Another Dimension 《FF-HP》

KAPITOLA 9 - City

"Před několika dny jsem zjistila, že jsem těhotná," dokončila Ginny svojí větu.

Všichni na ni zmateně či překvapeně hleděli. Jakoby všichni ztratili hlas. Když už ticho začalo být dlouhé, Ginny pokračovala.

"Jelikož je to Harryho dítě, myslíme si, že přivolali každého s krví Potter. A jelikož je Harry u nás prozatím jediný Potter, tak je tu jenom on. A já tu jsem kvůli malému."

Všichni na ně zírali a stále nikdo nic neřekl. Bill začínal být v obličeji červený. Když paní Weasleyová vzlykla a pár lidí se na ni otočilo, Harry se naklonil k uchu Ginny. "Myslím, že si je rozbila."

"Já?"vyhrkla a ignorovali všechny pohledy. "Tohle je práce nás dvou."

Harry zvedl ruce nad hlavu a pousmál se. "Vím, já vím. Ale podívej se na ně."

Když se otočili na všechny ty vytřeštěné oči, konečně někdo získal zpět svůj hlas.

"Vaše teorie by mohla být ta správná," promluvil Brumbál. Teď se všechny pohledy stočili k němu. "Ale rád bych věděl co vám Tom řekl, než přišli členové Řádu."

Harry se na chvíli zamyslel. "Tom vlastně ani nic neřekl, mluvil Harry. Chtěl vědět jak jsme porazili u nás Toma. To bylo téma celé této konverzace."

Ginny něco nesrozumitelně zamumlala. Když si uvědomila, že na ni spočívají všechny oči, řekla svojí poznámku nahlas. "Ne jsme, ale ty."

"Tom nezemřel jenom díky mě. Nebýt všech kolem, kteří bojovali, byl bych mrtvý já a Tom stále naživu."

"Ještě mi zkus tvrdit, že kolem tebe bylo XY lidí, když jsi zdrhal z Lestrange trezoru na hřbetě draka."

"Nebyl jsem sám. Byl se mnou Ron a taky Hermiona."

"Moment!" vykřikl Sirius. "Ty ses vloupal do trezoru Lestregerů a utekl na drakovi?" Harry opatrně přikývl. "A to ještě žiješ?" Znova kývnutí. "Jak?"

"Nevím," řekl popravdě Harry. "Mám větší štěstí než bych si zasloužil. A hlavně jsem nebyl sám."

"Přátelíš se s R-Ronem?" zeptala se opatrně paní Weasleyová a při vyslovování synova jména se jí zadrhl hlas.

Harry přikývl. "Přátelím se s ním od prvního ročníku co si ke mne přisedl do kupé ve vlaku." většina přítomných se na Harryho dívala nevěřícně. "Můžete a nemusíte mi věřit. Ale takhle to v mém světě je."

"Víš, že tos byl ty, kdo vedl útok na naší rodinu?" ozval se Bill s upřeným pohledem na Harryho, který zbledl. "Zabil jsi svého nejlepšího kamaráda. Jak se cítíš?" Ginny se již otevírala pusu, aby Harryho bránila. Ten ji však položil ruku na stehno, aby na sebe upozornil.

Zhluboka se černovlasý chlapec nadechl. Svůj pohled upřel na Billa. "Já nejsem ten který způsobil bolest tvojí rodině. Je to Harry z vašeho světa. Mrzí mne čím si procházíte. Mrzí mne co se vám stalo, ale já s tím nic nemám společného a nemohu s tím nic dělat."

"Mrzí mě čím si procházíte," parodoval Bill Harryho. V jeho hlase byla slyšet bolest. "Ty nevíš jaké to je přijít o rodinu. O svoji rodinu jsi přišel jako dítě. Ani si to nepamatuješ. Já tam byl. Já je viděl. Viděl jsem, jak mučí moji sestřičku a po několika hodinách ji zabíjí a já nemohl udělat nic. Ty nevíš jaké to je."

Harry mlčel. V jeho hlavě se objevilo několik obrazů, které raději schoval zpět do zadního šuplíku mysli. Harry se snažil dát dohromady svoje emoce za doprovodu vzlyků paní Weasleyové, která se snažila Billa vtáhnout do svého objetí.

"Byl jsem dítě, když jsem přišel o rodinu. Byl mi rok," všechny pohledy se stočily na Harryho. Nikdo se neodvážil nic říct, ba vydat nějaký zvuk. "Vím ale vše. Mozkomoři mi poskytli zvuk z celé noci. Tom následně mi ukázal obraz. Nejde však jen o moje rodiče. Celý život žiju jako sirotek. Zvyknete si na pocit osamělosti. Ale pak přijde moment, kdy stojíte smrti čelem. Kdy vedle vás stojí čerstvě dospělý kluk, který má celý svůj život před sebou a je zabit jenom kvůli vám. Zemřel jenom protože jste chtěli vyhrát oba dva. Chtěli jste si výhru rozdělit a jednoho z vás to stálo život. Jenom proto, že byl nechtěný svědek. Cedric je jeden z mála, který zemřel přede mnou a já nemohl udělat nic. Vím jaké to je. Pocit prázdnoty, paniky, hněvu, smutku a dalších emocí najednou. Moje rodina jsou moji přátelé. Mojí rodinou se stali Weasleyové. A věř mi, nikdy nikoho jsem úmyslně nezabil, krom Toma. Já nejsem ten na kterého máš vztek."

Nastalo hrobové ticho. Přítomní sjížděli pohled z Harryho na Billa a zpět. Bill měl oči na Harrym. Po chvíli se otočil na Ginny. "Ty jsi jeho snoubenka?" zeptal se jí. Ginny si podezřívavě Billa sjela a následně přikývla. "Jaký je tvůj Harry?" pronesl po chvíli ticha s pohledem do nikam. Ztracen již ve svých myšlenkách a čekal na Ginnina slova. Dvojčata napjatě celou přestřelku sledovala. V době, kdy se celé neštěstí odehrálo, bojovali na příčné ulici před svým krámkem se smrtijedy. Nevěděli, že jejich bratr tenkrát všechno viděl.

Lily byla snad jediná, která měla celou dobu pohled jenom na Harrym. Nevěděla, jak se má cítit. Ten kluk byl podobný jejímu synovi. Sdílejí stejné jméno, stejný vzhled, stejné rodiče jen z jiné dimenze. Jsou tak stejní, ale přesto úplně odlišní. Je vážně tenhle Harry hodné dvojče?

Ginny se usmála. "Můj Harry je člověk s velkým srdcem. Člověk, který nehledí jestli on bude zraněn, jestli sám něco ztratí, i kdyby to znamenalo jeho život. Udělá cokoli, jen aby ochránil ty, které miluje. A udělal by cokoli i pro cizího člověka, který se nachází v nebezpečí. Harry dbá, aby všichni byli spokojení, i když to znamená omezit sám sebe. Nesobecký člověk," následně se Ginny kulišácky usmála. "Oblíbený u nás ve světě. Vyhrál několikrát nejhezčí úsměv. A možná kvůli všem věcem, které za svůj život udělal a jaký člověk je, se stal Harry mezi bystrozory oblíbený a je navrhnutý na vedoucího bystrozorů."