Smrt na dlani [Marigold/Geralt]

1. kapitola: Hora

Nazdárek! Krátké varování na začátek :). V této povídce půjde hodně o násilí, následky, utrpěná zranění a jejich důsledky. Geralt s Marigoldem k sobě budou hledat cestu pěkně dlouho, tak se na to raději připravte. 

Užijte si čtení a nezapomeňte zde zanechat komentář, případně hvězdičku♥.

---

„Do prdele, Marigolde! Všechno kolem tebe jde akorát tak do sraček! Džin, tvoje krákorání po hospodách s písněmi, co se mi kurva nelíbí a ponižují mě! Kéž bys mě tenkrát v Posadě neoslovil, kéž by existovala síla, která by mi tě dokázala vyrvat z rukou a zahodit někam daleko, kde tě už nikdy neuvidím!"

Bělovlasý zaklínač rozběsněně gestikuloval rukama a za každou pronesenou větou mu z úst vylétla sprška slin. Vrhal na barda pohled plný vzteku a odporu, ve žlutých duhovkách se nezračilo nic jiného, než hluboké zklamání a nezájem. Tolikrát mu chtěl ta slova vykřičet do obličeje a dnes nad nimi ztratil kontrolu úplně.

„V-vím, že jsem přítěž –"

„Tak se seber a vypadni!" přiblížil se k brunetovi na délku paže a hudebník se přikrčil. „Táhni a už za mnou nikdy nelez! Nevyhledávej mě, zapomeň na mě, žij si ten svůj zářný život, o který já nestojím a už se nevracej!" proťal skrze zaťaté čelisti.

„T-ty mě – myslel jsem, že mě máš... rád." Vykoktal ze sebe Marigold.

„Rád?!" zaječel Geralt skoro hystericky a ironicky se rozesmál. „Prober se! Šukal jsem s tebou, protože nikdo jiný nebyl poblíž, ne proto, že bych tě měl rád..." to bolelo. Spolkl žluč, která si razila cestu nahoru do jeho hrtanu a zabránil tak jejímu vyvrhnutí. Modré oči se přeplnily slzami, když klesl na kolena a žadonivě objal vědmákovu pravou nohu, naposledy ho zkoušeje zastavit v odchodu.

„Prosím, prosím, Geralte, neopouštěj mě." Plakal, vzlykal a třásl se po celém těle, když byl odhozen dozadu a s dunivým vyjeknutím klesl na záda na prašnou cestu. „Geralte," sledoval jeho vzdalující se záda. „Geralte, nechoď pryč! Geralte, nenechávej mě tady!"

Osaměl. Muž, kterého celé měsíce považoval za svou jedinou rodinu a kterého byl ochotný následovat kamkoli, aniž by se zajímal, kam jdou, nebo co se s nimi stane následující den, ho opustil.