Letem světem s upírem (#upirivyzva2024)

Srpen

Zadání: Napiš příběh o tom, jak se upír snaží překročit mezinárodní hranice, když má v občance napsáno, že mu je více jak sto let.
_______________________________________________

Tušil, že se blíží problémy, už když ta úřednice v budce na hranicích natáhla ruku. Křečovitě se usmál, když jí podával pas.

Sakra, copak se jí vážně chce ve tři ráno čumět do něčího pasu? vrčel si v duchu a doufal, že alespoň nebude moc pečlivá. Určitě se jí chce spát, snažil se sám sebe uklidnit.

Vždycky cestoval v noci. Nejen proto, že sluneční světlo nebylo něco, co by upírovi zrovna svědčilo, ale taky proto, že celníci obvykle nebyli až tak pozorní. Většinou jen znuděně mávli rukou, pokud se tedy vůbec obtěžovali v těch svých kukaních sedět.

Ztuhl, když viděl, že úřednice proti němu otevírá jeho pas a s přimhouřenýma očima sleduje chvíli jeho fotku a chvíli jeho obličej. Neměl strach, že by se tam sám sobě nepodobal, i přesto, že ten pas už vlastnil víc než sto let. Pořád vypadal stejně. Na devatenáct.

Začal úlevně vypouštět vzduch z plic, když úřednice nakrčila obočí. Znovu vzduch zadržel. Ne, že by potřeboval dýchat, ale zadržování dechu při napětí byl jeho dlouholetý zvyk.

Zadržel vzteklé zaklení, když úřednice zamávala na svého kolegu.

Tak tohle by mohlo být na dlouho, problesklo mu hlavou otráveně. Ze zkušenosti věděl, že jak se k tomu připlete víc lidí, vždycky se to protáhne. A vážně se mu nechtělo čekat na svítání.

Rozhlédl se. Kolega se pomalu a s mohutným zíváním blížil z druhé strany celnice. Očividně se mu nechtělo.

Asi bude nejlepší počkat, až zde budou oba dva, rozhodl se a opřel se do sedadla. Snažil se tvářit, že si vůbec neuvědomuje, že je něco špatně.

Usmál se, když starší celník prošel kolem něj a spiklenecky protočil očima nad aktivitou své kolegyně, která byla v tuto chvíli přinejmenším otravná.

Docela sympaťák, pomyslel si. Bylo mu toho chlápka docela líto. Takhle doplatit na přehnanou aktivitu své kolegyně, to vůbec nebylo pěkné, ale netušil, jak by ho z toho mohl vynechat. Lidi mají tendenci začít panikařit, když se v jejich blízkosti objeví upír. A když někoho vysaje, tím víc.

Počkal, až chlápek zaleze do té budky a skloní se k té ženské. Když uviděl, že se oba sklání nad jeho pasem a upřeně do něho hledí, opatrně otevřel dveře od auta a prosmýkl se ven. Tiše se přesunul k otevřeným dveřím toho, co by s trochou snahy mohlo být považováno za miniaturní kancelář. Nebyla první, kterou viděl zevnitř, a pravděpodobně ani poslední.

Už se chystal po nich skočit, když si uvědomil, že se ten chlápek snaží tu ženskou přesvědčit, že tomu pasu nic není, že se asi nějaká unavená úřednice přepsala. Ne, že by mu to jeho kolegyně věřila. Pořád chtěla volat policii, že je ten pas falešný.

Udělal další krok. Nechtěl se zdržovat víc než bylo nutné, přece jen se potřeboval dostat do hotelu před svítáním.

„Alice, nech toho, ten kluk prostě jede na dovolenou a má chybu v pase. Normálně by si toho nikdo ani nevšiml, kdyby nenarazil zrovna na tebe,“ zabručel celník už docela naštvaně.

„Ale…“ zkusila to znovu dotyčná, ovšem bez úspěchu.

„Víš co? Já jsem šéf a já jsem řekl, že je ten pas v pořádku. Takže teď ho pěkně vrátíš tomu chlapíkovi a popřeješ mu pěknou cestu s tím, že má chybu v datu narození a bylo by dobré si ji nechat opravit. Ano?“ vyštěkl celník rozkazovačně.

Překvapený upír tiše vycouval z budky a vrátil se do auta. Vypadalo to, že dneska nebude muset zabíjet. Ale příště…