(inspirace Petr Bezruč)
Kol lesa kde sví se vnadně hora,
třese se třese, Madlenka ubohá.
Spadla ze srázu, noha jí sjela,
chvíle je tomu co ještě se skvěla.
Nelítostný sráz, omluv nemaje,
Madlenka o zdraví marně bojuje.
Košilku na kusy a oči znavené.
Nevinná Madlenka, nožky má studené.
Zradí ji dech, rdousí ji vzduch,
Madlenku v polosnu zradí i duch.
Bělmo do konců zahleděné,
Teď vidí k čemu samovrah se žene.
Hledí přes vrch, skrz vody.
Maminko její, přejdi ty brody,
chytni ji v náruč, rci slova stesku,
neb Madlenka sní o měsíčním lesku.
Madlenku jeskyňky chtly za vlasy,
sápou ji po stráni, rvou ji skrz klasy,
po poli panském k vesnici ji berou,
tam všichni poznají čí byla dcerou.
Otec, ten hrubián, hodil ji do zimy,
když Madlence ubohé, ňadra se nalily.
Vláčí se zimou kde skví se vnadně hora,
tam vrhnout se chce Madlenka nebohá.
Madlenku nechaly jeskyňky na dvorku,
kosti má sedřené úplně do morku,
Hlavu má zlomenou však vidno je hned,
že Madlenku zneuctil ten starý kmet.
Nemluvně hledí ji hrůzně z břicha,
oči má dokořán, však ústy nedýchá.
ČTEŠ
Záhon slov i Slovník květin
PoetrySBÍRKA BÁSNÍ Pár veršů letmo ovoněných slastnými nářky květin, pár veršů bohapustých, pár láskyplných a pár veršů jimiž si hojím duši... Verše o obyčejné bublině co přilétla na zahradu. Vše má svá slova.
