Volání krve

Poznání

Sebastian
,,Nevzpomíná si na mě". To bylo jediné co mi šlo hlavou a trhalo mé, již dávno mrtvé srdce na kousky. Musel jsem pryč na vzduch. Bez jediného slůvka jsem se zvednul od jejího lůžka, otevřel okno a vyskočil ven. Rozběhl jsem se plnou rychlostí pryč. Jediné na co jsem se soustředil byl běh. Snažil jsem se setřást tu bolest, která mnou procházela.

Esme
Ten divný muž odešel. No odešel spíše vyskočil. Chvíli jsem ještě ležela v posteli, ale pak už mě to přestalo bavit s tak jsem vylezla z postele. Z toho pokoje vedli dvoje dveře. Jedny byly v pravé části pokoje. Ty druhé byly na levo.
Zkusila jsem ty v pravo. Vedli do koupelny. Neměla jsem chuť na sprchu a tak jsem se vydala zpět do pokoje. Pak jsem zkusila levé dveře a ty vedli do malé chodbičky na jejímž konci bylo schodiště. Prošla jsem chodbičkou a sešla schody. Došla jsem do nějaké místnosti asi kuchyně.
Seděl tam jeden starší muž a hned se ke mně přiřítil.,, Ahoj Esme tak co jak je ti. Klára se o tebe hrozně bála." Utnula jsem ho. ,,A kdo jste vy?"

Petr
,,A kdo jste vy?" A jé jé ztráta paměti. No tak to bude zlé. Ale kam se poděl Seb. No zkusím jí pomoci. ,,Počkej tady chvilku." Řekl jsem Esme a šel jsem zavolat Lubošovi. Je to můj dobrý kamarád a psychiatr. Třeba mi pomůže.

Sebastian
Doběhl jsem na tu mýtinu, kde se všechno stalo. Byl jsem tak naštvaný, zklamaný a zlomený. Začal jsem vytrhavat pařezy že země. Mlátil jsem do země jako by mě to mohlo zbavit bolesti, která mě uvnitř drásala. Kdyz ani tohle nepomáhalo začal jsem křičet. Nebyli to žádné souvislé věty jen nepřetržitý bolestný křik.

Petr
Luboš mi poradil, ať jí zkusíme připomenout kdo byla. Taky se vrátila Klára z nákupu. Nejdřív byla trochu vyděšená, ale rychle se vzpamatovala a šla mi pomocí. Vykládali jsme jí všechno. O jejích rodičích, Markusovi a Sebastianovi. Taky o tom jak moc jí Seb miluje. Klára jí ukázala i všechna fotoalba.

Esme
Potom co mi Petr s Klárou ukázali fotoalba a řekli mi kým jsem, jsem se vydala zpět do pokoje. Sice si stále nevzpomínám, ale teď vim, že jsem někomu moc ublížila.
A chci to napravit.

Sebastian
Rozhodl jsem se vrátit. Nijak moc jsem nespěchal a tak jsem se domů dostal až večer. Skočil jsem do Esmina okna a ona se na mě podívala.,, Pojď dál Sebe." Že by jsi na mě vzpomněla? Vešel jsem a ona se mi omlouvala a vysvětlila, že všechno ví od Petra a Kláry.
Rozhodl jsem se vrátit tam odkud pocházím, ale ještě před tím jsem ji chtěl naposled políbit. Stejnak už nemám co ztratit. Políbil jsem ji.

Esme
Políbil mě. Nejdřív mě to zaskočilo a chtěla jsem se odtrhnout, když tu se mi vrátili všechny vzpomínky a polibek jsem mu opětovala.