Media Girl [C.L]

kapitola 10.

Ve svém rohu jsem stálá a pozorovala Charlese na pódiu, jenže zároveň jsem nemohla vypustit z hlavy slova Pierra. Neřekl nic špatně a vlastně by mohl mít i pravdu. Žádní novináři v motosportu mě nebudou brát vážně, ale 3 poslední měsíce s Charlesem byly jako kouzlo.
Po skončení vyhlášení jsem si rychle zbalila věci v novinářské základně a odjela vlakem zpátky do Bologni. Mia ještě v apartmánu nebyla a já si stihla dát něco k jídlu. Užívám si volného bytu, když v tom mi zavolá Mia.
,,Kam si zmizela? Čeká nás veliká oslava," řekne do telefonu.
,,Mio, nikam se mi nechce. Sbalím si věci na zítřejší let," odpovím ji.
,,Na to zapomeň. Teďka si dáš nějaký úžasný šaty, který patří do klubu a za půl hoďky tě vyzvednu," rozkáže mi.
,,Nechce se mi," přemlouvám ji, abych nikam nemusela.
,,Jdeš, neptám se tě," řekne a položí mi hovor. Jestli jsem se něco za 3 měsíce s Miou naučila, tak to je to, že ji nikdy nepřemluvíte. Stojí si za vším a to vždycky.
Jelikož jsem byla ještě trochu upravená ze závodu, netrvalo dlouho a vlasy i makeup byly hned hotové. Nepopadla jsem šaty, ale sukni která zářila jako diskokoule. Poté, co jsem se připravila uslyšela jsem zvonek a běžela otevřít. Čekala jsem Miu, ale místo toho tam stál Charles v obleku opřený o futra dveří.
,,Můžu dál?" zeptá se. Jen pokynu rukou a otevřu mu dveře.
,,Proč jsi zmizela? Dneska se jde slavit," řekne a chytí mě za pas.
,,Jen myšlenky, hodně myšlenek vlastně," odpovím mu lehce krkolomně.
,,Můžu to nějak napravit?" zeptá se. Já jen zakroutím hlavou na nesouhlas. Nechtěla jsem mu říkat, to co zmínil Pierre. Nechtělo jsem ho trápit v jeho povedený den.
,,Jak ses sem vůbec dostal?" zeptám se ho.
,,Tvá kamarádka Mia byla mým klíčem," řekne a já se musím pousmát.
,,Sluší ti to, jen tak mimochodem. Vypadáš jako hvězda," řekne a popadne z věšáku můj kabát.
,,Je čas oslavovat," řekne a táhne mě z dveří ven. Bylo mi do smíchu, když mi došlo že se ti dva proti mně spikli. Když jsme nasedli do auta chytil mě Charles za stehno a já si položila hlavu na jeho rameno.
,,Nepříjde ti všechno moc rychlé?" zeptám se ho zamyšleně.
,,O čem to mluvíš?" řekne.
,,O nás," odpovím mu a kouknu se mu do očí. Viděla jsem v nich strach z mé odpovědi.
,,Daphne, jenže já už se nedokážu zastavit," řekne.
,,Tak moc jsi mě okouzlila, že na každém závodě chci být jen a tebou. Dokonce ta dnešní výhra byla díky tobě," řekl.
,,Je to tvoje výhra, já ti jen přinesla hezké myšlenky," řeknu.
,,Tak co jsi tím myslela?" zeptá se.
,,S někým jsem mluvila," začnu a Charles poslouchá.
,,A ten člověk má docela pravdu. Když budu chtít být s tebou, nebude ze mě uznávaný a nejednostraný novinář, budu spojována s tvým jménem," dořeknu a odmlčím se.
,,To mě nenapadlo," řekne. Jen pokrčím rameny a kouknu se z okna na typické italské budovy, jak v noci svítí.
,,Daphne," řekne po chvilce.
,,Asi nás čeká těžký rozhodnutí, ale nezahazuj možnost být se mnou," řekne.
,,To bych neudělala, jen.." nevěděla jsem, co už říct.
,,Těch pár dnů po Monacu, ukážu ti jaké je to být se mnou. Užijeme si to a poznáš mě i mimo trať," řekne. Jeho návrh byl k pousmání.
,,To beru," řeknu. Zbytek jízdy jedeme bezeslov, ale když vstoupíme do baru, jakoby se naše přechozí konverzace nikdy nestala. Celou dobu se od sebe neodtrhneme. Tancujeme spolu, dáme si něco k pití a užíváme si přítomnosti jeden druhého.
,,Kdo ti to vůbec řekl?" zeptá se Charles, když stojíme uprostřed parketu a tančíme.
,,To není důležitý. Jen na tom je něco na zamyšlení," odpovím mu a užíváme si večera dál. Nenechám si alkohol stoupnout do hlavy tak moc, protože následující den mě čeká let do Londýna. Když už stojíme u mého apartámu jsem opřená o auto a Charles naproti mě.
,,Vážně nemám jít nahoru?" zeptá se mě a jde už slyšet, jak je lehce opilý. Na odpověď jen zakroutím hlavou na nesouhlas a na rozloučenou mu dám pusu na tvář.
,,To mi nestačí," řekne a vtáhne mě do vášnivého polibku. Z jeho dechu šla cítit whiskey, ale nevadilo mi to.
,,Teď už můžeš," odtáhne se a řekne.
,,Dobrou," řeknu a zmizím ve vstupních dveřích.

~

Je úterý ráno a já už jsem nazpět v Londýně. Tento víkend mé čeká Monako, dokonce i takhle na poslední chvíli jsem dostala volno bez žádných otázek. Dnes si jen musím vyzvednout potřebné materiály k práci na víkend a jakobych zase odjížděla.
Kdy přijedeš do Monaka?
Pípne mi telefon, když mi napíše Charles. Zajímá se o mě každou volnou vteřinu, když máme oba aspoň 10 minut, zavolá mi. Je jako princ, v kterého jsem už po Williamovi nedoufala.
Když letadlo přistálo v Nice a já se tu měla někde ubytovat, byla jsem okouzlená. Ve chvíli, kdy se Charles dozvěděl, že jsem ubytovaná v Nice skoro až po telefonu zuřil, ale musím uznat bylo to roztomilé ho slyšet nadávat, že budu daleko. Jestli mi Nice zvalo dech nevěděla jsem, co přijde v Monaku.
Ubytuju se v hotelu, kdy bydlí i ostatní novináři z naší firmy. Poznám v lobby spoustu známých tváří, ale nijak se nezdržuju a vydám se rovnou do pokoje. I když jsem za sebou měla krátký let, rozhodně jsem byla unavená a potřebovala pořádnou sprchu. Byla středa večer a čtvrtek byl naplněný plány, rozhovory, videi od rána až k večeru.
Ráno jsem se připravila a dala na sebe slušivý bílý formální overál, namalovala se a vyrazila. Nemusela jsem se do Monaca přesouvat vlakem, protože na mě venku čekalo auto. Co jen říct, Charles si potrpí na pohodlí. Cestou do Monaka jsem si užívala výhledů, hlavně toho moře a když jsme přijeli do centra a já vystoupila, začala jsem závidět každému, kdo tam vyrostl.
S sebou jsem měla paddock pass, který mě pustil do zóny novinářů, jezdců, v podstatě do celého areálů. Jako první věc na program byla živá konference s některými piloty před velkým závodem. Nemyslela jsem na to, jestli tam Charles bude nebo ne, práce teď byla priorita.
Na konferenci jsem si všimla, jak na mě Charles pokukuje a nemohla jsem se pousmát. Uculovala jsem se do doby než padla docela nepříjmená otázka na něj.
,,Pane Leclercu, mám dotaz," ozve se jeden z novinářů ze zadní řady.
,,Prosím, do toho," pobídne Charles novináře.
,,Proslýchá se, že díky vaší přítelkyni dokážete manipulovat s médii, je to tak?" zeptal se ten novinář. Zůstala jsem stát jako zmražená a jen se chtěla z místnosti vypařit, ale zároveň mi bylo líto Charlese. Cítil nátlak na to, že musí odpovědět. Nemohla jsem mu nijak pomoct, i když bych nejraději odpověděla za něj
,,Když jsem tu slečnu poznal netušil jsem, jaká je její práce. Tedy nevyužívám nijak jí, ani média pod které spadá. Záleží mi na ní, ne na mé image," odpoví zcela statečně.

Po konferenci jsem měla nějakou volnou hodinku a rozhodla se chvíli potulovat po paddocku. Procházela jsem se a omylem do někoho vrazila. Když se otočil uviděla jsem Carlose, který si mě nejdříve zmateně prohlížel a pak jakoby zajiskřilo.
,,Ty jsi ta Charlesova novinářka?" zeptal se.
,,Dá se to tak říct," odpovím mu.
,,Neboj, vím že si Daphne," řekne mi a já se pousměju. Znamenalo to, že o mně Charles před ním mluvit.
,,Kam míříš?" zeptá se mě.
,,Nevím, mám půl hodiny. Jsem si to tady trochu chtěla projít," odpovím mu.
,,Notak, tady není co procházet," řekne.
,,Fajn, kam tedy míříš ty?" zeptám se ho.
,,Právě teďka, oběd s Charlesem," řekne.
,,A ty by ses měla přidat. Chci víc poznat tu, o které nemůže přestat mluvit ani na vteřinu," řekne a táhne mě směr garáž Ferrari.

Nakonec jsme si chvíli času jen já, Carlos a později na chvíli i Charles užili. Hlavně jsme se děsně nasmáli.

~

Je sobota odpoledne a za pár minut se odstartuje kvalifikace Formule 1 v Monaku. Večer jsem se vyplížila z mého hotelu a objednaným autem jsem přijela k Charlesovi do apartmánu. Nádhernější byt jsem nikdy v životě neviděla. Francouzské okna, nábytek laděn do béžové, terasa s výhledem na moře. Nikam jsme za ten večer nešli. Jen objednal nějaké jídlo na večeři a poté si pustili film. Než film vůbec skončil, já usnula přímo na Charlesově ramenu a následující ráno jsem se probudila vedle něho. Zkontrolovala jsem čas a bylo sotva chvilku po 5.hodině raní. Charlesovi jsem ukradla ze skříně mikinu a kraťase a šla se umýt. Po sprše stále spal, tak jsem navařila něco ke snídani, respektive to byly vajíčka, jediná snídaně kterou umím dokonale.
,,Co to tu děláš?" zeptám se mě, když vejde do kuchyně.
,,Neměla bych se na to ptát já?" poškádlím ho.
,,Usnula jsi tu a mně vyhovuje víc, když spíš tady," nevěřícně jen kroutím hlavou a vrátím se k vaření. Rychle dojde ke mně a obejme mě zezadu.
,,Voní to skvěle," řekne.
,,Jsou to jen vajíčka," odpovím mu.
,,Ale vaříš je ty," řekne a já se aspoň takhle po ránu pořádně směju.

Po snídani jsme si ještě chvilku povídali, než jsem si všimla že je 7:30 ráno. Rychle jsem se oblíkla a doslova prosila ridiče auta, ať si pospíší. V 9:30 jsem už totiž měla být nachystaná a být v paddocku.