Láska pod září reflektorů [ Nik Tendo ]

7.

Přijeli jsme před fitko, já si vzala tašku s věcmi a šli jsme dovnitř. Já si zaplatila vstup na měsíc, protože když už, tak už žejo. Mám v plánu na sobě pořádně zamakat, zaprvé, protože nechci aby se stalo to, co se stalo v minule. A zadruhé, protože jsem vždycky chtěla chodit do fitka, ale nějak jsem se k tomu nedokopala.

„Tak čím začneme?" zeptala jsem se zvědavě, když jsme přicházeli do prázdné místnosti, plné strojů na cvičení.

„ Prvně by jsme mohli zkusit si trochu zacvičit, a potom by jsme šli na tu sebeobranu. Co ty na to?" otočila jsem se na něj, usmíval se na mě. Já jsem mu úsměv oplatila a vyrazila za ním k činkám. Začala jsem prvně pěti kilovou, a pomalu ji začala zvedat nad sebe. Jakub stál za mnou a jistil aby mi to, když tak, nespadlo. Ale tohle bylo ještě lehký takže dobrý.

Po takový hodině, co jsme oba cvičili, nebo se spíš jenom snažili cvičit, protože jsme se pořád něčemu smáli, a vyprávěli historky co se nám stali. Tak jsme přešli na sebeobranu, víceméně na box.

„ Takžeeee, začneme postojem," stoupl si vedle mě a naproti nám byl boxovací pytel.Já jeho postoj napodobila.
„ a teď si dej ruce takhle... jo přesně."

Pohled Jakuba

Když jsme posilovali, jistil jsem jí ze zadu, aby jí to třeba nespadlo zejo. Několikrát jsem ji s tím musel pomoct, ale chápal jsem to. Nikdy takhle necvičila, teda aspoň mi o tom nic neříkala. Dost jsme se u toho nasmáli, za to jsem hodně rád.

Po další hodině, našeho cvičení plného smíchu, jsme se přesunuli na box. Naučil jsem jí zatím základy, aby toho na ni dneska nebylo moc. Zkousila si to i s boxovacím pytlem. Ale musím přiznat, že jí to fakt šlo.

Bylo něco kolem šestý večer, oba jsme si řekli že to pro dnešek můžeme zabalit. Já musel ještě do studia, za klukama něco nahrát a vyřešit věci kolem naší tour kterou zrovna jedeme.

Kdyby Scar chtěla, tak by se mnou do toho studia mohla.

„ ty hele, Scar?" zeptal jsem se jí když jsme zrovna nasedli do auta.

„ mhmm?" zabručela ve znamení že mě vnímá, ale bylo vidět že je že si konečně sedla.

„ nechtěla bys se mnou do studia, tak na hodinku, možná dvě?" vyřkl jsem otázku, u který se na mě podívala udiveným výrazem. Chtěl jsem aby tam se mnou jela, aspoň by jsme se víc poznali, a já bych o ní něco zjistil.

Od té doby, co jsme za ní byli s klukama v nemocnici, mi pořád vrtá hlavou její jméno. Ano sice to může být jenom shoda jmen, ale máme stejné rysy v obličeji. Dokonce i kluci mi to říkali! Chci o ní něco vědět, něco víc než to co vím teď. I když o ní skoro nic nevím.

„heleee, klidně ale musím jít domů se vysprchovat. Potom klidně." zvedla ke mně hlavu, podívala se mi do očí a usmála se. Ten úsměv ji tak sluší.

„ tak to uděláme takhle. Já tě odvezu domů a až budeš hotova, tak mi zavoláš jo?"

„ tak jo." rty se jí stočili to širokého úsměvu a to mě donutilo ji napodobit a usmat se též.

Pohled Scarlett

Těšila jsem se, že budu moct strávit víc času s Jakubem, ale taky jsem se bála toho kdo všechno tam bude. Ale nešlo mi o to kolik tam bude lidí, ale o to jak se budou chovat.

Jakub nastartoval auto a vyjel směrem ke mně domů. Po cestě byly puštěný písničky co poslouchá Kuba, pár z nich jsem znala též, tak jsem si občas pobrukovala.
Cesta uběhla docela rychle a najednou jsme se objevily,u mě před barákem.

„ tak až budeš hotová, tak mi zavolej a já pro tebe přijedu jo?” koukl se na mě a se na něj usmála a kývla že rozumím. Hned jak jsem se odpoutala, Kuba mi podal lísteček s jeho číslem. Já se na něho usmála a vyrazila jsem domů.

Tam jsem si hned dala rychlou sprchu a potom jsem utíkala do pokoje ke skříni, kde jsem si asi čtvrt hodiny, vybírala co na sebe.
Nakonec to vyhráli tmavě šedý, bokový kalhoty, který jsou na kolenou roztrhaný a černý crop top s dlouhým rukávem.

Lehce jsem se namalovala, což v mém případě znamená že si dám korektor, světle růžovou rtěnku, do koutků oči stribrny stín, řasenku a jako poslední černou tužku pod oči.

To mi zabralo další deset minut a já už volala Kubovi, že jsem hotová.

Kuba: „ ahoj Scar.”

Já: „ ahoj Kubo, já už jsem hotova.”

Kuba: „ dobře, za chvilku jsem tam.”

Já: „ dobře, děkuju.”

Kuba: „ nemáš vůbec zač, ahoj.”

Já: „ ahoj.”

Vzala jsem si menší černou kabelku, do které jsem si dala telefon, peněženku, klíče a na ruku si mandala pár náramku rovnou i s černými gumičkami. Šla jsem do chodby, obula jsem si černý Vansky old Skool.
Sice jsou takové obyčejnější ale je léto a mně to stačí.
Rychle jsem zkontrolovala jestli mám vše co potřebuju a když jsem usoudila že mám opravdu vše, tak jsem se vydala pryč z bytu který jsem následně zamkla.

Seběhnu schody dolů a tam už vidím stát černý Mercedes-Benz o které se opírá Kuba.
Zvedl ke mně hlavu, pomalým krokem ke mně došel a vtáhl mě do medvědího objetí, které jsem opětovala.

„ tak jedeme teda?” zeptal se mě, odtáhla jsem se z objetí a přikývla na souhlas.
Jako pravý gentleman otevřel dveře od auta a já mu s úsměvem na tváři poděkovala a sedla si.  Po cestě jsme zase poslouchali písničky (jak jinak zeo) a já se koukala po okolí. Během deseti minut jsme už zastavili před budovou a já začínala pociťovat nervozitu ale zase jsem mohla poznat toho kluka co zavolal pomoc, Jakub mi o tom klukovi už něco říkal, prý se jmenuje Tomáš a je taky z milionu.

Než jsem se nadála, tak jsme už stáli před dveřmi a Kuba je odemykal. První vešel Kuba, stoupl si ke dveřím aby mě mohl pustit dovnitř a rovnou za mnou zavřel.
Takový gentleman hah.

Vyšli jsme pár pater a už jsme stáli před zmiňovaným studiem. Upřímně, moje nervozita stoupla o další level výš.

1020 slov