seoulmate [CZ]

4. část

Je další den a mně se vůbec nechce vstávat z postele, plánuji dnes zůstat doma. Probudilo mě až neznámé klepání na dveře. Že by domovník?
Vyběhla jsem z postele v pyžamu otevřít dveře. Ve dveřích stála má matka.
Hned mi pokazila ráno. Opět se bude starat do mého života.
„Mami...co tu děláš?" Zeptala jsem se rozespalým tónem.
„Tvůj učitel mě pozval do školy. Udělala jsi nějaký problém, nebo tak něco?" Vyhrkla na mě hned po ránu máma.
„Takže jsi kvůli nějakému učiteli, přicestovala až sem?"
Máma se nad mou otázkou zamračila.
„Přijela jsem trošku dřív, schůzku máme až za pět dní. Chci s tebou strávit nějaký ten čas." Vysvětlila nakonec máma.
Já s ní trávit čas nechci.
„Promiň, dneska musím do školy. Včera jsem tam nebyla." Odpověděla jsem upřímně.
Máma byla nemile překvapená.
„Ty zase chodíš za školu?"
Její otázka mě rozesmála.
„Ne, nebylo mi dobře." Lhala jsem.
„Dneska bys neměla jít ještě do školy. Za jeden den se jen tak neuzdravíš."
Nabídla mi máma.
Kdysi by se mi takový nápad líbil. Ale teď nemám zájem.
„Ne, to je dobrý." Zamítla jsem to a začala se připravovat na odchod do školy.

Cestou do školy jsem potkala Tae Joona.
„Všímám si, že chodíme stejnou trasou. Kde bydlíš?"
Vyhrkla jsem hned s úsměvem na Tae Joona.
„No, dojíždím autobusem. Bydlím u Yongsan-gu." Začal mi vysvětlovat.
„Aha." Pochopila jsem.
Nikdo z nás už nic víc neřekl a pouze jsme šli společně do školy.
Jakmile jsme přišli do školy, rozloučili jsme se. Ke mně přišel znova Woo Yeong. Já kolem něj ale prošla, jako by to byl někdo cizí.
Nevím proč jsem to udělala.
Takhle to bylo pokaždé, když jsem ho dnes potkala. Prošli jsme kolem sebe, jako bychom se vůbec neznali.
Nepromluvili jsme na sebe dokud nebyla pauza na oběd. Tam jsme se potkali znova.
Tae Joon mě pozval ke svému stolu, takže jsem si s chutí přisedla.
Po několika minutách se k nám přidal Woo Yeong. Chtěla jsem odejít. Sama nevím proč, ale Tae Joon mě posadil zpátky.
„Vy dva jste se pohádali?" Vyhrkl Tae Joon.
„Ne." Špitla jsem tiše.
„Ne. Ale zřejmě mě má plný zuby." Dodal Woo Yeong.
„To není pravda." Prohlásila jsem nervózně.
„Tak proč mě celý den ignoruješ?" Zeptal se zvědavě Woo Yeong a při tom se mi díval jasně do očí, ale já se mu do očí nedokázala podívat.
„Já nevím.." Odpověděla jsem popravdě.
„Ty nevíš? Co to je za důvod?"
Vyhrkl Woo Yeong.
Tae Joon nás pouze pozorně poslouchal a obědval.
„Promiň." Omluvila jsem se a vzala si svůj tácek s obědem a šla se posadit za Miou a její partou.
Woo Yeong mě pouze zmateně pozoroval.
Sama nevím co dělám.
On má být ten, který na mě bude závislý. Já na něm být nesmím.
„Konečně obědváš s námi a ne s Tae Joonem." Stěžovala si Mia, když jsem si k nim přisedla.
„Vážně sem musí jít?" Stěžovala si otráveně Mia. Nevím o kom mluví. Otočila jsem se tam, kam se koukala Mia.
„hm" Odpověděla jsem jednoslovně.
Přiběhl za mnou totiž Tae Joon.
„Kate, co je s tebou?" Vyhrkl na mě.
„Nevím, neřeš to." Poprosila jsem a šla odnést tácek s jídlem. Tae Joon mě následoval.
„Kate, měla bys pořádně jíst. Moc si toho nesnědla." Prohlásil Tae Joon, když pozoroval, jak odnáším skoro plný tác s jídlem.
„Je to v pořádku. Běž se najíst." Poslala jsem ho pryč.
Nevím co to se mnou je. Možná mě rozrušil příchod mámy.
Půjdu na ošetřovnu, aby mi ošetřili hlavu. Zřejmě přestávám být populární a šílím z toho.

Přišla jsem na ošetřovnu a poprosila místní sestru, aby zjistila, jak je na tom má hlava psychicky.
V tu stejnou chvíli přiběhl na ošetřovnu Tae Joon.
„Jsi v pořádku?"
Jeho přítomnost mě překvapila.
„Co tu děláš? Jak víš, že jsem tady?"
Tae Joon si oddychl a přisedl si za mnou.
„Mia mi to řekla. Prej zahlédla, jak jdeš na ošetřovnu. Bál jsem se, že se ti něco stalo." Vysvětlil Tae Joon.
Zasmála jsem se nad jeho starostí o mě.
„Chtěla jsem se nechat vyšetřit. Hlavně moji hlavu. Začíná mi záležet na lidech víc, než na mě." Odpověděla jsem s úsměvem.
„Aha." Vyhrkl tiše.
Můj úsměv po chvíli zmizel.
„Co tu vůbec děláš? Proč ti tak moc záleží na tom, jestli jsem v pořádku?"
Tae Joona má otázka zaskočila.
„Protože jsme kamarádi?" Odpověděl nejasně.
„Nebo mě máš rád, protože mám peníze?" Vyhrkla jsem.
„Já wony mám taky." Prohlásil.
„Už běž pryč, chci se nechat vyšetřit."
Začala jsem ho posílat pryč.
„Nemyslím si, že je s tebou něco špatně. Prostě jsi dobrý člověk." Podělil se o svůj názor nahlas.
„Nechci být dobrý člověk. Celý život myslím jen na sebe." Vysvětlila jsem upřímně.
„Vždyť být dobrým člověkem je hezká vlastnost."
Stále se mě snažil přemluvit.
„Já o tuto vlastnost nemám zájem. Nejsem ty." Odpověděla jsem naštvaně.
Tae Joon utichl. Proč je tak najednou potichu?
Pohlédla jsem na něj. Tae Joon měl na sobě překvapený a vděčný obličej.
„Co ti je? Rozbil ses?" Dobírala jsem si ho.
Tae Joon se vrátil zpět do reality a konečně mi odpověděl.
„Pojď, půjdeme do třídy. Nic s tebou špatně není." Chytil mě za ruku a zavedl mě do mé třídy.