Potterovic holka

První školní den

Probudila jsem se. První školní den je tu. Na pokoji jsem s Estellou, Dianou a Leou, zatím fajn holky, ale nic moc jsme si neřekly. Dole už na mě čekali kluci a dávali mi do rukou rozvrh. Profesora Snapea mám až poslední hodinu, tak aspoň bude čas na pokec. ,,Tak pojď na snídani. a popovídáme si. Rádi bychom o tobě něco věděli." Přikývla jsem a opět jsem jim řekla svůj příběh. 

,,To je hustý, ale to ti asi říká každý co? A co Harry?" Sklopila jsem hlavu . ,,Ještě jsme neměli tu čest a nevím jak zareaguje. Ahoj jsem tvá ségra jak jde život? To asi ne." Kluci se zasmáli. ,,To asi ne no.. My ho moc nemusíme, ale ty seš fajn holka. Proto jsme si tě vzali pod křídla." A usadili jsme se ke snídani. Harry tu ještě nebyl. ,,Proč ho vlastně nemáte rádi? Ráda bych znala váš pohled na věc." Kluci si nandali jídlo a začali vyprávět. ,,Mysleli jsme, že bude fajn, ale všichni mu nadržují a to primárně Brumbál. Když poruší pravidla vlastně se nic nestane, protože je to Harry Potter no." Zachy se na konci věty pousmál. 

A šla jsem na hodinu. Sama. A najednou podlaha. Nechápala jsem co se děje. Chtěla jsem si utřít obličej a najednou krev a smích. Zvedla jsem se a Zmijozelské uniformy černovlasá holka, blonďák a dva divnotvorové většího objemu. ,,Ale copak Potterová, utíkej za bráškou ať tě zachrání." A další smích. ,,Proč bych měla?" A další rána přímo do tváře. ,,Co jsem vám kruci udělala to že mám slavného bráchu vám dovoluje mi ubližovat? Co to s váma je?" Rozzuřila jsem se. Co jim je? ,,Ty asi nevíš s kým mluvíš? Ubohý Mrzimor, navíc jsi něměla? Ubožačko." Jen jsem nadzdvihla obočí. ,,Ty asi moc chytrá nejsi že? Pokud bys zapojila to co, možná máš, v hlavě a říká se tomu mozek a třeba si někdy něco přečetla krom Drby v Bradavicích, zjistila bys že Mrzimorská kolej je známá mravní silou. Což chápu, že ani nerozumíš co to je. Jsme pracovití a nenecháme si diktovat lajnu od svých vlivných rodičů. Tak páčko Pansy Parkinsonová." A odešla jsem. Okem jsem zkoukla blonďáka alias Draca Malfoye a ten se pousmál, Jasně, že vím kdo jsou, ale toto si dovolovat nebudou. Jsou starší a co?

Dorazila jsem na hodinu později. ,,Dobrý den omlouvám se, zabloudila jsem." Určitě mi to uvěřili s modřinou na tváři a krvavým rtem, ale nic neříkal. Jen přikývl a ukázal rukou na volné místo. Sedla jsem si k Dafné a ta mi hned psala na papírku co se stalo. Já jí odpověděla a její odpověď? 

-Nic si z toho nedělej. Pansy potřebuje pozornost a hlavně pozornost od Draca. Po škole sraz u famfrpálového hřiště představím tě někomu.- Přikývla jsem a už se jen vnímala hodinu . Po hodině jsem si skočila na ošetřovnu, kvůli profesorovi. ,,Á zlatíčko, snad tu nebudeš tak často jako tvůj bratr. Jste sourozenci žeo? Nebo jen shoda jmen?" Okem jsem zahlédla ono trio - Ron, bratr a Hermiona a tak jsem nahlas a zřetelně řekla ,,Ano, jsme sourozenci. Jen jsme nevyrůstali spolu." A začalo šuškání. ,,Já si to myslela. Jsi úplná kopie Lily, když byla na škole. Nepochybovala jsem a co se stalo?" Povzdechla jsem si. ,,Střed s lidma co nemají rádi bráchu." V ten moment Harry zbystřil. Ošetřovatelka mě propustila a přišel za mnou Ron. Moje srdce zvýšilo výkon. 

,,Ahoj, poslal mě Harry. Máš dneska čas?"  Zakroutila jsem hlavou. Bohužel dnes mám napilno, první den chápeš. Ale zítra." Koukla jsem do rozvrhu. ,,Zítra, nevím jaký máte rozvrh, ale co zítra kolem 13h?" Kývl hlavou. ,,Ehm, Rone?" Nadzvedl obočí. ,,Kamarádím se s Ginny.." Usmál se, asi pochopil. ,,Co si myslí Harry? Nechci se na něm přiživot, opravdu jsem jeho mladší sestra a mám pro něj překvapení, snad příjemné.."  Povzdechl si. ,,Heleď sám neví. Žil v domění, že nikoho nemá a nejednou jsi tu ty. Chápeš, neví. Každopádně, kdo tě napadl?" Poškrábala jsem se za uchem. ,,Mno, Pansy Parkinson s doprovodem Draca. Nejdřív pusa s podlahou a pak mě pohladila po tváři." Zasmála jsem se. ,,Ale klid, postarala jsem se o ně. Jsem přeci dcera svého otce." Zasmála jsem se. ,,Jo, a dej toto Harrymu. On bude vědět co s tím, mudlovská věc." Předala jsem mu kameru. ,,Dobře, tak zatím ahoj." Rozloučili jsme se a já utíkala na zbytek hodin.

První den uběhl jako voda a je tu poslední hodina a opět se zmijozelem. Lektvary, na to jsem se těšila a hlavně na profesora.  Sedla jsem si opět k Dafné a připravila se na hodinu. ,,Očekávám od vás maximum." Upřímný člověk, chápu bude to s ním těžké.  Podíval se na mě a zase ten zásek. U něj to chápu, přeci jen miloval mou matku a já jsem celá ona. Celou hodinu nám diktoval a my si psali poznámky a hle konec hodiny. Čekala jsem až všichni odejdou. ,,Ehm, pane profesore, mohu s vámi mluvit." Koukl se na mě a já uviděla tu bolest. ,,Asi začnu, asi víte kdo jsem.." Začala jsem být nervózní. ,,nevím jak to říct, ale myslím, že byste to měl vědět a já chci abyste to věděl. Nic to nemění na tom, že jste můj profesor. Ale jste můj kmotr." Dramatická odmlka a já začala lovit papír z batohu. ,,Slečno Potter nevím o co se snažíte, ale já určitě nejsem váš kmotr." Dala jsem mu papír pod nos. ,,Vím, že jste moji mamku měl velmi rád a mého otce nesnášel. Chápu vás, děda mi vše vyprávěl. Žiju a vyrůstám u rodičů mého otce, jaksi Brumbál neměl zájem zachránit mě, ale jen mého bratra. Nevím jestli jste to věděl. Ale tady je důkaz, moje mamka přesvědčila otce a opravdu jste můj kmotr. Je to zcela pravý." Vše jsem řekla na jeden nádech a tak nějak jsem se snažila dýchat. Profesor máchl hůlkou a mohla jsem si sednout na židli. ,,Děkuji." Řekla jsem potichu.  

,,Jsem rozpolcen slečno Potter. Vidím pravost dokumentu, ale proč já?" Vzala jsem plyšáka z batohu - proti nervům. ,,Moje matka si vás vážila. Měla vás ráda, byl jste člověkem, kterého si vážila, proto. Když u Harryho jste neobstál jeho kmotra znám taky, ale není to vhodné teď vytahovat, tak si mamka řekla, že u mě vyhrajete vy. A asi víte jaká moje mamka byla když si něco usmyslela." Poprvé se usmál a já se koukla na hodiny. ,,Omlouvám, ale už mám něco domluveného s kamarády. Chtěla jsem vám jen toto předat a doufám, že najdeme společnou řeč. Zatím na shledanou." Odešla jsem, ale zaslechla jsem jak brečí.

,,Ahoj jsem tady, omlouvám se, ale řekla jsem to Snapeovi." Dafné mě poplácala po zádech. ,,Ráda bych ti někoho představila. Toto je Theodore Nott, ale říkáme mu Theo a toto je Blaise Zabini, druháci." Všem jsem se přestavila. ,,Heleď Hope." Začal Blaise. ,,Vím o incidentu i Pansy. Moje rada? Nevšímej si jí. Snaží se zalíbit Dracovi, kterému je u nejvyšší zádě, ale to ona neví nebo nevnímá to. Podle Dafné jsi fajn holka, sice sestra Pottera, ale prý fajn. Věříme Daf, a bereme tě k sobě, takže kdyby byly potíže dej vědět." Povídali jsme si až do večera  a bylo to fajn, jsem ráda že je mám.