Navždy| stein27

16.

Myslela jde si ze to jsou kluci nebo Klára bo říkala ze možná přijde. Ale byl to někdo koho bych určitě nečekala.
_______________________________
Byl tam Honza můj ex. Doufala jsem ze už ho neuvidim ale asi jsem byla najivni zase. Hned jak jsem ho spatřila jsme chtela zavřít dveře ale on je chytila.
"Ahoj krasko" řekl a přišel ke me blíž
"Neříkej mi tak" odstrčila jsem ho
"Ty jsi asi zapomela co se stane když budeš takhle zlobit" řekne a u toho se ušklíbne. Moc dobře si to pamatuju na to nejde zapomenout.
"Hm" je jediné co ze sebe zvládnu vydat a asi to bylo blby
"Tak si to připomeneme" řekne proráží me na zeď a začne líbat. Chci vzdorovat ale vím ze kdyby se snažila dopadlo by to ještě hůř. Zvedne me a jde semnou do pokoje. Ku podivu vešel do mého takže se nemusím aspoň bát ze by me někdo z kluků našel u něho v pokoji. Jasné Saro tebe tady někdo chce násilný také ty mislíš na tohle super.

Položí me na postel a začne svlikat teď se snažím trochu vrtit s vzdorovat ale nepomáhá to. chutné mi ruce tak silné ze představám cítí prsty. Nakonec mi sunda poslední část oblečení sevlece i sebe a tím to všechno začne.
Přirazi do me poprvé,podruhé a potřetí. Brecima ke mu je ti jedno. Chytne me pod krkem tak ze se začnu dusit ale ho to nezajímá. Zrychluje a zrychluje. A já brečím vic a vic.

Když se udělá vysune se ze me a začne se obléká a odchazy u pokoje s těmito slovy "bylo to krásný někdo to zopakujeme" řekne s odejde kdyz slisim zabouchnuti dveří výletu z postele a jdu se oblyct brečím pořad a neprestava to.

Lehnu si zpátky na postel a brečím. Najednou slisim jak nekdko přijde. Opatrně vykouknou a uvidím Petra. Zpátky zaveu dveře a jdu si spatky lehnout a brečet už to moc nejde ale bolí to. A hlavně se bojím ze sem přijde znova. Možná bych si měla najít vlastní být asi to tak bude i lepší a by jsme měla klid na učení. Z mích mislenek me vyruší něčí hlas. Byl to Petr.
"Ahoj chtel jsme se zeptat jest-" nedorekne to. Zhrozí se nad tím jak vypadam. Upřímně bych se taky zhrozila řešením všude. Nedivím se ze se máme tak diva.
"C-co se ti stalo?" Zeptal se vystrašeně
"N-n- ic" zavzlykám. On nic neřekne a jde me obejmout. Odhrne mi vlasy z obličeje a všimne si jizvy po škrcení od Honzy. Nic na to neřekl a obejme me ještě vic.
"Jestli o tom nechceš mluvit tak nemusíme až to budeš chtít říct tak to řekneš" zašepta mu do vlasů a Hladík me na zádech.

Můžu říct ze jsme takhle byly třeba půl hodiny. Pak někdo zavolal Petrovy a já jsme tam zůstala zase sama.
"Hele nechceš jít s náma do baru?" Přišel za mnou Petr. Upřímně se mi nikam moc nechce.
" ne jsem unavená asi půjdu spát" řeknu a pokusíme e o úsměv
"Okej a nemám tu s tebou zůstat?" Zeptá se z jeho hlasu jde vyčíst ze ti mušlí vážně a ze se oné možná i boji? Proč by se o me bal? Možná protože tě našel ležet na postele jak brečíš a máš modřiny na krku po škrcení? Ozve se moje podvědomí které se začíná ožívat častěji trochu me to děsí.
"Ne můžeš jít zvládnu to půjdu spát" řeknu on jen přikývne a jde me obejmout na rozloučenou
"Ok tak já jdu kdyby cokoli volej" usměje se a já mu úsměv oplatím. Jak mile  slyším zabouchnuti dveří lehnu si a upadat do říše snu.
_______________________________
Takže caukyy máme tady další kapitolu. Tady ta me asi upřímně zatím nabyla nejvíc a psala si i chvilkami docela lehce. Doufám se se vám líbila 💗