Rudá Církev

~10~

Vybrali si zbraně a postavili se naproti sobě.

První kdo zaútočil po tom co jim Dreius dál povel začít byl Hael. Provedl výpad, ale nožem zamířil k břichu. Cyrus uhnul, škrábnutí se, ale nevihl. Chlapec zavrčel a pokusil se jeho protivníkovi podkopnout nohy. Povedlo se mu dostat ho na kolena.

Souboj vedli dlouho. Ani jeden se nechtěli vzdát. Nakonec to ukončil Dreius. Oba chlapci se vzdálili. Cyrus měl natržené obočí, ránu na boku několik modřin a oděrek.

Naopak Hael měl jen několik menších ranék. Cyrus věděl, že zde nemá šanci.

                                 ◾◼️◾

Novice čekala poslední zkouška. Bylo jich už jenom pět. Při tom se musel Cyrus zasmát. Když přišli sem bylo jich 22.

Šedovci je odvedli do síně kde předtím nikdy nebyli a řekli jim ať počkají. Začali si mezi sebou povídat. Pak k nim šedovci přišli všem zavázali oči a každého odvedli do jiné místnosti. Cyrus sice neviděl, byl ale poměrně klidný.

Chlapce dovedli do místnosti a sundali mu pásku z očí. Brunet zamrkal a rozhlédl se kolem sebe. Najednou uslyšel jak někdo někoho táhne proti jeho vůli. Slyšel dětský pláč. Koukl k místu kde to slyšel. A opravdu, šedovci táhli tak dvanácti letou dívku, který brečela a snažila se vykroutit. Dotáhli jí před Cyruse a donutili jí kleknout.

Brunet jí zmateně sledoval. Nechápal co měl dělat i když tak nějak podvědomě tušil. ,,novici Cyrusi, čeká tě poslední zkouška" s těmito slovy k němu přišla Nali a natáhla ruku. V té držela středně velkou dýku a podává jí brunetovi. Tomu se uvědoměním rozšířili zorničky. Musel zabít nevinnou dívku aby se z něj mohla stát ocel. Polkl a koukl se na Nali. Ta kývla.

Chlapec si pomalu vzal dýku a podíval se na dívku před ním. Té tekly slzy proudem po tvářích. Kroutila hlavou v záporů a mumlala aby to nedělal. ,,tak?" Zeptala se Nali. Cyrus zavřel oči zhluboka vydechl a napřáhl se. Jedním švihem dívku zabil. Dýka mu vypadla z ruky. Nic neříkajícíma očima sledoval jak dívčino tělo leží bez známek života na zemi.

,,výborně, můžeš jít"

S těmito slovy se Cyrus otočil a odešel ke dveřím a následně ven. Nemohl uvěřit, že to vážně udělal. Měla ta dívka rodinu? Nebo o ní taky přišla jako on? To nevěděl hlavní bylo, teď z něj byl už opravdu vrah. Zahlédl jak ze dveří vyšla Maliah. Ta se narozdíl od něj usmívala. Sklopil pohled a co nejrychleji se vydal pryč. ,,Cyre? Cyre počkej!" Zavolala na něj, on ji ale ignoroval a rozeběhl se pryč směrem k pokojum.

,,nech ho být Maliah" řekl Tinian a došel k ní. ,,ale, co se mu stalo? Vždyť ta zkouška byla v pohodě, nebo ne?" Ptala se celá zmatená. Nechápala to. Vždyť ona musela jen ukrást nějakou cetku. ,,každý měl tu zkoušku jinou. Já měl jednoduchou, byl jsem v síni spolu s Cyrusem. Skrýval jsem se ve stínu tak aby mě neviděli. Jenže Cyr měl za úkol zabít nevinnou holku. Dítě"

                            ◾◼️◾

,,Dnes tu máme další následovníky svaté Saiji. Novici Tiniane, Maliah, Cyrus, Ivelle a Daviane přísaháte, že budete chtít naší církev a dávat další oběti naší Saiji?"

Všichni kývli a koukli nahoru na rudé slunce, které je dnes poslední den osvítilo. Nali k nim přišla a každého zvlášť pomazala krví temného lorda Orpheuse.

Tak se Cyrus Korvel stal ocelí a mohl tak konečně zabít vraha své rodiny.
.
.
.
.
A další konec příběhu. Přiznám se, tenhle příběh se nepsal zrovna lehce. Několikrát jsem měla pocit, že se na to radši vykašlu.
No nakonec jsem to dopsala a jsem ráda.

Příběh teda moct čteny nebyl. A taky jsem tenhle příběh psala postupně ne jako prokletí prince tam jsem kapitoly nejdřív předepsala a až potom vydávala.

Tak u dalšího příběhu ahoj

613 slov