Zodiac

★1★

,,Předtím než se lidská rasa dokázala vůbec naučit psát či číst nebo srozumitelně mluvit, a byla teprve ve vývojových plenkách, se na zem zřítilo dvanáct komet. Každá na zem dopadla v jiný čas, na jiném místě. Ale z každé z nich po dopadu vzešlo něco zvláštního, něco jako duchové té komety. Nebo aspoň to, co říkají legendy. Ti jako by duchové měli různé podoby, povahy a každý byl prostě jiný, ale i přes své rozdíly se rozhodli dát lidem na
této planetě kus ze sebe samých, aby každý z nich byl výjimečný a odlišný, přesně jako těchto dvanáct duchů z hvězdných komet.

Takto podle legend vzniklo dvanáct znamení zvěrokruhu, Beran, Býk, Blíženci, Rak, Lev, Panna, Váhy, Štír, Střelec, Kozoroh, Vodnář a Ryby. Každá kultura si je vyobrazila dle svého, dali jim jinou tvář, a i přes ty změny mělo všechno stejný základ. Pád velkých kosmických těles na zem, duchové, a kus jejich duše v nás, kterou v sobě už nosíme od prvního momentu našeho narození na tento svět. Ovšem říká se, že ne vždy bylo pouze dvanáct znamení. Když na zem dopadlo dvanáct komet, a začaly kusy sebe samých dávat do lidských duší, objevila se další, třináctá kometa, která dopadla mezi komety znamení Vodnářů a Ryb.

Samotná kometa byla zvláštní, už jen aura z něj byla jiná, než kterou vyzařovalo zbylých dvanáct znamení. Duch té komety taky nebyl jako ostatní znamení...měl totiž více podobu lidskou. Kolem svých ramen měl dlouhého hada, většího, než byl on sám, ale nesl ho jako kdyby nevážil nic. Duchové i přes jeho rozdílnost a jeho lidskost se rozhodli ho přijmout mezi sebe. Avšak ten zvláštní duch odmítl, odmítl být jako oni, a tak se rozhodl vydat se na vlastní cestu. Takto popisují legendy Hadonoše, třinácté znamení zvěrokruhu, o kterém nikdo moc neví, jen to že kdo se narodí v tomto znamení, je okamžitě zavrhnut komunitou a proklet. Ale říkám si, je to skutečně tak jak legendy říkají? Někdy je v historii něco, co ostatní neřeknou, a pravda která je psaná na papíře, nebývá většinou psaná celá.''

,,Mija, posloucháš vůbec co ti tu říkám? Zase hledíš do tý knihy, typický, mohla bys to na chvíli odložit a poslouchat co tvůj starý papá se ti snaží říct?'' Meissa několikrát zamrkala, zaklapla knihu 'Historie hvězd a hvězdných znamení' a svou hlavu otočila na svého otce, který řídil jejich auto. Zřejmě jí dával zrovna nějaké kázání, které mělo mít hloubku pacifického oceánu.

,,Promiň, tys něco říkal?'' Zeptala se nevinně brunetka a její otec si jen povzdechl, upravující si své brýle na nose.

,,Znovu ti říkám, a tentokrát už naposled, mija, že nemusíš být vůbec nervózní. Logos je ideální místo pro tebe, najdeš si tam nové kamarády, získáš nové zkušenosti a taky se už trochu osamostatníš. Nemáš se vůbec proč stresovat.''

,,To je jako bys řekl slepému, že uvidí lepší zítřky.'' Utrousila Meissina matka, sedící na místě spolujezdce, a Meissa si už jen přála ať už je se svou sestrou.

,,Já se jen snažím naši dceru trochu uklidnit, a ty tomu moc nepřidáváš Vego.''

,,Oba moc dobře víme že tyhle řeči jí neuklidní Grafiasi, bude se stresovat do té doby, než nebude na místě a stát na pevné zemi. Prostě taková je.''

,,Víte, že jsem stále tady že ano?'' Ozvala se nenápadně Meissa, která od své matky jen dostala pohled říkající ať je teď momentálně ticho. Pak se Vega zhluboka nadechla a otočila se zpět k čelnímu sklu, dívající se na Meissu přes zrcátko.

,,Při nejhorším, pokud by se ti tam nelíbilo, máš tam ještě Errai. Ačkoliv pochybuju že na tebe bude mít čas, když budete každá na jiném sektoru a budete mít úplně jiné hodiny.''

,,Tomuhle říkáš povzbuzení?'' Zakroutil hlavou Grafias a Vega už se nadechovala že si s ním zase začne vyměňovat názory, rozhodně se s ním nechystala hádat. Proto si radši dala Meissa do uší sluchátka a koukala se ven na ubíhající město, kterým projížděli. Museli se z Puerrtolano, města, kde bydleli, dostat do nejbližšího lodního přístavu což bylo čtyři hodiny od jejich města, v Pallos de la Frontena. Už jeli přes dvě hodiny a Meissa myslela že si vysedí na té sedačce důlek.