Bez kouzel

Konkurence

To je pořád nic, nic a jen samé nic a pak bum... Během cca 45 minut je kapitola na světě 😀😀. Ono to jde, jen se k tomu dokopat.
Tak hezké čtení vážení.
Smějte se ❤️
———————

"Tak já jdu." Ozvalo se ode dveří.
"Běž." Odvětila nezaujatě z kuchyně.
"Ani mi nepopřeješ štěstí?"
"Ne."
"Jsi zlá."
"Víš, že s tím nesouhlasím."
"Oh zlato, vím, že bys mě chtěla mít jen pro sebe, ale musíš mi dopřát taky trochu volnosti. Nech ptáče vylétnout z hnízda."
"Problém je, že ty nejsi ptáče, ale bumerang."
"Bum-co?"
"Taková otravná věc, kterou ať hodíš jak chceš daleko, vždycky se vrátí, a to i když o to nestojíš." Vysvětlila a on se zasmál.
"Jen se nedělej. Jsi ráda, že tu jsem, alespoň se konečně trochu bavíš."
"Bavím se tím, že si odškrtávám dny v kalendáři a ve volné chvíli počítám, kolik dní tě tu ještě budu muset trpět."
"Ty jsi opravdu nadšená, že mě nebudeš mít pod dozorem, co? To jsi celá ty, neustále vše pod kontrolou."
"Mám ti připomínat, co jsi provedl s mým bytem za jednu hodinu? Co asi uděláš tam. Vůbec nevíš, do čeho jdeš."
"Bude to v klidu. Poradím si, jako vždycky. Přežil jsem válku, přežiju i vaření kafe."
"Ty možná, otázkou je, jestli to přežijí tví zákazníci."
"Nebuď taková pesimistka, co by se mohlo stát."
"Opravdu chceš přijít hned první den pozdě? Protože jestli ti tu začnu vyjmenovávat všechny možné scénáře, neodejdeš tam ani za týden."
"Ten byl dobrej." Zasmál se a ona nadzvdla obočí.
"Nedělám si srandu. Když budu mít štěstí, přijdeš přechod na červenou a srazí tě auto, autobus nebo něco jiného. Když ne, tak zabloudíš a vzhledem k tomu, že si nepamatuješ moje číslo, tě už nejspíš ani neuvidím, což není zas tak špatná možnost. No a když se ti podaří přežít běžný život ulice, dojdeš do práce a tady už to začíná být trochu horší. Opaříš sebe nebo zákazníka, připálíš kávu nebo hůř, začne hořet o tom, že..."
"Dobře, dobře... Pořád zapomínám, že nemáš smysl pro humor."
"Já mám smysl pro humor, ale pro ten inteligentní."
"Spíš si myslím, že to slovo nemáš ani ve slovníku."
"Idiote."
"Doufám, že se za mnou přijdeš alespoň podívat."
"Až uslyším hasičská auta, jsem tam jako na koni."
"Co jsou to..."
"Běž už!"
"Taky si užij den." Mávnul na ní a odešel.
Hermiona si frustrovaně opřela hlavu o skříňku v kuchyni. Měla v hlavě tisíc a dvě možné katastrofy a opravdu netoužila jít na kobereček k Pastorkovi a vysvětlovat mu, proč je Zabini prostě Zabini.
Musela se nějak rozptýlit a tak sáhla po telefonu a vytočila oblíbené číslo v jejím seznamu.9

"Kde že je?" Zeptal se překvapeně Justin.
"V práci."
"Já myslel, že je tu na návštěvě, tohle vypadá na delší dobu."
"Chce tu zůstat rok."
"U tebe?"
"Nevím, asi... Nikoho jiného tu nezná."
"Neříkáš to nadšeně."
"Divíš se mi? Je příšerný! Je to jako mít na starost mladšího sourozence tvého nevlastního táty."
"Sebastián je nevyzrálé, nevychované a hlavně rozmazlené děcko."
"Líp bych to neřekla."
"Ale tenhle tvůj bývalý spolužák je náhodou dost..."
"Já to asi nechci slyšet." Zakoulela očima.
"No je k nakousnutí a je s ním sranda! Vražedná kombinace, nemyslíš?"
"Jeho kolegyně by s tebou souhlasila."
"Kolegyně?"
"Jo, nějaká Allison. To ona mu domluvila tu práci, protože byl, jak ty říkáš k sežrání."
"K nakousnutí..."
"Věc sémantiky." Pokrčila rameny.
"Tak půjdeme ne?"
"Kam?"
"No omrknout situaci a tvou konkurenci."
"Ona není moje konkurence."
"Samozřejmě, že ne. Protože ty jsi bezkonkurenčně úžasná, to víme, ale nikdy není na škodu znát soupeřku."
"Tohle není hra. Já o nikoho nesoupeřím."
"Jasně, vždyť by se k tobě perfektně hodil! Konečně bys přestala být tak šíleně uťápnutá."
"Já nejsem..."
"Lhaní ti nejde." Skočil jí do řeči.
"Justine..."
"Hele... Potřebuješ trochu čerstvého vánku do tvého života, fakt." Mrknul na ní.
"Bude tu rok, pak zmizí jako pára nad hrncem a už ho nejspíš nikdy neuvidím."
"Třeba ne, když ho tu bude mít co držet."
"On sem nepatří." Zavrtěla hlavou a pak frustrovaně zaúpěla.
"Vždyť mi dělal celou dobu ze života jen peklo. Dobře... Možná ne přímo on, ale jeho kamarádi. Každopádně on přihlížel a nikdy nezakročil."
"Staré křivdy." Mávnul nad tím rukou.
"Jo... Minulost je minulost, to já vím, ale..."
"Jdeme!" Zvednul se.
"Víš, že tě právě teď nesnáším?"
"Ale zlato, nic si nenalhávej. Miluješ mě." Mrknul na ní a ona se zasmála.

"Fakt nevím, co si od toho slibuješ." Zamumlala před vchodem. Úspěch byl, že tu nestáli hasičská auta a byla cihla na cihle.
"Jen jsem zvědavý! Zabij mě!"
"Jsi horší než ženská."
"To proto, že jsem zženštilej chlap." Pokrčil rameny a vešel dovnitř.
"Nazdárek!"
Nadechla se a následovala ho. Spatřila poloprázdnou kavárnu a ty dva v družném hovoru.
"Dobrý den, budete si přát?" Otočila se k nim dívka, která byla naprostý opak brunetky. Roztomilá blondýnka s rovnými vlasy a modrýma očima.
"Je nazdar Justine, Hermiono. Copak tu děláte?"
"Dostal jsem chuť na kafe a Hermiona se zmínila, že ve zdejší kavárně je nová sexy posila."
"Sexy?" Pohlédl na Hermionu.
"Nedělej si naděje, nic takového jsem neřekla."
"Ale určitě si to myslela." Mrknul na něj Justin.
"Tak se předveď, zlato." Zazubil se a Blaise se zasmál.
"Jistě drahoušku, pro tebe jen to nejlepší kafe od mistra Blaise."
"Blaise je moc šikovný! Opravdu mu to jde. Zákazníci jsou spokojení..." Ozvala se blondýna, ale Justin jí ignoroval.
"Hlavně zákaznice, co?" Odtušila Hermiona tiše a Justin se usmál.
"Prosím." Položil před ně dva kelímky s Hermiona nadzvedla obočí.
"Ještě jsem si neobjednala."
"Ale já tě znám, vím jakou kávu máš nejradši."
"Ha! Tak ukaž." Popadla kelímek a Nedbala na to, že je káva opravdu horká. Napila se a chytla se za popálená ústa.
"Sakra."
"Opatrně slečno, káva umí být dost horká." Usmála se na ní sladce blondýnka.
"A vy jste zase tak sladká, že si nebudu muset dávat do své kávy ani cukr. Jeden by z vás dostal cukrovku." Zamrkal Justin na Allison a otočil se k Hermioně.
"Jsi v pohodě?" Zeptal se Blaise dřív, než to stihl on, obešel pult a zamířil přímo k ní. Položil jí ruku na rameno a ona k němu překvapeně vzhlédla.
"Máš štěstí, zrovna tohle jsem si chtěla objednat."
"Aaa Zabini boduje." Uchechtnul se mladík vedle nich a pohlédl na prodavačku za pultem, která ty dva skenovala pohledem.
"Jak jsem říkal, znám tě."
"Aaach... Asi budu potřebovat inzulín."