L'inizio di qualcosa di bello

Vážně musím?

Pov Taehyung

Byla neděle a já zase neměl vůbec nic na práci. Seděl jsem sám na velkém křesle u sebe v bytě a četl si nějakou knihu co jsem dostal k vánocům od mé matky. Kniha mě omrzela za necelou půl hodinu, a tak jsem už zvedal mobil abych zavolal Yoongimu jestli by nechtěli s Jiminem zajít ke mně, když v tom mi začal telefon zvonit.
Volal mi otec. Přemýšlel jsem jestli to mám vůbec brát protože mi bylo jasné že to bude něco kvuli práci, ale po tom co telefon zvonil už dobrých 45 sekund jsem si řekl že to asi bude něco důležitého a vzal jsem to.
,,Ahoj tati" řekl jsem.
"Ahoj synu, volám ti pro to že ti musím zdělit důležitou věc" řekl můj otec a já se lekl co se zase stalo.
,,Co se stalo tati, jsi v pořádku nebo máma?" Vyděsil mě tak jsem na něj dost naléhal.
Otec se do telefonu zasmál a odpověděl ,,Ne Taehyungu, nic se neděje ani mně ani matce, jen ti chci zdělit že za 2 týdny odjíždíme do Itálie tak si nic neplánuj"
,,Cože!" Řekl jsem rázně a s podtónem vzteku v hlase.
,,To jako vážně tati, měl si mi to říct dřív"
,,Abys mě odmítl? Nejsem hloupí Taehyungu vím že bys zase měl nějaké výmluvy proč tam nejezdit ale teď to už nezrušíš, vše je domluvené a jedeme my a někteří zaměstnanci z mého oblíbeného oddělení. Také jsem řekl ať vezmou i svoje rodiny třeba někdo bude mít krásnou dceru a ty už nebudeš sám" řekl otec s posměškem.
,,Hahaha otče, moc vtipné, myslíš to vážně, já tam opravdu nechci jet mám tady moc práce a co bude s Yeontanem?"
,,Tu chlupatou kouli si můžeš vzít s sebou a už žádné dohady, ještě se na všem domluvíme osobně ale ne neberu jako odpověď"
,,Ale ta-"
Nic zavěsil...
,,To si dělá prdel fakt" zařval jsem frustrovaně. No nic tak asi pojedu do Itálie pomyslel jsem si. Přeci jen mohl by tam být Jungkook... ten malej spratek. AHH jak já ho nemůžu vystát pokaždé když ho vidím tak bych ho přefikl...teda coo ne přefikl ale napálil mu. Ten jeho hezkej, roztomilej a nevinej obličej.
,,Bože Taehyungu uklidni se" řekl jsem sám sobě. No prostě Jungkooka jsem potkal několikrát na akcích co pořádal můj otec a vždycky se tam ochomejtal okolo nějaký kurvičky. Myslel jsem si o něm že je to jen nějakej mladej nadrženec co si nedá pokoj a létá za ženskejma ale potom co jsem ho viděl v klubu vykusovat se s nějakým blbcem došlo mi že jsem se šeredně mýlil. Nikdy nenechám Jungkooka na pokoji, není takový typ co si nechá všechno líbit, vždycky se mi postaví a mě to nějakým zvláštním způsobem vzrušuje. Nesnáší mě a já jeho též ale vždy když jsme spolu sami mám takovou chuť ho ohnout o stůl a nemilosrdně mu vyšukat duši z těla. Zase to dělám já přece nejsem buzerant a nebo jo?

Další kraťoučká kapitola takhle na začátek ale už se to začíná rozjíždět.🤭