Citta

11.Návštěva

„Tak jsme tady kreténi!" Vyjekl najednou Jakub když jsme zaparkovali před menším domkem na okraji Varů. Táta bydlí až někde v píči na druhé straně.
Sere mě že jsem to nevěděla,mohla jsem se jezdit už dávno

„To zvládneš, jsem tu s tebou" pošeptal mi do ucha Dominik zatímco Jakub vyndaval tašky z auta.

„Děkuju" usměju se a chytnu ho za ruku,jen mi dá pusu do vlasů

„Zdar!" Vykřikne do chodby a my s Dominikem se zasmějeme

„No to je dost! Už na vás čekám s obědem" ozve se z kuchyně a já se usměju.
Chyběla mi. Strašně moc.
Jdeme za ní, hned co jí Jakub odejde si mě všimne

„Holčičko"
„Mami" vydechnu, obě máme slzy na krajíčku ale když mě vtiskne v pevném obětí už se nedokážu bránit.

„Chyběla jsi mi, tak strašně moc mě to mrzí, vyrostla si a já tam nebyla a-"

„To nic mami to je v pohodě teď jsem tady "

„Už neodejdu"vzlyknu a ona mě pohladí po vlasech, ještě chvíli se objímáme než se odtáhne a její pohled se přesune na Dominika.
Chci něco říct ale on je rychlejší

„Zdravím,moc vám to sluší" zazubí se

„Děkuju, furt stejně bláznivej" směje se, chvíli mi trvá než moc dojde že se znají, Jakub mi vyprávěl jak když začal dělat hudbu tak většinu času trávili tady.
Po krásném obědě a povídání si dalších pár hodin jsme se rozhodli jít spát, netřeba dodávat že jsme vypili dvě flašky vína.
Nakonec brácha spí u sebe,mamka taky a já a Dominik máme pokoj "pro hosty" měl být můj ale jak se to vše dosralo tak z toho udělali tohle ale furt tu je pár růžově zařízených věcí.

„Jsem úplně unavená" vydechnu když zavřu dveře

„Byl to náročný den a zvládla jsi to hezky, konečně jsi doma" říká a sundá si tričko, sehnu se pro to svoje na spaní a už mě plácne přes prdel

„Pane Tendo jestli nechcete spát venku tak toho nechte"

„Jestli nechceš abych tě ohnul tak to nedělej" cítím na sobě jeho pohled když se převlékám, vzrušuje mě to ,to ne že ne.

„Kurva" pronese a za ruku si mě stáhne na klín, sedím na něm obkročmo což vůbec nechápu jak sem to udělala ale to nevadí.

„Dominik-ku" snažím se znít v klidu ale když mě jeho dech pošimrá na krku tak se těžko soustředím

„Copak Vlčková?"

„Můžou nás slyšet" pronesu a on se zasměje

„Pak musíš být z ticha" chytne mě za boky a přisune si mě k sobě blíž,vrhnu se mu na rty a on se usměje do polibku.
Po chvilce to začíná nabírat na intenzitě, až tak že si lehne na záda a já se otírám o jeho rozkrok,kousne mě do rtu a následně vzdychne.
Ještě párkrát to zopakuju ale on nás přetočí, takže teď ležím pod ním, dá mi ruce nad hlavu a tím mi zabrání dalšímu pohybu.

„Taky umím hrát tuhle hru" kousne mě do ucha a já vzdychnu, je mi hrozný horko a o těch tlacích ani nemluvím

„Dominiku" vzdychnu žadonivě

„Copak?" Podívá se na mě a nepřestává se usmívat, ví to.

„Prosím" kousnu se do rty a rukou sjedu po jeho těle.
„O co prosíš kotě?" Vydechne, snaží se znít v klidu ale jeho tělo mluví jinak,rukama mi sjede až k lemu trička, který následně sundá.

„Abych se tě dotýkal?" Přejede mi prsty po bradavkách a já zakloním hlavu dozadu

„Abych ti dělal dobře?" Vím že nepotřebuje žádnou odpovědnost, ví to, ví co semnou dělá.