Potterovic holka

Příčná ulice

,,Dědečku, já mám trochu strach. Co když až přijedu do Bradavic mi Harry nebude věřit? Co když.." Smutně jsem si dala sousto snídaně do pusy. ,,Hope, jsi jeho sestra.. Navíc jsi celá máma, myslím že důvěryhodnost řešit nemusíš, a teď šup musíme jít nakupovat." Oblékli se a přemístili do Příčné ulice.

,,Hope, zařiď si sovu, hůlku a oblečení. Já obstarám zbytek." Otevřela jsem dveře k Ollivandrovi a ten jen popadl dech. ,,Lily.." Odkašlal si. ,,Né, já jsem Hope Potterová. Lily byla moje mamka." Zbystřil a jen vykulil oči. ,,Lily měla ještě jedno děťátko?" Jen jsem přikývla. ,,Loni jsem tu měl tvého bratra.. ach ano, ta podoba.." Přistoupila jsem blíže k pultu. ,,Harry? Jaký byl? Setkám se s ním poprvé až v Bradavicích. Vlastně tam nastupuji, jen kvůli němu. Jinak bych šla do Krásnohůlek." Poklesla jsem v hlase. Po tom co Brumbál zachránil jen Harryho a na mě se vykašlal, tak Bradavice pod jeho vedením  nemám ráda. ,,Zkus tuto hůlku zprvu. Jinak tvůj bratr se zdá velmi zajímavý člověk, jsem zvědav co nám přinese." Vzala jsem hůlku do ruky a takové teplo jsem nezažila, lehké brnění po celém těle. ,,Výborně, věděl jsem, že tato hůlka bude pro tebe. Bude to 10 galeonů." Sáhla jsem do kapsy a vytáhla jsem peníze. ,,Doufám, že od vás můžeme čekat velké věci." Pousmála jsem se a před ochodem jsem jen dodala ,,Budeme se snažit" A odešla jsem.

Další oblečení, vešla jsem do obchodu a byla tam jen dvě holčiny rudovláska jako já a blondýna. ,,Ahoj." Pozdravila jsem s úsměvem na rtech. ,,Ahoj máme chvíli počkat, museli si odkočit pro látku, mimochodem jsem Ginny." A podala mi ruku, jelikož asi budeme ve stejném ročníku, ruku jsem přijala. ,,Těší mě Ginny já jsem Hope." Blondýnka k nám přišla a také se představila. ,,Ahojky holky. Já jsem Lenka." S holkama mi bylo moc fajn. Po chvíli nás už obsloužili a my vyšly ven. ,,Tak sraz u vlaku?" Přikývly, objaly jsme se a rozloučily. 

,,Tak co, máš vše?" Jen jsem se otočila na patě. Děda. ,,Promiň ještě sova. Našla jsem si kamarádky." Děda se jen usmál. ,,Tak to je dobře, tak pojď pro tu sovu. " Došli jsme do krámku a vešli jsme dovnitř. Děda se zakecal s prodavačkou a já se šla porozhlédnout a zaslechla jsem hádku dvou holčin. Šla jsem blíž a menší osoba se rozbrečela a vyšší odešla. ,,Ahoj, zaslechla jsem hádku jsi v pořádku. Jsem Hope." Objala jsem ji jednou rukou. ,,Ano jsem sestra mi musí vše nařizovat kup si tamto a tamto tohle ne a tak." Pozvedla uplakané oči. ,,Jsem Dafné." Vytáhla jsem kapesník a podala jí ho. ,,Těší mě. Ráda bych ti poradila, ale svého bratra teprve poznám ve škole. Jaká sova se ti líbí?" Ukázala na krásnou soví dámu v krásném barevném provedení. ,,Vem si jí a pojď mi poradit s mojí." Koukaly jsme po všem až po 5 minutách ukázala na krásnou opět soví dámu v bílošedém provedení. Vzala jsem si jí a šly jsme k pokladně. Děda stále kecal. ,,Ehm, dědo můžeme si koupit sovy?" Omluvil se a zasmál se. Prodavačka po nás pokukovala. ,,Obě dohromady." Kývla hlavou a řekla cenu 30 galeonů. Sahala jsem do kapsy, ale děda by rychlejší a zaplatil. Dafné si utřela slzy a poděkovala. ,,Daf, v pohodě. Sraz u vlaku?" Řekla jsem s úsměvem a ona konečně s úsměvem na rtech přikývla a šli jsme domů.