Zodiac

★2★

Vlak přijel asi o deset minut později, a mezitím se už stihlo naskupit na nádraží další lidi, kteří jeli na stejný sektor. Meissa vůbec nevěděla jestli se měl kupovat lístek nebo mohla jen tak nastoupit, ale neviděla nikoho že by si někde něco kupoval, takže se uklidňovala tím že to není třeba.

Ale co když jo? Co když se musí ten lístek kupovat už předem někde na internetu nebo tak něco? Ale ne, to by jí rodiče řekli, další věc kterou se uklidňovala.

Do vlaku byla doslova dotlačena, obrovská skupina lidí se tlačila dopředu ke dveřím, aby chytli místo na sezení, ale nebohá Meissa byla pomalu zadupána do podlahy vlaku.

Jen tak tak se stihla chytit držadla nad ní, než se dveře vlaku zavřely a on se pomalu rozjel. Meissa si popravila batoh na svých zádech, zkontrolovala si jestli má všechny zavazadla a až teprve pak se mohla uvolnit a kochat se tím výhledem na oceán. Pořád nemohla uvěřit tomu kde se nacházela, celé jí to připadalo jako sen, jeden šílený sen.

V té rychlosti v jaké vlak, nebo spíš rychlík, jel, Meisse nepřipadalo jakoby se pohybovali, oceán byl stále stejný, jen racci kteří létali nad vodou a kolem rychlíku mizeli v dáli. Meissa otevřela svůj mobil a chtěla to vyfotit, jenže si všimla že jí přišla zpráva od její sestry Errai. Už se těšila až ji uvidí, naposledy se viděly na vánoce a od té doby si jen občas psaly.

Vlak začal zpomalovat až se zastavil úplně, dveře se opět otevřely a Meissa se pevně držela, aby zase nebyla násilím odtáhnuta davem. Musela si krýt oči před sluncem potom co vytáhla všechny své věci ven, po pár minutách mrkání a snažení se zaostřit její mysl znovu resignovala nad tím co vidí.

Všude kolem jezdily auta po cestě, autobusy, bylo všude moc hluku, moc lidí kteří se snažili chytit autobus, taxíky, a jiní šli radši na metro aby se nemuseli tlačit v busech nebo taxíku. Co se to u všech dělo? Tak to bylo to Předměsto? Šílené, přísahala by že se dostala do New Yorku, nebo aspoň do té vize kterou si představovala protože v Americe nikdy nebyla.

Podívala se na ceduli autobusových spojů, trochu se v tom ztrácela protože ačkoliv na jejím Sektoru bylo jen šest domů, na každý z nich jelo naráz až moc autobusů. Ani nevěděla který z nich jede na její Dům.

,,Potřebujete s něčím pomoct?'' Zeptal se jí mladý muž, vypadal že byl jeden z třeťáků, ale Meissa byla ráda že si někdo jejího zoufalství všiml.

,,Docela ano, potřebuju se dostat do 24. Domu ale nevím který spoj tam jede. Taxík tady nechytnu ani kdybych se o to snažila a metro je na mě až moc složité." Uchechtla se nervózně Meissa a znovu se podívala na tabuli.

,,Takže vy jste Březnová ryba? Super, já jsem Únorová, to máme hned vedle sebe, takže můžeme teoreticky jet spolu. Jsem Samakah Wei, ale můžete mi říkat Sam.'' Představil se Samakah, tedy Sam, a podal Meisse ruku.

,,Meissa Torcula, ráda tě poznávám. Takže jak to tady vlastně funguje? Tohle Předměsto. Vždyť to vypadá jako každé obyčejné město úplně všude jinde.'' Řekla a poukázala na ten výjev před sebou.

,,Předměsto je jen replika města, aby se noví studenti necítili tak zvláštně a necítili se nepříjemně po příjezdu do cizího prostředí. Tady to opravdu funguje jak ve městě, máš tu obchody, parky, tělocvičny, představ si to jako maloměsto, Logos jako jeden stát a Minora je hlavní město státu.

Ty zajímavé věci máš na Minoře, nejen že tam máš školu a klubové budovy, ale taky kino, větší knihovnu kde máš větší výběr z výučních knih a věř mi že se ti tam vyplatí chodit ve třeťáku. Plus tam je i tělocvična pokud bys chtěla závodně dělat nějaký sport, nebo útulek kde si můžeš trénovat na zvířatech pokud chceš být veterinářka, ale s tím že jsme ryby tak tyhle práce dělat zrovna nemůžeme.'' Zasmál se lehce Sam, ale nevypadal že by ho to pobavilo, spíše že ho to rozesmutnilo.