.
...
Nechci to natahovat, takže tady máte další dílek. Užijte si ho! :P
Věnováno: Marrcus, 1SweetieForever, iren03 & Child_of_Hebe :)
ČTEŠ
Broken (CZ)
Fanfiction- Percico - Percabeth - Jasiper - Caleo - Frazel Annabeth zemřela v bitvě proti Gaie a Percyho to zlomilo. Nekomunikuje, nespí, nejí, nepije a nevychází z chatky, ať se ho snaží povzbudit, kdo chce. Do toho všeho je tu Nico, který mu ještě nepřizna...
