Rudá Církev

~9~

Brunet seděl v tureckém sedu a luštil poslední část protijedu. Na vyřešení toho měl už pouze pár hodin. Musel to udělat do devátého zvonění jinak má smůlu. A to on nechtěl. Pán naděje se ještě pořád nevrátil a Cyrus doufal, že než nastane souboj v síni tichá tak se vrátí. Jestliže ne tak se může rovnou vzdát a nechat znovu probodnout stiletem.

Ignoroval Šedovce kteří zvonili na snídani. Věděl, že toho rozhodnutí bude později nejspíš litoval, ovšem teď mu to bylo jedno. Přemýšlel co mu tak může chybět aby to měl celkové dobře. Nakonec přidal Rudou lísku a doufal. Dál ten protijed pokusné kryse, která už v sobě měla jed a doufal.

Sledoval jak se kryse vrací dýchání do normálu, jak přestává kašlat krev a jak postupně přestává mít jakékoliv příznaky. Radostně vyskočil a nadšeně vyjekl. Vyřešil to! Právě si zajistil místo mezi ocelemi a bude se moc pomstít konzulovi Remusi! Pobral si protijed a vše potřebné a vyrazil za Jedobijkou. Akolytkou síni pravdy.

Zaklepal na dveře a vešel dovnitř. ,,co si přeješ novici Cyrusi?" Brunet přešel ke stolu u které akolytka seděla a položil tam lahvičku s protijedem. Jedobijka povytáhla obočí a na chlapce se podívala. ,,jsi si jistý? Víš jaká je cena za to pokud to nebude správně"zeptala se ho, ale vstala a přešla k jedné skříni odkud vytáhla jed a otočila se spět k brunetovi. Ten kývl. ,,jsem"

,,no dobrá tady máš" s tím mu podala jed. Cyrus se zhluboka nadechl a jeď vypil. Strach, že by to nemuselo být správně ho děsivě svíral. Teď už mohl jen doufat. Jedobijka mu řekla ať počká než nastoupí příznaky a až potom má vypít protijed. Chlapec přikývl a počkal. Nevěděl přes e jaké příznaky čekat,věděl ale co tak nějak měli všechny jedy společně. Krev v dýchacích cestách. Tu ucítil o několik málo minut později. Chytl se za hruď a rozkašlal se. Kašlal krev.

Lhal by kdyby tvrdil, že neměl strach. Měl ho a to sakra velkej. Akolytka mu pokynula aby vypil jeho protijed a Cyrus tak hned učinil. Cítil jak bolest ustupuje. Jak postupně přestává kašlat a může normálně dýchat. Usmál se.

                                 ◾◼️◾

Usmíval se i když mu Jedobijka připínala na hruď krásnou zlatou brož ve tvaru stočeného hada. Akolytka se též usmívala. Cyrus se uklonil a vydal se ke stolu kde seděli všichni se kterými se zde jakžtakž bavil. Tinian uznale kývl a Maliah ho nadšeně  objala.

,,ty vado! Gratuluju, upřímně myslela jsem, že si se na to už vykašlal" řekla a zasmála se. Chlapec se na ní podíval a zamračil se. ,,si o mě pochybovala? Či co?"  Zeptal se a sedl si. Dívka naproti němu ukázala, že trošičku jo a brunet jí ukázal prostředníček.

Pak se všichni pustili do jídla a poté odešli do síně tichá. Cyrus doufal, že se naděje vrátí. Podíval se na svůj stín, ten byl ale stále stejný, žádný náznak toho, že by se pan naděje vrátil. ,,hele Cyre, použiješ zase ty svý čáry máry s těmi stíny? Protože to bylo fakt zajímavý. Teda dokud tě Dreius nepropíchl skrz na skrz" zasmála se Maliah. Brunet protočil očima a vrazil do ramenem. ,,hele!" Vyjekla a Cyrus se rychle rozeběhl pryč od ní. Zrzka ho pochopitelně následovala.

                               ◾◼️◾

Chlapec sledoval jak ostatní novici proti sobě bojují s různými zbraněmi. Byl nervózní, nikdy nebojoval s někým bez pana naděje. Teď bude muset. Dreius ho pozoroval s nenávistnimá očima už od začátku co vešel dovnitř. ,,Cyrus a proti němu Hael" do prdele pomyslel si brunet a vstoupil do kruhu. Hael se na něj ušklíbl a koukl na Dreiuse. Chlapec jeho krok následoval. Věděl, že to udělal schválně. Hael byl dost silný a nebál se někomu jen tak jednu natáhnout.

Taky už dvakrát schytal trest jelikož ho několikrát nachytali v noci mimo pokoj. Jemu to, ale nijak nevadilo a vypadalo to, že i teď mu nebude vadit mu nějak ublížit. Doufal, že mu zůstanou všechny končetiny, a orgány zůstanou tam kde mají.

Vybrali si zbraně a postavili se naproti sobě.
.
.
.
.
666 slov

Jsem nezveřejnila kapitolu