Zodiac

★3★

,,Vážně mě to dneska zarazilo, to o těch Hadonoších.'' Řekla Mira a usrkla si ze své vody, kterou si vzala z obchodu hned vedle kavárny, ve které předtím seděly. Meissa jen něco zamručela a ukousla si čokoládové tyčinky, Lyra si pochutnávala na zmrzlině a Iza to samé.

Všechny se tak bezduše procházely po Minoře, prohlížely si školní kampus, obchody kolem, taky se zastavily, aby si prohlédly kluky cvičící v posilovně (nebo spíš Mira se zastavila, a holky se jí snažily od toho skla odlepit všemi svými silami), a taky obhlídly co dávají v kině za novinky.

Meissa byla pořád myšlenkami jinde, nebylo to z toho, že by byla unavená, což vlastně i byla, nebo že ji ten hluk okolo a nekonečný proud lidí bral energii. Přemýšlela o Hadonoších, jelikož uvnitř jí cosi říkalo že je něco špatně.

Mohla si říkat, že je to jen její fantazie, a že si něco namlouvá, jen kdyby neměla ten špatný pocit už od příjezdu. Ano všechno vypadalo nádherně kouzelné, ideální předpřípravná škola na to, jak žít život a podobně, ale od prvního pohledu měla pocit, že tam něco chybělo. Něco podstatného, protože nebylo fyzicky možné, aby takové místo nemělo temnou historii.

,,Já to už asi zabalím holky, jsem unavená a musím dát vědět mamá o mém příjezdu a mém Domu, jinak by nezahmouřila oka.'' Povzdechla si Lyra a přehodila si svou mini kabelku víc na rameno, pak si popravila sluneční brýle na své hlavě a pohodila vlasy z ramen na záda.

S každou se rozloučila objetím a odešla, postupně se rozloučil i zbytek a slíbily si, že si dají vědět kde dají sraz, aby šly spolu do školy. Nakonec zůstala Meissa sama, sedla si ke kašně a povzdechla si, zadívala se na oblohu, která začala měnit barvy do oranžovo modré, jelikož slunce začalo zapadat.

Netušila hak zítřejší den zvládne, ať už fyzicky nebo psychicky, naštěstí neměli ještě zítra mít žádnou hodinu z klubu, ake už si musela vybrat aspoň jeden a tam se přihlásit. Avšak pořád netušila, co chce dělat, ani se pořádně na ten svůj výběr nepodívala. Co když tam byly samé věci, které by ji nebavily? Něco jako biochemie by ji rozhodně nebavila, nebo hůř, pečovatelské služby.

Zoufala si. Chtěla domů, nechtěla změny, a ikdyž to říkala nerada z celého svého srdce, radši by zkousla šikanu od svých bývalých spolužáků než se rozhodovat o své budoucnosti. Nervózně si hrála opět se svým řetízkem, který se divila že není odřený za ty roky používání a žmoulení mezi prsty.

Uhladila si své černé kalhoty s bílými puntíky a vstala, rozhodla se, že se vydá zpátky do svého Domu, protože řekla Sagi aby na ni nečekala, tak bude muset jet sama.

Jenže když už stála na nádraží a prohledávala si kabelku, kde nechala tu kartu, o které jí říkal Sam, uvědomila si jednu strašnou věc. Ona si ji hodila k Sagi do tašky, aby ji někde neztratila.

,,Sakra.'' Zanadávala si tiše Meissa a přemýšlela co teď. Mohla zavolat Sagi aby se dostala na Minoru a z Minory by společně jely na Sektor, ze kterého by se pak dostaly do Domu. Ale nechtěla ji otravovat, jenže co jiného jí zbývalo?

,,Někdo je tu opět v nesnázích?'' Ozval se vedle ní usměvavý Sam. Meisse se ulevilo že jí bohové seslali zrovna jeho, aspoň nemusela nikoho otravovat a obvolávat.

,,No trošičku, nechala jsem si kartu u spolubydlící a já bych musela jet na černo, což bych asi z toho měla problém jak hrom co?''

,,No to měla, a velký. Je to v pravidlech školy, za to bys měla už pět Lun.'' Přitakal Sam a Meissa se ošila. Mít takový průšvih už na začátku by nevypadalo pro její úspěch na škole dobře.