Remus
,,O co šlo?" zeptal jsem se Siriuse, když se konečně objevil.
,,Ptal se -" nestihl doříct, jelikož se mu na rty přilepila dlouhovlasá plavovláska, jenž si k němu před chvilkou přisedla. Začali se dravě líbat. Polibky si navzájem radostně vraceli.
Třetí osoba
Náměsíčník vyskočil na nohy. Na tohle se nemůže dívat, nechce. Popadl svou tašku a co nejrychleji se vydal k díře v obrazu. Prolezl jím, ignorujíc Siriusovo volání kam že to zase jde.Nechtěl s nikým mluvit, jediné co si přál bylo najít si tichý, tmavý kout v knihovně a tam zůstat. Klidně celou noc. Věděl že si to nesmí brát tolik osobně, ale ono je to složité když někdo koho milujete, vaši lásku neopětuje.
Z myšlenek ho vyvedl povědomí hlas, omlouval se mu. Zvedl hlavu. Byla to Mary. Dlouhé hnědé kudrliny měla vyčesané do rozcuchaného drdolu. Na krku jí vysel náhrdelník právě od Lils.
,,Ehmm..."
,,Ty jsi mě neslyšel že?" mile se na něj usmála.
,,Ne promiň..." promnul si obličej ,,Já do tebe narazil, že jo?" zakvílel potichu.
,,Jo, ale v pohodě Reme, nic se nestalo. Kam vlastně jdeš?" zeptala se.
,,Umm...no....jen do knihovny..." zakoktal se Remus.
Mary ho zkoumala pohledem ,,Taaak dobře, ale už je pozdě, tak se brzy vrať." opět se usmála, zamávala mu a už odcházela.
---
Po asi hodině hloubání nad životem v knihovně, opět prolezl do společenské místnosti. Kde se mu naskytl pohled na Tichošlápka s onou plavovláskou na klíně.
S knihami pevně přitisknutými na hrudi, kolem nich bez jediného dalšího pohledu prošel, směrem k jejich ložnici.
Remus
Brašna mi sklouzávala z ramene, jak jsem se co nejrychleji snažil vyběhnout schody k našemu pokoji. (Jediný co teď chci je, zapálit si - a to i když jsem se pokusil na něj přestat myslet, je to prostě nemožný! Nechci kouřit, ale je to asi to jediné co dokáže mé myšlenky, alespoň na krátkou chvíli odvést od Siriuse.)
Potichu jsem otevřel dveře a následně zavřel. Na své posteli leží do klubíčka stočený James - takto ho vídáme už skoro pět dní. Oči do široka otevřené.
Těch osm dní co tu leží, pořádně nejedl, což se podepisuje i na jeho vzhledu - je to vidět, myslím že fakt hodně - má kruhy pod očima, začíná připomínat kostlivce. Celé ty dny nedělal nic, jen ležel. Fanfrpálové tréninky převzal Sirius, což prý vůbec nedělá dobrotu. A ještě když se k němu přidala Marlen.
Potichu jsem se pohnul a přiklekl si k Jamesově posteli.
,,Jamesy..." zkusil jsem to. Ani slůvko či pohyb, žádná reakce.
,,Jak ti je?" řekl jsem tiše. Stejná odpověď jako předtím (u Merlina, pořád je na tom stejně).
Zahleděl jsem se z okna - jak jen ho přimět aby s námi mluvil nebo dal najevo že se jeho stav lepší. Alespoň jedno z toho. Pomyslel jsem si zoufale.
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Helloo! Tu vám přináším další díl. Rozhodl jsem se do příběhu přinést i holky (Mary, Marlen, určitě se objeví i Dorcas). A také bych se vás chtěl optat jestli byste chtěli, abych ke kapitolám přidal jejich názvy (pár jich už vymyšlených mám) - ze začátku jsem to chtěl nechat jen s čísly, ale teď...no nevím...prosím aspoň o nějakou odpověď > <. Jinak mockrát děkuji za všechna přečtení <3
Lásku, -Rainbow-Charlie- ^_^
ČTEŠ
Co když to není jen o nás?
FanficNáš příběh se odehrává za dob Pobertů, ale spousta věcí je a stane se jinak. Co když je Regulus Black něco více než jen kouzelník ? Co když James Potter nemá slabost jen pro smaragdově zelené oči? Co když vůně nápoje lásky Siriuse Blacka je čokoláda...