Rivalita

Prolog

‚Ahoj.

Na začátek vás chci oba poprosit, aby, až budete tohle číst, ani jeden z vás neházel vinu na toho druhého. Za to, co vám řeknu, můžete oba rovným dílem. Nechápete ještě víc, než když se vám tahle obálka dostala do rukou, vím to. Pánové, na rovinu vám říkám, učinit tohle rozhodnutí bylo hrozně těžké. Ale ta myšlenka se rodila v mé hlavě již dlouho a vy dva jste tomu jen napomohli.

Ptáte se, co se tu děje. Dostanu se k tomu. Víte, poslední tři měsíce pro mě byly peklo. Vždy jsem měla pocit, že vedle mě stojí dva silní, mladí, vyrovnaní, rozumní lidé, ale přesvědčila jsem se, že jsem žila v iluzi. Nevím, kde se to ve vás vzalo, Ta krutost, nenávist. Poslední tři měsíce jsem jen koukala na to divadlo, co předvádíte, jak se vzdalujete sami sobě a také mně. Padaly na mě rány ze všech stran, nevím, jestli jste to zaregistrovali, ale každým dnem mi bylo hůř a hůř. A jediné, na čem vám dvěma záleželo, bylo to, kdo tomu druhému uštědří více ran či bolestných slov. Vytahali jste na sebe tu největší špínu, kterou jsme se celé naše přátelství snažili držet v tajnosti. Začínalo se mi z vás dělat zle. Nejen mně, všem okolo. Všichni věděli, že se něco děje, jen nikdo nevěděl co. Neví to doteď. Nevím to ani já i přesto, že jsem často po nocích zůstávala vzhůru a se slzami v očích přemýšlela nad tím, co se s vámi stalo. Změnili jste se. Když mi bylo zle, neměla jsem kam jít, u vás bych útěchu nenašla. Našla bych akorát tak další důvod, proč se utápět v bolesti. Za ty tři měsíce jsem se změnila. Prozřela jsem, zjistila, co jste zač, a pochopila jsem, že jediné, co mi teď zbylo, je můj sen. Proto za ním půjdu. Proto odcházím. Je to také proto, že vás dva už nezvládám. Jste moc nároční. Moje hlava to nebere. Proto, až budete tohle číst, už budu pryč. Je jen na vás, jestli se mě budete pokoušet hledat, i když podle vývoje posledních týdnů mám pocit, že jste na mě zapomněli. Doufám, že vás tímto činem také donutím trochu se nad sebou zamyslet a zjistit, co všechno jste způsobovali svému okolí. Doufám, že se z vás zase stanou ti lidé, které jsem zbožňovala. Dala bych za to vše, abych, až se možná někdy vrátím, vás našla takové, jací jste byli v době našeho největšího přátelství. Teď se však loučím a říkám sbohem...
S láskou,
Ta, co se ve vás vždy snažila najít něco dobrého.'

Odložila pero, složila list papíru a vložila ho do obálky nadepsané ozdobným písmem. Teď začíná nový život.