𝐴𝑙𝑖𝑐𝑒 𝑖𝑛 𝐵𝑜𝑟𝑑𝑒𝑟𝑙𝑎𝑛𝑑

13.

Flashback

Last boss psal do počítače.
Last boss : Robert Edvin Pery... badatel který svůj život zasvětil výpravám na severní pól...sice mnohokrát selhal a kvůli omrzlinám dokonce přišel o osm prstů na noze..ale on byl prvním kdo severnímu pólu dosáhl

Najednou někdo mu zaklepal na dveře.
?? : večeře... nechám jí za dveřmi
Stále pokračoval v psaní na počítači.
Last boss : obyčejným lidem nešli na rozum že by.. někdo tak jednoduše přijal smrt...ale já mu rozumím.. protože smrt je nezbytnou...součástí svobody našeho života...a jak se mám teď?

Opět se ozval ženský hlas za dveřmi.
?? : řekni... řekni mi...jak ti pomoct
Chvíli tam jen seděl jako socha, potil se, ale zaee pokračoval v psaní.
Last boss :...na rozm zemi..kde svobodně nemůžu konzumovat sirové játra a nikdy bych chtěl...smrt nebyla součástí výchovy rodiču..tak jak pak se mohu cítit naživu...chci opustit svůj dočasný domov...já chci... skutečný svět

Last boss stál venku ve městě, kde nikdo nikde nebyl.
Last boss : a pak jsem se dostal...na tohle místo
Rozhlédl se kolem.

Byl ve hře, kde leželi mrtvý lidé, co už nežijí. On s pár lidma před něčím nebo někým utíkali. Rychle vytáhl telefon, kde hlas promluvil.
?? : konec hry...blahopřejeme
Hrozně se mu klepali ruce, že mu upadl telefon na zem a klekl si na zem. Byl z toho že všeho v šoku.
Last boss : tak kdy jsem ho poprvé okusil... svobodný život

Stál před zrcadlem. Chytl se za vlasy. Vzal si nůžky a začal si stříhat vlasy.
Ostříhal se do hola, oholil si i vousy.

Šel v tunelu, kde uviděl pána s tetováním, jak sedí a šel za ním.
Pan se na něj jen podíval.
Last boss : posliš... slyšel jsem že si dřív tetoval...
Pan : jo...
Last boss : vytetuj mi něco jedinečného.... něco s čím bych v původním světě nemohl dřív
Pán se na něj podíval nahoru
Last boss : tohle je mé pravé já... zůstanu v téhle zemi...dokonce života

Last bossovi mu tikalo v koutku ustu, dotkl se tam a pak se podíval na Kuinu.
Last boss : takže já... nemám minulost
Kuina se začala smát.
Kuina : promiň... promiň...teď už tomu rozumím... vždycky jsem cítila že my dva jsme si podobný
Last boss : jako ty a já ?
Kuina : oba pohrdáme svojí minulostí...
Chvíli se ještě zasmála.
Kuina : a díky tobě jsem se rozhodla....ty se k své minulosti obracíš zády...ale já se jí naposledy ještě podívam do očí
Last boss : cože ?
Zeptal se s smíchem. Pak se ale začal smát.
Opět se pak zase přípravili k boji. Chtěl jí rozseknout, ale Kuina minula. Podívala se na říznutí na ruce. Boj pár minut pokračoval. Najednou ho kopla do hruďi, že spadl na malé stolky s pitím.

Arisu byl stále svázaný a ležel na boku se židlí. Vzpomněl si na vzpomínku s Karubem a Chotou.

Flashback

Arisu, Karube a Chota seděli u baru.
Chota : pamatuješ si tu hernu která zkrachovala...jak se jmenujovala ?
Karube : aaa...tak kousek od školy..jak to bylo ?
Arisu : svět snů

Karube : svět snů jo
Chota : haa jasně jasně svět snů
Zasmáli se.
Chota : vždycky jsem zatahoval školu a Arisu se mnou..četl si tam sprostý články a nahlas
Karube : porňáče s devasátek byly jiná třída
Chota : jo..to jo... měli velký sny
Arisu : články od čtenářů se brali vážně.. člověk se do nich hežral
Karube : Arisu.. stál venku a bulel... když tu hernu zavřeli
Chota se začal opět smát.
Karube : to byli tenkrát časy co ?
Chota : tehdy fakt nebylo na co si ztěžovat ne ?
Karube : Arisu...
Arisu se na něj podíval.
Karube : nikdy nezapomeň žít naplno
Chota : tak o tom žádná... žij i za mě jo ?
Arisu se podíval na Chotu.

Arisu se pomalu dusil. Snažil si odlepit lepenku. Podařilo se mu to, zakašlal si.
Arisu : prosím... kdokoliv... prosím!

Usagi, Asahi s Tattou běželi po chodbě a hledali Arisua.
Usagi : to je kouř ?
Tatta : cože... hoří ?
Usagi : pšš... někoho slyším...

Najednou byl slyšet z dálky Arisu.
Arisu :...pomoooc ! Prosím!

Usagi rychle hledala správné dveře.
Arisu : pomoooc !
Usagi : tady je ! Arisu !

Snažila se otevřít dveře, ale bylo zamčeno.
Usagi : zamčeno...
Najednou se za nimi objevili dva ozbrojence a začali na ně střílet.
Minuli je. Usagi rychle běžela k oknu a vylezla z okna rychle ven, seskočila na balkón. Tatta je zatahl na zem. Jednoho praštil židlí.
Tatta : sakra...
Asahi : proboha !
Asahi vzala skleněnou vazu a praštila druhého ozbrojence do hlavy.

Usagi skočila do vedlejšího pokoje, kde byl Arisu.
Usagi : Arisu !
Arisu : Usagi
Objala ho.

Last boss na Kuinu hazet skleněné věci. Vzal si meč do ruky.
Last boss : víc toho neumíš...hm ?... vidím že tvá vůle žít... není tak silná jako moje
Kuina : vůle přežít jo ? No jo..

Flashback

Kuina zatáhla závěsy a vešla do pokoje nemocnice, kde ležela její máma.
Máma : Hikari?....ty teď vypadáš úplně jinak... tobě to...moc sluší
Kuina se na ní usmála. Máma se na ní také usmála. Začaly jim téct slzy v očích.

Kuina : mami...
Šlapla si na sklo, aby mohla udělat bojový postoj a pripravila se k boji.
Last boss zaútočil mečem. Kuina uhla a praštila ho. Potom ho kopla do tváře. Last boss upadl na zem. Kuian přešla k němu a dala mu pěstí do obličeje.
Kuina : s poslední váhou do váhy... přesně jak si řekl....táto

Usagi pomohla Arisuovi jít do jiného pokoje. Asahi s Tattou šli za nimi. Tatta objal Arisua.
Tatta : jsem tak rád..v pořádku ?
Arisu : děkuju ti...
Posadili se na postel.
Usagi : nechci vám to pokazit..ale zbývá třicet minut
Arisu : řekněte mi jaký jsou pravidla...

Miya seděla Niragimu na klíně a dávala mu pěstí. Niragi se jí snažil bránit. Najednou jí chytil jednou rukou za její krk.
Niragi : že si už někoho zabila ?....mě jen tak nezabiješ kočko....pojď si raději zašukat než zemřeme
Miye se podařilo říznout jeho paži, kterou držel její krk. Niragi vykřikl. Ale byl rychlý a přivalil jí, aby byl pod ní. Zahodil nůž z její ruky a opět jí držel za krk. Miya se mu snažila vyvklíknout.
Niragi si kousl do rtů.
Niragi : ale notak...však tohle miluješ... proč teď děláš že ne...
Miya : ty hajzle....
Kopla ho do břicha. Popadl na zem. Miya se rychle zvedla, ale najednou cítila kouř, rozhledla se kolem. Najednou před sebou viděla kouř. Niragi si všiml, kam se dívala.
Niragi : co je ?
Podíval se tím směrem, kde koukala Miya.