Vidíš právě teď někde ve vesmíru září supernova
Vidíš právě hvězda končí aby jiná mohla vzniknout znova
Vidíš právě jedna hvězda mizí ale obloha se nemění
Vidíš bože jak se z nekonečného vesmíru stalo nejtěsnější vězení
Vidíš jak trpím každou vteřinou kdy andělé mi nezahrají
Vidíš že je pro mě pořád těžší udržet se na okraji
Vidíš tu hlubokou propast mezi mnou a okolní skutečností
Vidíš snad i oprátku jak se úlohy kata zhostí
Vidíš člověka jak vztahoval prosebně k tobě ruce
Vidíš jak k zemi srazila tě evoluce
Vidíš dnešní svět který se ti musí nevýslovně příčit
Vidíš dnešní svět tak jej pojďme nenávratně zničit
Vidíš dnešní svět jak ho budou závoje dýmu už navždycky halit
Vidíš dnešní svět tak jej pojďme do základů spálit
Vidíš mě a pláčeš kam dospěl vývoj lidí
Vidíš celý vesmír jak se za mě stydí
Vidíš jsem symfonie která postrádá rytmus také melodii
Vidíš všechny propasti ve mně které nezakryji
Vidíš jak vše zavrhuji i když nejsem schopen tohle zvládnout sám
Vidíš jak se snažím přežívat vždy když umírám
Vidíš kostru svaly úsměv a snad i jiskření uvnitř mého mozku
Vidíš ubožáka zoufalce vidíš lidskou trosku
Vidíš jistě způsob jak ještě zkázu lidí vrátit zase zpět
Neboj pomohu ti když zabiju sebe i svůj vnitřní svět
---
Báseň Deprese měla původně vypadat trochu jinak. Mělo jít o dialog lyrického subjektu s bohem o tom, jak jsou spokojeni s podobou současného světa, a nakonec se shodnou na tom, že by bylo pro všechny lepší, pokud by byl zničen (pozůstatek tohoto motivu se objevuje ve třetí sloce). K tomu mě inspirovala píseň od Hollywood Undead pojmenovaná Gotta Let Go (Nechat to být).
Postupně se ovšem můj pohled na báseň měnil a její konečná podoba, která je zaměřena především na duševní stav lyrického subjektu, vznikla hlavně na základě písně od skupiny Bring Me the Horizon s názvem Drown (Topit se), jež je podle mého názoru jedním z nejlepších popisů deprese ze všech, s nimiž jsem se zatím setkal.
Často mám u básní nejdříve vymyšlenou jejich závěrečnou pointu, ale zde jsem několikrát konec skladby posunul, když mě ještě napadlo působivé spojení slov, takže nakonec se nachází téměř o dvě sloky dál, než měl původně být. Na druhou stranu jsem s ním vskutku spokojen, neboť propojuje oba popsané motivy použité v básni.
