Letem světem s upírem (#upirivyzva2024)

Duben

Zadání: Příběh o upířím nočním klubu, kde se odehrávají podivné události.
_______________________________________________

Plížil se ulicí a snažil se držet ve stínech. Nechtěl, aby ho někdo viděl, aby se někdo dozvěděl, kam jde. To místo bylo tajné. Tak tajné, že všichni věděli, že existuje, ale také se všichni tvářili, že o něm vůbec nic nevědí. Bylo to peklo a ráj zároveň, místo, kam jste toužili jít a kde jste za žádnou cenu nechtěli být spatřeni.

Proklouzl poslední úzkou uličkou a stanul před obyčejně vyhlížejícím vchodem. Na první pohled musely být takových míst tisíce, ale nikde jinde se neodehrávalo to, co zde. Nemohlo. Na to, aby existovalo takových míst víc, bylo to, co se uvnitř dělo, příliš podivné.

Zaklepal a dveře se téměř okamžitě otevřely na malou škvírku. Prostrčil pozvánku kolem futer a nepatrně vycenil špičáky. Nemít jedno nebo druhé, nebyl by vpuštěn. Bezpečnostní opatření. Jen pozvaní upíři mohli vstoupit.

Když procházel dveřmi do tohoto jiného světa, napadlo ho, že je to vlastně takový VIP noční klub. Lehce se ušklíbl, když si uvědomil, proč se zde všichni scházeli, a porovnal to s tím, co dělali v jejich nočních klubech lidé. Tichá hudba znějící na tomto místě měla daleko k hluku panujícímu v lidských nočních klubech. Tlumené osvětlení se pak nedalo srovnávat s divokými záblesky světel lidských diskoték. A to, co se zde podávalo k pití, bylo téměř pravým opakem ke všemu tomu lidmi oblíbenému alkoholu.

Kývnutím poděkoval svému průvodci a usadil se u stolu. Snažil se nezírat kolem sebe. To zde bylo nepsaným pravidlem. Neprohlížet si ostatní hosty. Nemluvit. Neseznamovat se. Prostě si hledět svého. Nevidět a nebýt viděn.

Opřel se do židle a zavřel oči. Zhluboka dýchal. Miloval tu čistou vůni, která se vznášela ve vzduchu. Žádný čpící zápach zpocených lidských těl. Žádný podtón tabáku a alkoholu, který byl cítit v lidských klubech. Žádný pach moči a zvratků, který lidskou zábavu často provázel.

Pobaveně se pousmál. Lidé je často nazývali zvířaty, ale pravda byla taková, že upíři byli v mnoha ohledech podstatně kultivovanější. Rozhodně se nikde neopíjeli, nemotali se po cestách a nezvraceli do křoví. Otřásl se odporem. Potkat takového člověka bylo pro upíra zlo. Měl sice krev, kterou by upír mohl potřebovat, ale žádný příčetný upír by se nenapil z opilého člověka. Už jen pro ten příšerný smrad.

Lidská krev upírům neskutečně voněla. Upíři měli extrémně citlivý čich, to aby dokázali i z dálky odhalit člověka. Vyplatilo se to, když upír lovil někde v pustinách, ale v blízkosti nočních klubů, kde byla odsouzena lovit většina upírů žijících ve městech, to bylo neskutečné zlo.

Zatřásl hlavou, aby potlačil ty nechutné vzpomínky. Zde ho nic takového určitě nečeká.

Rozzářily se mu oči, když uviděl přicházet číšníka.

Konečně! V duchu jásal, navenek ale zachovával chladnou tvář. Rozhodně nechtěl udělat něco, co by mu zhatilo šance na další návštěvu. A nevhodné veselí by to klidně mohlo způsobit. Věděl, že z tohoto klubu byli upíři vyloučeni i z různých malicherných důvodů. Stačilo, když se zdálo, že se upír neumí ovládat, pak zvítězily obavy, že by existenci klubu mohl zveřejnit a co hůř, že by mohl prozradit identitu členů, kteří si ze všechno nejvíc cenili naprostého soukromí, které klub sliboval. A tak se ho zbavili.

Tiše seděl a čekal, až číšník vyskládá na stůl všechny talíře, misky a sklenice. Nikdo si zde nic neobjednával, všichni dostali to stejné.

Kývnutím poděkoval a teprve, když číšník zmizel z dohledu, změnil svoji polohu. Naklonil se blíž a nasál vůně stoupající z lahůdek ležících na jeho stolu. Blažený úsměv mu rozjasnil tvář, když ucítil lehkou krémovou celerovou polévku doplněnou o drobounké kostičky řapíkatého celeru, zeleninové ragú, pečené houby s drobnými brambůrky a jahodovou pěnu. Opatrně usrkl čerstvě lisované pomerančové šťávy z vysoké sklenice a spokojeně pokýval hlavou, jak mu osvěžující tekutina hladce sklouzla do žaludku. Pustil se do jídla a pobaveně si pomyslel, že žádného z lidí by určitě nenapadlo, že tajný noční klub upírů je vlastně z lidského pohledu docela obyčejná vegetariánská restaurace.