Měla jsem už v šatech kráčet po okolí,
místo toho na sobě opět zimní kabát,
co zmrznout mi nedovolí,
i tak musím po šále sahat.
Sněhové vločky opět padají z oblohy,
která je zamračena,
pomalu má tvář chytá té podoby,
jak před jistou fází žena.
Toužím po slunečních paprscích,
po lehčích vrstvách oblečení na sobě,
pocitu tepla po tvářích mých,
aby nezáleželo na době.
Toužím po návratu slunce,
po teplu na mé kůži-
držet svého krále za ruce,
přivonět si k darované růži.
Kéž navrátí se brzy
onen zlatý, hřejivý svit,
připomínající mi krásné časy,
beze strachů se zalíbit.
ČTEŠ
Básně jedné (ne)dospělé duše
PoetryPátá básnická sbírka s verši všeho druhu, příležitostně s fotografiemi z autorčina osobního života. Opět básně romantické, úvahové, o radostech i strastech dovršení plnoletého věku a nejen o těchto trápeních.
