L'inizio di qualcosa di bello

Jako vážně?

Pov Taehyung

Už jsme čekali venku před hotelem a já se neuvěřitelně těšil na to jak se bude Jungkook tvářit až uvidí, že na pokoji není sám.

Na NÁŠ pokoj jsem se dostal jako první, protože Jungkook samozřejmě pomáhal tý malý děvce s kuframa ,,tss jako by to nezvládla sama".

Když jsem otevřel dveře musel jsem párkrát zamrkat, protože jsem vážně nečekal, že by tento z venku né tak pěkný hotel mohl mít tak krásné a prostorné pokoje.

Popis pokoje:

Když jsem vešel dovnitř, před sebou jsem viděl velký koberec za kterým byl malý schůdek nahoru. V prostoru nad schůdkem byly dvě honosně vypadající postele a mezi nimi byl noční stolek s lampičkou.
Na horní části také vedle postelí stálo světle šedé křeslo, které barevně korespondovalo s poměrně velkou pohovkou, která byla postavena dole pod schůdkem na levé straně od vchodu. Za pohovkou byly dvě velké skříně, zřejmě na prádlo. A na pravé straně od vchodu byl menší stůl za kterým byla linka, na které byla postavena mikrovlnka, kávovar, varná konvice a toustovač. Nad linkou byla skříňka kde bylo pár talířů, hrnku a misek. Dole v šuplíku pod linkou se skrývaly nějaké příbory a vedle linky stál malý minibar. A málem bych zapomněl, před pohovkou byla televize na kterou se dalo koukat i z postele.

(To je pohled ze shora. Dávám vám to sem pro představu. Strašně se omlouvám neumím vůbec kreslit to je na tom vidět, ale alespoň tu máte i něco pro pobavení( tím myslím moje malířské schopnosti).
Ale nu což každému jde něco jiného a já doufám že jste z mého díla alespoň něco pochopili😭)

Zpátky k příběhu

Musím říct že ten pokoj je víc než útulný, ale je tu jedna věc kterou bych změnil a ta věc mi vnukla nápad. Musím zkusit jestli se těmi postelemi dá pohnout. Zavřel jsem a zamknul dveře a rychle šel k postelím. Zkusil jsem s jednou pohnout a díky bohu to šlo. Proto mě nenapadlo nic jiného než srazit obě postele k sobě a doufat, že se je Jungkook nepokusí oddělit. Sice byly těžké, ale nějak jsem to zvládl, pak jsem se na jednu půlku posadil a čekal jen na to než Jungkook přijde.

Když jsem tam tak sám seděl a přemýšlel, zamyslel jsem se nad tím jestli mám tohle všechno ve svých 23 lech za potřebí. Když jsem si ale v hlavě promítl Jungkookovu roztomilou tvaricku řekl jsem si, že ano. Uvrtal jsem se do toho přeci jen já sám. Kdybych se rozhodl zaujmout Jungkookovu pozornost nějak jinak mohli jsme být teď už spolu. Ale nad čím to zas přemýšlím přece jen baví mě ho štvát a koukat na to jak moc mě nenávidí ne?