Jmenuji se Forest a bydlím v hlubokém kouzelném lese.
Do tohoto lesa málokdo strčí nos, žijí tu temné vražedné bytosti a elfové s růžovou hřívou.
Moji rodiče zemřeli když mě viděli v porodnici z mechu a kapradí.
Jediný můj přítel je můj věrný vlkokůň Michal, každé ráno spolu vyjedeme na stavbu, kde Michal pracuje jako jeřábník.
Jednou už na mně omylem schodil půlku baráku, ale přežila jsem jen díky Sváťovi, který celý barák odkopl až do Brna.
Sváťa je můj dlouhodobý crush, od té doby co jsem ho viděla jak trhal dětem zuby z huby v letadle, kdy na sobě neměl tričko a svaly se mu rýsovaly pod pivním pupkem.
Dneska jsem se vydala na pískoviště po mé ranní sračce, Michal se mnou bohužel nemůže jít, protože v práci schazuje budovy na lidi.
Na pískovišti jsem narazila na svou úhlavní nepřítelkyni Šeherezádu.
"Nazdar ty kurvo co tu robiš" řekla Šeherezáda a praštila mne klackem přes záda mezitím co mi dupala na nohu.
"KOUKEJ DÁT TU PRACKU PRYČ TY MEGERO!" řekla jsem, vymrštila se na nohy a svázala si své neonově zelené vlasy do tří copů.
Ale v tu chvíli se za ní ocitl Sváťa a praštil ji svými křivými zády k zemi.
"Co tu zas děláš ty jepice?!" řekl svůdně a poklonil se až k zemi.
Moje tvář se zbarvila do temně rudé až mi z toho praskla žilka v oku.
"Mrdam tvojí mámu šašku" prohodila jsem mezi zuby.
"Hou hou holka, trochu brzdi" plival Sváťa rozzlobeně.
Zahanbeně jsem se ponořila do písku.
Sváťa mě nervózně chytil za holeň a vytáhnul mě z písku až mi z toho spadla sukně.
Šeherezáda najednou chňapla po sukni a začala ji párat nitku po nitce svýma dvoumetrovýma nehtama, pak luskla prstem a zmizela i se sukní v ruce.
Sváťa se upřeně zahleděl na moji chlupatou prdel.
"To jsou kadeře" prohodil se zlověstným úšklebkem na tváři a mrkl na mě.
Stydlivě jsem bagrem zakryla své svůdné křivky.
"Ty na tom nejsi o nic lépe" řekla jsem a svlékla ho z kůže.
Pár minut jsem ho nosila na krku a vyhrožovala mu že si z něj udělám kostým na halloweenskej mejdan než se omluví.
"Ty bys radši mrdala s tim oslem, mýlím se snad?" pravil když se mě snažil ještě více dopálit.
Po dlouhé chvíli mlčení a házení dětí ze skluzavky se mi konečně omluvim za jeho výlev.
"Promiň mi to Foresto, nemyslel jsem to tak" zazubil se a políbil mne na zadní stranu kolene.
Odpustila jsem mu a vrátila ho do původní podoby.
V úsvitu západu slunce jsem si všimla Šeherezády plazící se zpět, tak jsem si zbalila svých pět švestek a vydala se dom.
ČTEŠ
Limetková citronáda
Hombres Lobotento příběh jsem sesmolila se svýmy pookies, je to pěkná sračka kterou píšem kdykoliv se vidíme (dvakrát do roka) tak si to užijte a dejte nam nějaky krásný ohlasy😘✊ (předem upozorňuju že tam určitě jsou nějaký chyby, ale když píšem tak nepřemýšlí...
