Love on Thin Ice

9.

Aiden Brooks

Nemohl jsem si pomoc, ale když jsem viděl ten její úsměv, musel jsem se culit jak pitomej. Zašli jsme spolu na nějakou vyhlášenou zmrzlinu, která byla kousek od našeho hotelu. Byl jsem po dnešním tréninku unavený, ale snažil jsem se dělat, jakoby nic. Chtěl jsem si to užít.

Slyšet ji mluvit o hokeji s takovým nadšením mě zahřívalo u srdce. Strašně jsem se těšil, až zítra uvidím ten její výraz, jakmile zjistí, že jsem tu od toho, abych reprezentoval. „Kolik tipuješ skóre?" zeptala se a olízla svou pistáciovou zmrzlinu.

„2:1 pro USA." řekl jsem téměř okamžitě. Tohle už jsme s klukama probírali takže já v tom mám jasno. „No nevim. Já bych to viděla na 3:2 pro USA. S tím, že to bude napínavý a třetí gól se dá v prodloužení" seznámila mě se svým tipem a já překvapeně přikývl. Nebudu lhát, ale prodloužení bych se radši vyhnul.

„Já už to vím" vypadlo z ní a mě se zadrhl dech. „Cože?" Zeptal jsem se. Jak by se to mohla dozvědět? „Co víš Chloe?" Potřeboval jsem to vědět. „Že reprezentuješ. Že hraješ za Washington. Došlo mi to asi pul hodiny předtím než jsme sem šli." Odpověděla se sklopeným pohledem a v ruce si muchlala papírek z kornoutku.

Musel jsem se usmát, což ji přinutilo se na mě podívat. „Vlastně mě překvapuje, že ti to nedošlo hned, protože co jsem teď tak slyšel, hokej máš ráda." znova jsem se uchechtl. „Ale aspoň mám jistotu, že po mě nejdeš jenom kvůli hokeji" mrkl jsem na ni a jí šokovaně spadla čelist. „Debile" šťouchla mě do ramene se smíchem a začal jsem se smát taky.

„Tak mě tak napadá...kluci z týmu jdou dneska na nějakou pouť s atrakcemi, která je kousek. Nechtěla bys tam zajít? Mohlo by to být fajn. I Liam by tam měl být tak by mohla i Maya. Klidně všechny čtyři můžete jít, aby se taky zabavily" navrhl jsem a nervózně se u toho drbal za krkem.

Zamyšleně se přitom koukala na oceán a pohupovala se. Prohlížel jsem si ji od hlavy až k patě, byla strašně krásná. Její oči se pak setkaly s těmi mými a přikývla. „To zní fajn" usmála se a mé vnitřní já skákalo radostí. Zvedly jsme se z houpaček a vracely jsme se na hotel. Sraz byl stanoven za půl hodiny, takže Chloe rychle holkám zavolala, aby se začaly chystat.

Spolu jsme se pak posadili na tu lavičku, kde se to všechno zvrtlo a kde jsem ji od sebe málem odehnal. „Řekneš mi, co se včera stalo?" špitla opatrně a tělem se natočila ke mně. Nadechl jsem se a své tělo jsem také natočil k ní, takže se naše kolena dotýkala. „Liam prostě...strašně žárlí. A to ve všem. V hokeji. V dovednostech. V holkách. Prostě ve všem. Včera si vytvořil názor, že mě chceš jenom jako týdenní románek, zatímco Maya ho chce jako životní lásku. Řekl pár slov, která mě fakt naštvala a já si to pak nechtěně vybil na tobě. Promiň." vysvětlil jsem ji tak nějak tu situaci a ona se usmála.

„To mám se svojí sestrou taky." přiznala a mě se ulevilo, protože mě dokáže pochopit. Čekali jsme ještě chvilku, než za námi přišla i Maya společně s Liou a Kate. Tedy aspoň myslím, že se tak jmenují. Za dalších pár minut se už z hotelu vyřítili kluci z týmu. Proběhlo krátké představení a pak už jsme se vydali směrem k pouti.

U vstupu jsme si zakoupili vstupenky a když jsme vešli, rozdělili jsme se na několik skupin. Jedna z těch skupin byla ta moje, kde byly všechny čtyři holky a pak kluci z mého pokoje. „Tak tam musíme!" ukazoval Jake na horskou dráhu, která nevypadala zrovna přátelsky. „Tak to ani náhodou" zamítl jsem a Chloe na mě překvapeně vytřeštila oči.

„Copak Brooksi, snad se nám nebojíš" zasmála se a já jsem byl rudej až za ušima. „Co?! Ne! Já jenom, že bychom měli začít zlehka" bránil jsem se ale tím jsem akorát všechny rozesmál. „Tak mi vystřel růžičku pro lehký zážitek a pak půjdeme jo?" zamrkala na mě Chloe a než jsem stihl něco namítnout, i když jsem to ani neplánoval, už mě táhla ke střelnici.

Zakoupil jsem si 5 pokusů a povzdechl si. „Jakou byste si přála slečno" zeptal jsem se a Chloe si pečlivě růže prohlížela. „Tamtu bílou" ukázala na bílou růžičku, kterých tam bylo ze všech nejméně. Zamířil jsem na svůj cíl a hned prvním pokusem jsem uspěl. Slečna u střelnice mi růžičku podala a já ji s mrknutím podal Chloe, která mi poděkovala zase tím svým úsměvem.

Liamovi jsem pak přenechal své zbylé 4 pokusy, aby vystřelil růži i Maye. Na druhý pokus jí vystřelil rudou růži, ale nám stále zbývali 2 pokusy. Scott si řekl, že vystřelí růže i Lie a Kate. Prokřupal si snad všechny klouby v těle a až potom zamířil. Oba dva pokusy úspěšně využil a obě dívky obdržely také svou růžičku.

„Nevěděla jsem, že hokejisti jsou tak dobří se zbraněmi" rýpla si Chloe, když už jsme měli namířeno k té horské dráze. „My jsme lidi mnoha talentů" mrkl na ni Jake a ona se zasmála. Postavili jsme se do fronty a čekali, než na nás přijde řada. Po chvilce už jsme seděli připoutaní na našich místech. Chloe si sedla s Mayou a já seděl s Jakem.

Když jsme překonali první sešup dolů už se mi zvedal kýbl, zatímco Chloe si to vyloženě užívala. Konečně jsme zastavili a já se doslova vyvalil ven. Mít pod nohama pevnou zem byl tak skvělý pocit. Lepší pocit ale byl, když mi Chloe položila ruku na záda. To mi probudilo motýli v břiše.

„Jsi v pohodě?" zeptala se a já jenom přikývl. Sedl jsem si na nejbližší lavičku a ostatní okolo mě. Chvilku jsem to rozdýchával, než jsem byl ready pokračovat. Já jsem pár atrakcí vynechal, ale atrakci, kterou jsem vynechat nemohl bylo ruské kolo.

Chtěl jsem si sednout s Chloe, ale než jsem se jí stihl zeptat, udělala to první. „Sedíš se mnou?" zeptala se a já okamžitě přikývl. Celá ta naše parta jsme se po dvojicích posadili a kolo se rozjelo. Čím výš jsme byli, tím lepší výhled na noční LA se nám umožnil. Zároveň se ale i ochladilo, což jsem poznal i na Chloe, která se začala schovávat do své košile.

Neměl jsem žádnou náhradní vrstvu, kterou jí vypůjčit, proto jsem ji obejmul okolo ramen, abych ji trošku zahřál. „Lepší?" zeptal jsem se a ona mi jemně přikývla. Po chvilce si položila hlavu na moje rameno. Projel mnou takový zvláštní pocit a můj tep se zrychlil. Trhaně jsem se nadechoval, ale doufal jsem, že to není až tak moc poznat.

Na úplném vrcholku se nám naskytl ten nejlepší výhled. Bez jediné hlásky jsme se rozhlíželi kolem nás a když se naše pohledy střetly, zatajil se mi dech. Snažil jsme se dýchat co nejklidněji, ale byl jsem tak nervózní, že to bylo skoro nemožné.

Nevím, co by se stalo, kdyby se v ten nejhorší moment to kolo zase nerozjelo. Obličeji jsme se zase trapně vzdálili a pohledy jsme každý nasměroval jinam. Dole jsme Chloe pomohl vystoupit, ale ani jeden z nás nepromluvil. Upřímně...proklínám tenhle obrovský krám za to, že nám pokazil tak hezkou chvilku.