Bez kouzel

Svobodomyslně

Varování: +18
————————————

Vyhýbala se mu.
Ráno, ještě před tím než vstal, se vydala raději běhat. Což byla aktivita, kterou bytostně nesnášela a praktikovala jí opravdu jen, když měla v hlavě zmatek. A ten teď opravdu měla.
Ten polibek jí totálně zamotal hlavu.
Stále cítila jeho rty. Jeho chuť.
Cítila jeho ruce, které jí objímali.
A stále na něj byla naštvaná.
Ke všemu je čekal oběd u Harryho a ona neměla nejmenší tušení, jak tohle celé dopadne.
Měla ho v té cele nechat přes noc.
Aby se poučil.
Jenomže ona byla...
Sakra!
Cítila, jak jí srdce bije jen při vzpomínce na jejich včerejší hádku.
Přidala do tempa.

Domů se vrátila celá zchvácená, ale hlavu si nevyčistila. Naopak. Přišlo jí, že v ní má daleko větší zmatek.
Zabini už byl vzhůru a sprchoval se.
Pohlédla na balíček pošty, který si vzala, než vešlo dovnitř.
Dopis z Ministerstva na ní doslova křičel.
Bylo jí jakoby dostala hulák.
Hodila ho na stůl a šla uvařit kávu. Pak zalezla do pokoje a připravila si ručník.
Jakmile slyšela, že sprcha ustala a on zalezl do pokoje, proklouzla tam ona.
Pustila na sebe studenou vodu.
Potřebovala se schladit.
Jenomže její mysl byla opravdu zvrácená.
Najednou jí zcela nečekaně v mysli vyskočila představa nahého Zabiniho, který zde stal před ní. V proudu sprchy.
Její tělo zareagovalo zcela okamžitě.
Ztvrdly jí bradavky a píchlo jí ve slabinách.
Studená sprcha tomu vůbec nepomáhala.
Opřela se hlavou o zeď a snažila se myslet na něco jiného, ale nebylo to nic platné.
Byla taky jenom člověk!
A tak nechala své tělo jednat automaticky.
Přejela přes něj a zastavila se u svých prsou, ale jen na chvilku.
Její ruce chtěli níž. Potřebovala se uvolnit. Rychle.
A tak nechala svá prsa být a zaměřila se na svůj klín.
Přejela přes naběhlý vrcholek a neudržela tichý sten.
Bylo jí jasné, že dlouho nevydrží.
I přes vodu cítila, jak je uvnitř vlhká.
Její vzrušení doslova bolelo.
Vnikla do sebe prstem a kousla se do rtu.
Stačilo pár rychlých pohybů a dostala se na vrchol.
Orgasmus jí zachvátil tak silně, že měla co dělat, aby se nezhroutila na zem.
Nebyla si jistá, jestli se držela zpátky a to zjištění jí vrátilo zpátky do reality.
Stěny zde byly tenké a tak mohla pouze doufat, že nebyla příliš hlasitá.
Rychle dokončila sprchu, zabalila se do ručníku a přeběhla do svého pokoje, aby se oblékla. Všimla si pouze, že Zabini popíjí své kafe a drží v rukou ten již zmiňovaný dopis.

Když vylezla ze svého pokoje, došla si pro šálek kávy a chystala si udělat snídani.
"Snídani jsem ti připravil." Ozvalo se od stolu.
Otočila se s mírným zamračením
"Jako poděkování." Dodal.
"Poděkování za co?" Nadzvedla obočí.
"Za to, že jsi mě dostala z té cely."
"Za to mi děkovat nemusíš, tím ty problémy jen všechny začínají."
"To bude dobrý, musejí počítat s tím, že..."
"Jasně, ty jsi v pohodě, viď, protože odpovědnost za tebe nesu já." Zakoulela očima, vzala si talíř se snídaní a kafe a vydala se pryč.
"Mimochodem, dneska jsme zvaní na oběd k Harrymu a Dracovi." Zamumlala a pak se ztratila.

"Takže jste zvaní na Ministerstvo?" Pohlédl na ni Harry a ona přikývla.
"Zítra..."
"Já bych to neviděl tak černě. Hermiona to moc řeší. Co se reálně stalo?"
"Zavřeli tě do vězení, to je v pohodě?" Pohlédl na něj Draco s úšklebkem.
"Nic se nestalo. Jen jsme se trochu pošťuchovali." Pokrčil rameny.
"Jo a tebe zavřeli, já musela zaplatit kauci, musíme na ministerstvo, dostaneš předvolání k soudu a při nejmenším pokutu."
"Pokutu? A za co?"
"Za výtržnictví."
"Ministr to nějak zařídí." Mávnul nad tím rukou.
"Kámo, ty jsi vážně střelec." Uchechtnul se Draco.
"Proč? Jen chci dokázat, že už se dokážu pohybovat v tomhle světě sám a bez problémů."
"Bez problémů? Zatkla tě policie. Hele já třeba vím, že bych jen tak jít sám nechtěl. Proč prostě neřekneš Hermioně, ať nejde s tebou? Myslím, že ti všechno ráda vysvětlí a ukáže."
"Protože se neumí bavit. Jako sorry Hermiono, ale je s tebou prostě děsná nuda."
"Že se nenechám zatknout na ulici? No tak to pardon, že jsem takovej suchar."
"Tak mi řekni, kdy ses naposledy bavila?"
"Bavím se teď, bavila jsem se s vámi v baru a před tím, když... Když jsem byla na rande."
"To je teda zábava!"
"Strávit den na policejní stanici je lepší?"
"Alespoň budu mít dětem co vyprávět." Pokrčil rameny.
"Fakt? Zase se chceš bavit o tomhle?!" Zavrčela.
"Je to pravda a na tom, co jsem řekl včera si trvám."
"Je mi úplně jedno, co ty si myslíš!"
"Tak mi řekni, kdy budeš mít další rande?"
"Co?"
"Tak vidíš! Každý to s tebou vzdá! Protože jsi tak děsně nud..."
"Hele kámo, víš, že tě zítra čeká návštěva ministerstva? Tahle holka má tvůj další život doslova ve svých rukách..."
"Je čestná, nedovolila by, aby..."
"Možná, že nedovolím, ale přísahám, že ti život tady znepříjemním tak, že budeš doslova prosit, abys mohl do Azkabanu."
"Jako jak?"
"Budeš si sám vařit, například. Myčku uvedu mimo provoz a začneš mi přispívat na provoz domácnosti."
"Jak jako přispívat?"
"Vyděláváš si peníze, tak budeš přispívat na nájem, jídlo, energie, internet..."
"Vždyť beru pár liber."
"Tak mi je odevzdáš."
"Ale to budu bez peněz."
"A o tom je život mudlů, víš... Když chceš mít opici, musíš mít na banány."
Harry se zasmál a pohlédl Draca, který se potutelně culil.
"To není fér! Jak to máte vy dva?"
"Tak, jak si Draco zaslouží."
"A to znamená?"
"Že jsem hodný a nedělám průsery." Pokrčil rameny.
"Takže dáváte Hermioně za pravdu?" Zamračil se.
"Nezlob se na mě, kamaráde, ale cílem celé téhle věci je pochopit, že naše činy mohou mít následky." Pokrčil blonďák rameny a Hermiona na něj vděčně pohlédla.
"Ale já přijal následky, jsem tady."
"A provedl si další průser, to nese další následky." Doplnil ho Harry.
"Nemáme se tu bavit, máme pochopit, že být mudla je mnohem těžší než vytáhnout hůlku a říct kouzlo, díky kterému můžeš mít skoro všechno."
"To chápu, ale..."
"Proč jsi na její straně?"
"Protože jí svým způsobem chápu." Pokrčil rameny blonďák.
"Já se třeba rozhodl pro studium. Dělám si kuchařských kurz, protože mi to svým způsobem přijde, jako lektvary. A vím, že není snadné učit se, být v tom dobrý a ještě k tomu se bavit."
"Ty se nezbavíš? Zrovna ty?!"
"Bavím." Pousmál se potutelně.
"Ale proto, že mám zábavu přímo pod nosem. Nemusím chodit do klubů a mezi lidi, které vlastně ani neznám. Hermiona je skvělá kouzelnice a ještě k tomu zvládá žít tady a poradit si se vším, nemyslím si, že bys jí měl stěžovat život ještě tím, že se budeš chovat, jakoby ses tu narodil. A navíc si nemyslím, že by se neuměla bavit. Jen má své způsoby a nemusí je s námi sdílet."
"Být až po špičky prstů u nohou zabořený v knihách je podle tebe zábava?"
"A jak víš, že nedělá nic jiného?" Pokrčil rameny.
"Protože s ní bydlím."
"A přesto jsi slepý." Ušklíbnul se a zavrtěl hlavou.
"Ty jsi Hermionu nenáviděl celý svůj život a zrovna ty jsi byl ten, co se jí nejvíc smál za to, jak je nudná."
"Dospěl jsem, zkus to taky. Možná, že když začneš věnovat víc pozornosti své spolubydlící, zjistíš, že je to ve skutečnosti dost zajímavý člověk." Mrknul na něj a nikdo si nevšiml, že pod stolem spojil svou ruku s rukou někoho jiného.
"To je tak..."
"No... Oběd byl skvělý, ale už je docela dost hodin a já musím jít. Zábava čeká." Pohlédla posměšně na Blaise a zvedla se.
"Když jsi tak schopný mudla, jistě se bez problému dostaneš domů, ne?"