Zvony osudu

Nikdy bych si nevzala Bridgertona

Z pohledu Andy

Musela jsem se začít smát, když jsem viděla Colinůn obličej, nejspíše si všiml jak zvláštně na sebe ty dva koukají.

,,Jsi v pořádku? Vypadáš jako kdyby si viděl ducha." Zasmála jsem se, ale smích mě rychle přešel, když se Colinův výraz změnil najednou na vážný.

,,Až dotančíme musím ti něco říct, mohli bychom se jít projít někam  kde bude větší skoukromí prosím." 

Colin byl vážný a to mě vážně mátlo, co mi chtěl říct tak důležitého, je mi jasné že se to týká Nathali a Sebastiana, ale o co by mohlo jít? Co když mi chce říct, že je do Nathali tajně zamilovaný a požádá mě, abych jí řekla, který Bridgerton je ten pravý. Ale to je určitě blbost, však je Nathali mnohem mladší než on. Sakra ale i tak by to mohlo být ono, však jsou páry, které dělí mnohem větší věkoví rozdíl a jsou spolu.

,,Samozřejmě, ale opravdu si v pořádku?" Musela jsem se ho prostě zeptat znovu.

,,To jsem, ale tohle ti říct musím." Pověděl mi Colin a já byla čím dál tím více nervozní.

Tanec mi skoro vůbec neutíkal, za normálních okolností bych si ho nejspíše užívala, ale když se nemohl bavit Colin, jako by jsem se nemohla bavit ani já a samozřejmě jsem byla nesmírně napjatá, o co se tedy vlastně jedná.

Konečně tane skočil a hned po mírné pokloně mě Colin táhnul o trochu dále od společnosti, né moc daleko, aby z tohi nebyl problém, ale zároveň daleko natolik aby nás nikdo neslyšel.

,,Tak o co jde Coline, celkem mě děsíš." Musela jsem mu říct a čekala jsem co z něj vypadne.

,,Andy, nikdy bych o vlastní rodině nešířil žádné drby, nebo zvěsti, které by mohli naší rodinu některak poškodit, ale tobě věřím, si má nejlepší kamarádka a tím pádem nedopustím aby se to stalo i tvé rodině."

,,Sakra Coline, o co jde!" Vyjela jsem už na něj plná nedočkavosti přes to jak moc mě jeho proslov dojal.

,,Všimla sis, že já a Sebastian, jsme dnes chyběli na začátek představení mladých dam královně?"

,,Ano bylo mi divné že jste skoro zmeškali i Francescu?"

,,A víš, proč jsme přišli pozdě?" Nadechla jsem se že se zeptám, ale hned mi odpověděl.

,,Protože jsem musela řešit Sebastianův asi zatím největší průšvih. Načapal jsem toho blbce se slečnou Thompsnovou! Kdyby si někoho našel v pánském klubu, tak budiž, ať si užívá je mladý, ale takhle pošpinil čest mladé dámy, jediné štěstí bylo, že netrvala na svatbě i přes to, jak moc jsem jí říkal, že pokud o svatbu stojí, Sebastian si ji prostě vezme. Oba odmítli, od něj jsem čekal nepřízeň, ovšem i slečna Thompsnová nestála o svatbu a přísahala mlčenlivost, pokud i mi jí dodržíme, takže jsme naštěstí utekli ostudě. Víš jaké zle by z toho bylo, kdyby ona na svatbě trvala, nebo jaké zle by bylo kdyby to někdo zjistil." 

Stála jsem tam zaražená na místě. Opravdu mi to vše řekl, i když tím ohrožoval čest jeho rodiny? Byla jsem tak moc na Sebastiana naštvaná, chtěla jsem k němu teď hned nakráčet a vzít mu Nathali z náručí, tak rychle jak by to jen šlo, ale bylo mi jasné jak moc nápadné by to bylo, navíc nevím co bych řekla Nathali.