Malfoy v Nebelvíru?!

Nebelvír a Zmijozel!

Rainery

Zrovna jsem se hádala se Scorpiusem, který říkal, že skončím v Mrzimoru, když přiletěla sova. Měla dopis. Pustila ho přede mnou a já se sklonila pro něj. Vzala jsem si ho do ruky a přečetla si, co na něm stálo.

„To je dopis z Bradavic!" vykřikla jsem a s radostí objala bráchu. Naplňovalo mě štěstí.
„Super," řekl a objal mě nazpět. Taky radostí bez sebe. Pak se zašklebil a řekl:
„A půjdeš do Mrzimoru." řekl znova.

„To teda nepůjdu!" zakřičela jsem na něj a odtáhla se.

Běžela jsem za rodiči.
„Mami, tati!" vpadla jsem jim do ložnice.
Rodiče ještě spali, bylo teprve pět hodin ráno.

„Copak je zlatíčko?" zeptala ospale máma.

„Přišel mi dopis z Bradavic!" ukázala jsem ji ho.

„To je skvělé Raini," řekl táta a pohladil mě po hlavě.

„Zajdeme na Příčnou ulici pro věci?" zeptala jsem se.

„Jistě zlatíčko," řekla maminka.

Další den jsme šli na příčnou ulici a všechno potřebné nakoupili.

Je prvního září a já se loučím s rodiči. Scorpiusse už rozloučil a čeká ve vlaku.
„Budeš nám chybět zlatíčko," povídá moje maminka, když ji objímám.

„Ty mi budeš chybět dceruško." povídá táta. Také jsem ho objala.

Pak jsem nastoupila do vlaku, kufr už byl ve vlaku v nákladovém prostoru.
Hledala jsem volné kupé, bratr byl s Albusem Potterem. K nim jsem nechtěla, zase mi si ze mě stříleli. Pitomci jedni.

Sedla jsem si do kupé s jednou zrzavou holčinou, která také neměla na hábitu erb koleje. Asi je prvák jako já.

„Taky jedeš do Bradavic do poprvé?" zeptala jsem se.

„Ano," usmála se.

„Do jaké koleje bys chtěla?" zeptala se. Nevím jméno.

„Asi do Nebelvíru, ty?" řekla.

„Do Zmijozelu," opověděla jsem a ona se usmála.

„A jak se jmenuješ?" zeptala jsem se.

„Nikky Potter," řekla a já vykulila oči.

„Jako jsi dcera toho Harryho Pottera?" zeptala jsem se.

„Ano," usmála se.

„Co ty, jak se jmenuješ?" zeptala se a já ztuhla.

„Jsem Rainery Malfoyová," řekla jsem se studem.

„Jaj, ty jsi sestra Scorpiuse, ten se baví s mým bratrem Albusem, a tvůj otec je Draco, s mým otcem se neměli rádi."

Přikývla jsem.

Nakonec jsem zjistila, že jsme si celkem rozuměli. Podobný zkus na hudbu, čteme stejné knihy, máme rády podobné filmy a seriály.

Byla jsem nadšená, normálně si rozumím s Potterovou.

„Převléknete se do hábitů za chvíli budeme v Bradavicích," otevřel dveře nebelvirský prefekt.

My tak učinily.

„Sluší ti to v tom," pochválila jsem Nikky.

„Děkuju, tobě taky," odvětila.

Vlak zastavil v Prasinách. A poloviční obr , s velkým plnovousem svolával prváky.

Nikky

Byly moje jedenácté narozeniny a můj otec mě konečně pustil po dlouhé době z pokoje a dal mi takové zvláštní rukavice, které zablokují moje prokletí usmrtit vše živé dotykem.

Přišla jsem dolů do kuchyně. Maminka se na mě usmála a pohladila mě po vlasech. Otec na mě jen kývnul.

A bratr a sestra se na mě usmáli. Jen Albus mě objal. „Konečně tě zase vidím sestřičko." zašeptal.

„Tak ti přišel dopis z Bradavic," řekl otec a podal mi ho.

Poděkovala jsem a hned ho otevřela. Začala jsem číst. A vypískla jsem radostí.
„Jedu do Bradavic!"

„Ano dcerko," řekla maminka. „Ale musíš nám slíbit, že si nikdy nesundáš rukavice."

To jsem jim slíbila. A s radostí. Když díky tomu budu moct jet do Bradavic.

„A kdy půjdeme na Příčnou ulici?"

„Teď hned," odpověděl otec.

A tak jsme na příčné  vše nakoupili.

Stáli jsme na nástupištěm loučit se s rodiči. Bratr Albus už byl ve vlaku se Scorpiusem.
Byli jsme tu já, James a Lily. A ještě děti od tety Hermiony a strýčka Rona, Rose, která mě kvůli mému daru neměla ráda a Noah, který se mnou přestal bavit, když jsem poprvé dotykem zabila ptáčka a taky to bylo naposled. Protože mě rodiče zamknuli pokoji a mohla jsem vyjít jen na záchod a jídlo mi tam dávali kočičího vchodem co udělali. No fakt super. Jak já otce nesnáším. Ale maminku mám ráda. Ona se dokonce kvůli tomu s otcem hádala, ale marně.

Tak jsme se s maminkou rozloučila a odešla hledat volné místo. Kufr jsem dala do zavazadlového prostoru.

Jako zvíře jsem si vybrala žábu. Sovu ani kočku mi nedovolí. Kvůli mému prokletí. A když se žábě něco stane, tak to prý tolik nevadí. Jakoby život žáby neměl cenu, každý život má cenu sakra!

Volné místo jsem našla u jedné blonďaté holky. Zeptala jsem se jestli má tu volno. A ona že ano, tak jsem si tam sedla.

Začaly jsme se bavit a já se dozvěděla, že se jedná o dceru Draca Malfoye. Což mi vůbec nevadilo, navíc bratr se baví s jeho synem. A zjistily jsme, že máme podobné zájmy a názory. Jen aby jsme byly ve stejné koleji. To by bylo super.

Rainery

Vlak zastavil a my už převlečené jsme se vydali ven. Obr svolával prváky. Tak jsem se vydali k němu.  Byli jsme posazeni do loděk ve dvojicích. Sedla jsem si s Nikki.

Stali jsme ve ve velké síni a čekali až profesork Longbottom vyhlásí naše jména. První jsem šla já. Byla jsem nervózní když se ozvalo moje jméno. Třásla se mi kolena.  Posadila  jsem se na stoličku a na hlavu mi byl usazen moudrý klobouk. „Á Malfoyová, zvláštní. Velice zvláštní. Si odvážná, věrná a neohrožená. Vím co s tebou ale je to velmi zvláštni, velmi neobvyklé." ukončil svůj monolog a odmlčel se a pak vyřkl jedno slovo, ze kterého my ztuhla krev v žilách. „Neberlvír!"
Já celá roztřesená vstala a podívala se na nebelvírksý stůl, nikdo netleskal. Všichni byli zaražení. Můj pohled pak padnul na zmijozelský stůl, kde seděl bratr. Tvářil se zaraženě, ale když si mě všimnul tak se na mě usmál. Ale mojí mysl jen tížilo jedno, co k tomu řekne můj otec, a co hůř  děda? Vydala jsem se ztuhle k nebelvirskému stolu.

Nikki

Raina skončila v Nebelvíru! Byla jsem radosti bez sebe, aspoň budu konečně mít kámošku. Po zaznění mého jména jsem se hrdě vydala ke stoličce. Sedla jsem si a na hlavu mi profesor dal Moudrý klobouk.

„Další zvláštnost," uslyšela jsem ho. „Jsi sice odvážná, ale umíš být velice podlá, drzá a sarkastická. Vím co s tebou, ale je to velice zvláštní." říkal.
„Zmijozel!" zakřičel a já celá ztuhla. Cože? Vždyť jsem Potterová. Sice můj bratr Albus je taky ve Zmijozelu ale já tam přece nepatřím. Zmijozel začal tleskat a bratr se na mě zubil. A já se rozbrečela. Ohlédla jsem se za Rainou. Co se na mě smutně pousmála.   Já chtěla být s ní! S pláčem jsem došla ke zmijozelskému stolu.