,,Přestaň tu naříkat a vydejte se na cestu. A dodrž úmluvu, Sebastian na tebe dohlédne." To byla jeho poslední slova. Chtěla jsem znovu něco namítnout, ale v tu chvíli mě Sebastian vzal do náruče a vyběhl se mnou zpátky k mému domovu. Cestou jsem měla hlavu opřenou o jeho rameno. Už jsme byli ve mně známém lese když tu se zastavil a posadil. Než jsem se stačila na cokoli, zeptat promluvil. ,,Vím, že jsi zmatená, že teď ničemu nerozumíš, ale dělám to pro tvoje dobro." Dokončil svůj monolog a přišel ke mně a políbil mě. Polibek jsem mu opětovala. Po chvíli se odtáhl. ,,Tohle musím udělat, abys mohla žít." Řekl a kousl mě do krku.
Zase se mi zatmělo před očima. Cítila jsem jak se má krev misí s pro mě neznámou tekutinou. Takhle to mohlo trvat asi tak půl hodiny. Najednou mi prasklo v uších a já uslyšela bít svoje srdce, které tlouklo čím dál pomaleji a slaběji. Asi tak po hodině a půl přestalo tlouct docela. Otevřela jsem oči a viděla les, ale rozhodně ne tak jako vždy. Viděla jsem ho daleko lépe. Viděla jsem každý ohyb jednotlivého lístečku. Každý detail kůry. Viděla jsem daleko lépe. I můj sluch se o moc zlepšil. Asi o pět kilometrů dál jsem slyšela srnky, jak se pasou. Najednou jsem za sebou uslyšela pohyb a velmi rychle se otočila za zdrojem toho pohybu.
ČTEŠ
Volání krve
VampirosJmenuji se Esme Blacková a žiju se svojí tetou Klárou. Rodiče se zabili při velké autonehodě když mi bylo sedm. Tehdy se mně teta ujala, abych nemusela do dětského domova.
