Z kabelky jsem si vyhrabala klíče. Konečně jsem po dlouhém dní stála přede dveřmi svého bytu. Myšlenka o teplé koupeli a o tom že se konečně zbavím těch kozaček mi přinášela úlevu. Otevřela jsem dveře, z domu se táhl studěnoučký vzduch který mi po tom vedru nahnal úsměv. Kozačky jsem ze sebe rychlými pohyby schodila bylo mi prakticky jedno kde skončí hlavně že jsem je už neměla na sobě. Tolik návštěvníků a s nimi i práce jsme v té zmrzlinárně nikdy neměli. Cítila jsem se tak unaveně a líně že jsem ani nedolezla do pokoje, místo na tuhle noc, si moje srdce, našlo na gauči. Jako vždy na něm byla tenoučká přikrývka a miliony polštářů, takže se mi podařilo usnout hned.
Převrátila jsem se na bok. Někde v domě zvonil telefon. ,,Práce." Vyskočila jsem rychle na nohy. Přede mnou stálo zrcadlo. Zděsila jsem se. Make up jsem měla úplně rozmazaný a rozteklý po tváři. Na mě ještě pořád visely červené šaty ze včera na kterých byla skvrna od čokoládové zmrzliny. V rychlosti jsem se koukla na hodiny a zároveň popadla telefon který mi už dlouho vyzváněl. Byla to Mika, ze kterou pracuju. ,,Dej mi chvilku a budu tam." Přiložila jsem si telefon k uchu. ,,Dobře, ale dělej šéfka tu bude za 20 minut a pokud si všimne že tu nejsi jseš bez práce." Položila jsem telefon do kabelky a vyběhla jsem do pokoje kde jsem popadla uplně náhodné oblečení nakonec to byl zelený top a modré džíny. Potom už moje ruka sáhla po make upu který jsem strčila do kabelky.
Po cestě jsem se snažila uhladit a nějak rukama rozčesat to hnízdo co jsem měla na hlavě. Nakonec ty vlasy nevypadaly nic moc ale pořád lepší než to co s nimi bylo doma.
Autobus mi přejel přímo pod nos, tím jsem nahnala čas, naštěstí byl poloprázdný a já si v něm našla místečko. V odlesku se leskl odraz mě a mé rozmazané řasenka a rtěnky. Olízla jsem si prst,
a tím jsem se aspoň trošku zlepšila tu hrůzu co na mě byla. Autobus dojel do místa, málem bych projela zastávku, ale nakonec zastavil včas.
Vešla jsem do vnítř, ševka tam už byla. Mikka si mě všimla, mrkla na mě a očima mi úkazala na naše šatny. Mikk Odvrátila Soňu k oknu a začala jí ukazovat flek který je tu poměrně dlouho. Nenápadně jsem proklouzla do místonsti. Na židli byla připravená zástěra kterou na sobě obvykle máme, až tedy na akce jako třeba včera. To poměrně objasňuje ty šaty a kozačky, které si na sebe asi už nikdy nevezmu.
Vzadu jsem si zavázala mašly. Mál em b ych se zapoměla dát do pořádku. Z kabelky jsem vytáhla korektor, řasenku, a highliter. Na nic jiného nebyl čas.
,,Kde je vlastně Viki?" ,,Tady" vyšla jsem ze dveří. Mašle se mi rozvázala takže jsem s ní musela udělat to samé jako před tím. ,,Ženské problémy." Usmála jsem se. ,,Jo, aha" cocitivě kývla hlavou.
"Chceš prášek," zeptala se Mikka. ,,Ne, už jsem měla." Dopravdy své dny nemám ale Mikka to už stejně pochopila. Tyhle předehry se vždy povedou. Za ten včerejšek vám zvýším výplatu. Z Mikki jsme si prohodili radostné pohledy. ,,Já teda musím jet. Patrick mě požádal o ruku." ,,Cože, vážně." Vyjekla jsem radostí. Nečekaně jsem jí vpadla do objetí. Šefka, ale dobrá kamarádka. ,,Viki, to není nic tak zvláštního." ,,Po těch tvých kecech půl roku "Holky asi mě nepožadá o ruku." Tak myslím že je to skvěké." ,,Pojď sem." Přitáhla si mě ona zas k sobě. ,,Kdy si konečně najdeš ti nikoho, takhle krásná." ,,Nevím nejspíš nikdy, ale jinak díky moc." ,,Miko pojď sem taky." Usmála se tím svým úsměvem.
,,Co ta střední dostala jses tam?" ,,S těch všech na které jsem se hlásila jenom na 3.",, A do té Jižní Korei, jak jsi to skoušela pro srandu." ,,Nejspíš ne, žádný dopis nepřišel." ,,Ještě je několik dnů, doufejme že to ještě příjde." ,,Upřímně ani nevím kde se ve mě vzalo nutkání studovat v Soulu." ,,A kdyby tě tam přijali, šla bys?" ,,Jo! Je to velká příležitost zrovna můj obor, a ktomu víš že jsem se tam hlásila jenom kvůli té soutěži. Výuka plus ubytování zdarma."
,,A musím přiznat poslední dobou mám Koreu všude na sociálních sítích." ,,Tak to se ti nedívím. Spíš se dívím tomu že ještě nejsi fanoušek žádného k-popu."
Vzdychla jsem si. ,,Ty by jsi tam jela jenom kvůli tomu?" ,,Né vůbec né."
Zazubila se. ,,No to určitě, mě láká Kultura, památky lidé a studium ZDARMA." Už jsem pomalu domnívala poslední mísu. Zmrzlinárnu jsme zavřeli tak před hodinou. A já brzo mohla jít domů.
Rozhodla jsem se pro jistotu kouknout do schránky vytáhla jsem odtud dvě obálky. Když jsem si všimla zapadlého papíru. Soulshaggyo odresováno pro Viki Omnen. Zakřičela jsem sice asi šeptem. ,,Oni mě tam snad přijali. " Schodila jsem tašku z nákupem a kabelkou na zem. Ten dopis jsem otevřela.
Drahá Viki, moc se nám líbí váše skušenosti, s textem, spěvem, tancem
Tvé testy dopadli dobře. Prosíme aby jste byla 17 září už nastoupená, váš pokoj můžete dostat už dva dny před termínem.
Dál už byl jen text o mých uspěcích. Tahle škola je zaměřena na Tanec a Spěv. Coš není má slabá stránka.
Naopak ty hodiny na které jsem kdysi chodila se mi teď hodí.
Naposled kdy mě vidíte v tomhle světle.
Poznámky Autorky
Dopsala jsem kapitolu sperr. Písníčku jsem k téhle kapitole nezařadila. Doufám že vám to nevadí.
V komentářích prosím dejte vědět jak se vám to zatím líbí (prosím🥰)
Jinak taky názor na to že bude Viki studovat v Soulu.
ČTEŠ
(NE) Dokonalá
Romance,,Proč nemůžu být spokojená sama ze sebou." Přerušila jsem to drtivé ticho mezi námi. ,,Jak můžež říct že jsem dokonalá?" Změřil si mě svým vážným pohledem. Zase to dělá nutí mě se do něho zamilovat ještě víc. Nutí mě abych se červenala, jakoby mu...
