Co když to není jen o nás?

-16-

Regulus

Jsme doma již týden. Má mysl se neustále vrací k té noci...k tomu co mi James řekl. Připadá mi naprosto nemožné myslet na něco jiného než na něj. A když už se mi nakonec podaří mé myšlenky stočit k jinému tématu, vždy přijde něco co mi ho připomene.

---

Třetí osoba

Promrzlý Londýn se začal zahalovat do temné noci a Regulus si, pomalu zapínal poslední knoflíček na jeho černé košili. Přišel den o kterém přemýšlel od té doby, co mu přišel dopis od matky. A ještě více od noci na Astronomické věži. Ani v nejmenším se mu tam dolů nechtělo, ale věděl že musí. Musel, i přesto jaké obavy měl ze své matky, by se nedokázal alespoň nepokusit o zrušení zásnub.

Regulus

Třesoucí rukou jsem vzal za zdobenou kliku dveří, jenž vedly do prostorné jídelny. U stolu již seděla matka s otcem. Oba na sobě měli slavnostní oblečení v černo-zelených barvách. Matka v ruce noblesně svírala sklenku s bílým vínem a popíjela ho. Sirius zde, jak nečekaně, ještě nebyl.

"Regulusi." matka pokynula abych se připojil k nim ke stolu. V místnosti vládlo napjaté ticho, až nepříjemné. Bylo narušeno jen občasně, když si někdo usrkl skřítčího vína. Vrznutí dveří. Sirius vklouzl do jídelny a zabouchl za sebou dveře.

"Opět jsi tu pozdě. Vezmi si příklad ze svého mladšího bratra a nauč se chodit v čas." řekla matka panovačným hlasem. Cítil jsem na sobě Siriusův pohled, ale snažil jsem se to ignorovat - nemohl jsem se nechat ničím rozrušit, potřebuji se zaměřit jen na to, abych nějakým způsobem vyklouzl ze zásnub.

Matka luskla prsty a Krátura začal přinášet jídlo na stůl. Celá večeře probíhala v tichosti, až na pár momentů, kdy matka s otcem prohodili pár slov o nějakých rodinných záležitostech. Začínalo mě děsit, že matka dosud nenakousla ono téma, jenž mi přináší posledních pár měsíců tolik stresu. Musím o něm začít mluvit já. Už nedokážu dál vyčkávat, kdy se rozhodne mluvit ona. Protože bych také ztratil těch pár střípků odvahy, jenž jsem za celou dobu nashromáždil.

"Ehm" odkašlal jsem. Šest páru očí se v mžiku upřely na mě - pokusil jsem si nepřipouštět si pocit strachu a nervozity, který na mě náhle dopadl. Nadechl jsem se a svůj pohled upřel na matku "Matko, chtěl bych se zeptat na podrobnosti ohledně..." slova se mi zadrhla v krku - konkrétně to jedno jediné. "Zásnub?" dokončila za mě. Lehce jsem pokýval na souhlas. Ve stejný moment, se Sirius téměř zadusil vínem, jenž pil. Koutkem oka jsem zachytil jeho pohled - byl v něm výrazný šok. Odvrátil jsem od něj pohled a opět soustřeďoval svou plnou pozornost na na matku.

"Ohledně tvých zásnub a svatby. Jak jsem psala v dopisu 27.7.1976 se měla konat tvá svatba.." na malý okamžik se odmlčela "Avšak okolnosti, jenž jsme probírali s rodiči tvé snoubenky, která je o tři roky starší, mě donutily změnit mé rozhodnutí." řekla s lehkým úšklebkem na tváři. V tu chvíli jsem netušil, co si myslet.

"Avšak jsme došli k závěru, že tři roky jsou moc. Ty jsi pro jejich dceru stále příliš nevyspělí a dětinský." Na sucho jsem polkl ani přinejmenším mě nikdy nenapadl, že bych se mohl ze zásnub dostat tak snadno. Ale ihned mě napadlo - "Ale jelikož mám i druhého syna, který mi bude poprvé v jeho životě k něčemu užitečný.." s podlým úšklebkem se podívala přímo na Siriuse, který byl nyní bledší než stěna. Já jsem se možná dostal ze zásnub, ale za cenu toho, že Sirius nejspíš bude nucen...Moje myšlenky byli rozházené a uháněli všemi směry.

"Siriusi Orione Blacku.." oslovila ho celým jménem "..Ve stejný termín tohoto léta se uskuteční tvá svatba. Je to již hotová věc. Nebudu tolerovat žádné tvé protesty, či cokoliv jiného -"

"To neudělám matko." skočil jí do řeči Sirius příkře, hleděl matce zpříma do tváře. V matčiných očích v okamžiku vzplály rozzuřené jiskry.

"Jak si dovoluješ mne přerušovat!" vyjekla pobouřeně.

"Já si nikoho, nikoho brát nebudu!" vyštěkl a vyskočil od stolu, přičemž převrhl židli na které seděl.

"Ihned se posaď zpět ke stolu!" zavřeštěla matka, pomalu rudnoucí vzteky. Také vyskočila od stolu. "Svatba bude! A ty si ji vezmeš! Nejsi dobrý k ničemu, přinejmenším tě využiji k tomuto!"

"Ne! Nikdy, už někoho mám!" zvýšil hlas Sirius stále se vzpurně zíral na matku, jenž se zatvářila zprvu překvapeně a poté rozzuřeně.

"Někoho! Patrně někoho z té tvé zpropadené koleje a nečisté krve! Ukončíš to s ní - okamžitě! Napíšeš jí a už ní nikdy nepromluvíš!" křičela a v ruce pevně svírala hůlku. Srdce mi začalo bít stokrát rychleji, jakmile jsem si hůlky povšiml. Tušil jsem, co by mohlo nastat..

"To neudělám! I kdyby si udělala cokoliv! V žádném případě -"

"Crucio!" vykřikla matka hlasitě. Špička její hůlky, byla namířena přímo na hruď mého bratra.

Ne, ne, to ne...pomyslel jsem si zděšeně, ale z nějakého důvodu jsem se nedokázal pohnout.

Ze Siriusova hrdla se vydralo něco jako přidušený výkřik a padl na kolena. V očích se mu objevily slzy způsobené bolestí, jenž kletba zapříčinila. Stočil se do klubíčka a svíjel se bolestí v nepředstavitelné agonii, kterou mu působila ona zakázaná kletba, vyslaná matkou.

Třetí osoba

Mladšího z Blacků zaplavila vlna úzkosti. Ne, ne, ne - běželo mu v mysli. Nemohl nic nedělat, i přes neskutečný strach, který měl ze své matky, vstal od stolu. Zatnul pěsti, aby zmírnil jejich třas - měl neskutečný strach z toho, co právě chystá udělat. Ale nemohl ji nechat, aby mu nadále ubližovala.

"Matko! Prosím tě přestaň!" řekl Regulus dostatečně hlasitě, aby ho slyšeli všichni v místnosti slyšeli.

Walburga si ho rozlíceně přeměřila pohledem, jako kdyby zvažovala, jestli nemá hůlku obrátit i proti jejímu mladšímu synu, naprosto přehlížejíc bolestný zvuk, jenž se vydral ze Siriusova hrdla. Regulus, jako by viděl jakým směre její myšlenky ubíhají, snažil co nejlépe jen mohl potlačit třas, jenž se pomalu, ale jistě zmocňoval jeho těla.

"Doufám, že máš co říct." vyštěkla Walburga přísně, jakmile přerušila kletbu. Regulus na okamžik stočil pohled na svého bratra, jenž ležel na podlaze, stále skroucený do klubíčka. Spěšně se podíval zpět na svou matku a promluvil, snažíc se aby se jeho hlas netřásl "Matko prosím omluv chování mého bratra. To co jsi mu dnes oznámila, je pro něj velká, nová a důležitá událost. Proto mu prosím dej, alespoň nějaký čas, aby to zpracoval, jelikož je to životní změna. Tak jako mně jsi dala čas, když jsi mi poslala dopis. A omluv prosím také jeho nevhodné drzé chování při večeři. Tak jako mé teď." dořekl Regulus, celým srdcem doufal, že toto bylo pro jeho matku dostatečné. Regulus na okamžik zalétl pohledem ke svému otci, avšak ten ho jen zjevně zamyšleně pozoroval. Svůj pohled ihned sklopil k zemi a čekal.

"Ať mi ten nechutný spratek okamžitě jde z očí." odfrkla so Walburga povýšeně, otočila se jejímu manželu a začala s tím o něčem debatovat.

Regulusovi nemusel nikdo nic říkat, aby mu došlo, pro to aby zmizel pryč z místnosti. Nechtěl být svědkem diskuze mezi jeho rodiči, jelikož tušil o čem bude.

------------------------------------------------------------------------------------------------

vote, comment - pokud se líbí

-1139 slov

..Charlie