Nejmilejší Hermiono, přeji hrozně moc krásné ráno. Doufám, že se ti zdálo něco tak překrásného, jako jsi ty sama. Mně se zdálo o tobě. Byla jsi jen má a já si uvědomil, že ten sen musím uskutečnit. Chtěla jsi, abych ti napsal, jak vypadám, že? Nejsem si jistý, jestli bych měl, abych neprozradil až příliš, ale proč nezariskovat. Pokud nebudeš mít nic proti, popíšu ti svůj vzhled očima dívek. Říkají, že oči mám kalné, někdy jako obloha, někdy jako kámen.. Jsou v kombinaci modrošedé. Rty mám prý červené jako jahody, ovšem jsou spíš růžové. Vlasy prý mám krásně světlé, ale mně přijdou až moc. Nechci, aby sis myslela, že jsem nějaký sebestředný narcis, ale tohle bylo jediné, jak dokázat napsat, jak vypadám. Sám bych to nedokázal. Doufám, že na mě nezměníš názor. A doufám, že, pokud ti dojde, kdo jsem, nezavrheš mě. S láskou, M.M.
Hermiona měla pocit, jako by ještě spala. Zavřela oči a zkusila si ho podle popisu představit. Nedokázala přijít na to, kdo to je. Nenapadlo ji nic. Vzala do ruky pero a začala psát.
Milý M.M., také přeji překrásné ráno. Podle toho, jak tě popisují děvčata, musíš být anděl. Nijak jsem tě nezavrhla, neměj obavy. Bohužel jsem ještě nezjistila, kdo jsi, ale pátrat budu dál. Doufám, že mi nepřestaneš psát. Tvé dopisy vždy zlepší můj den. Mám nápad, ale bojím se, jak bys reagoval, takže ho zatím odkládám. Ovšem brzy ti ho představím a budu doufat, že zareaguješ pozitivně. Zatím se měj, uvidíš mě na snídani. Posílám polibek, Hermiona
Výr seděl celou noc za oknem, takže mu Hermiona jen přivázala k nožce dopis a do zobáku mu nacpala několik kousků ptačích pochoutek, které jestě našla u Harryho. Dnes se mu omluví a vysvětlí mu, kam Hedvičiny pamlsky zmizely.
Výr odletěl a Hermiona se šla převléknout. Dnes jí to trvalo jen chvilku. Vlasy si nechala rozpuštěné, rty obtáhla jemným odstínem tělovorůžové rtěnky a oči nalíčila jen tenkými linkami a řasenkou. Vyšla z ložnice s úsměvem na rtech.
"Dobré ráno, Harry. Rone, hezké ráno." Úsměv nezmizel ani když na chodbě narazila na Pansy Parkinsonovou a vyslechla si její poznámku o zmalované děvce.
Když vcházela na snídani, záměrně hleděla ke zmijozelskému stolu, aby našla svého tajného M.M., ale jediné, co viděla, byla banda idiotů.
Hermiona se posadila k nebelvírskému stolu a zadívala se směrem k zmijozelskému stolu. Prohlížela si všechny opravdu pozorně, dokud pohledem nezabloudila k Malfoyovi. Podle popisu by to mohl být on.. Měl extra světlé vlasy, byl vysoký a štíhlý, rty měl narůžovělé a oči měl kalně šedomodré.
Ale to je hloupost, Malfoy by jí tohle nikdy nenapsal. Vždyť ji nenávidí stejně jako ona jeho. Hermiona nad tím jen potřásla hlavou a natáhla se po kousku koláče a sklenici dýňové šťávy.
Po snídani si ještě došla pro brašnu a zamířila na několik minut do knihovny. Zvláštní bylo, že zrovna tam za ní přiletěl výr s dopisem. Ihned si ho přečetla.
Nejsladší Mio (mohu ti tak říkat?), dnes na snídani jsem spatřil bohyni. Nevěřil jsem, že jsi to ty. Chtěl bych znát ten tvůj nápad, pokud by to nevadilo. Taky mě něco napadlo, ale zavrhl jsem to, protože je ještě moc brzy. Přeji nejkrásnější den a vracím tvůj polibek. Zamilovaný M.M.
Hermiona hned začala psát odpověď.
Nejdražší M.M., jistě, že ty mi tak můžeš říkat. Děkuji za lichotivá slova, také bych ti je ráda napsala. Tedy, můj nápad.. Dobrá. Myslela jsem, že bychom se někdy mohli sejít, pokud bys nebyl proti. Ale podle mě je ještě brzy, takže jsem to chtěla odložit. Doufám, že mi napíšeš co nejdřív. Tvé dopisy jsou pro mě to nejkrásnější. Zatím ahoj, tvá Mia
Ps: Přemýšlela jsem, kdo bys mohl být a na snídani jsem zkoušela zjistit, jestli tě neuvidím u stolu. Nejspíš jsem v koncích.
