Media Girl [C.L]

kapitola 14.

Daphne's pov:
Po náročném vstávání kolem páte ráno v Monacu nastal malinký zmatek. Mně se z Monaka nechtělo a na druhou stranu Charles nechtěl z Monaka pustit mě. Ale když už jsme stáli na letišti v Nice, nebylo to jednoduché. Líbilo se mi, že jsem ho měla takhle k sobě blízko, ale další grand prix už se pomalu a jistě blíží.

Když jsem přistála v Londýně, tak jsem si zapnutí telefonu z režimu letadlo všimla zprávy. Vážená slečno Waynová, dostavte se prosím dnes ve 16 hodin odpoledního času do mé kanceláře.
Takhle zněla zpráva od mého šéfa. Musím uznat, že jsem si z toho nic nedělala ze začátku, ale upřímně, měla jsem to brát víc vážně.

Tašky jsem si nechala doma, dala si rychlou sprchu, oblékla si něco nového a vydala se zpátky do kanceláře. Když jsem vešla do budovy, moc lidí se tam nepohybovalo, buď byli někde v terénu, nebo snad i na obědech.

Zaklepala jsem a ozvalo se, ,,pojďte dál," řekl hlas mého šéfa.
,,Dobré odpoledne," řeknu když otevřu dveře do jeho kanceláře.
,,Slečno Daphe, rád vás vidím," řekl a myslela jsem si, že mě viděl rád.
,,Jenom vám chci Daphne říct, že to co teď budeme probírat, nevychází ode mě," řekl.
,,Stává se z vás internetová hvězda a lidem nademnou se to nelíbí," pokračuje a já se začínám bát.
,,Nechci to udělat, ale musím," nachvíli se odmlčel.
,,S okamžitou platností jste propuštěna, moc mě to mrzí," dokončí, co řekl. Já úplně zamrzla, sen který jsem si začala konečně úspěšně budovat, se během jedné minuty úplně zhroutil.
,,Já už půjdu," řeknu takovou lámanou řečí, protože jsem vlastně už neměla co dodat. Byla jsem úplně zlomená a jak klubíčko neštěstí jsem si pobalila pár věcí, co jsem v kanceláři měla a odešla jsem.

Když jsem došla domů, zabalila jsem se do deky a cestou si v obchodě koupila kyblík zmrzliny, to nejlepší na trápení. Telefon, jsem nechala hluboko zahrabaný v kabelce a snažila se na nic nemyslet. Chtěla jsem doufat, že Suzanne Wolfová bude mojí záchranou, ale spíše už jsem veškerou naději úplně ztratila.

Charlie's pov:

Užíval jsem si ještě pár volných dnů v Monaku, které mi zbývaly předtím, než jsem musel odletět do Kanady. Jenže během celého dne, jsem spíše v pohodě byl více a více vystresovaný. Během dopoledne jsem od Daphne dostal vzkaz, že přistála v pořádku v Londýně. Pak jsem s ní jen krátce mluvil, zmiňovala něco o krátké zastávce v práci, ale nic jiného. Neodepisovala mi, nezvedala mi hovory a ani moje poslední šance, Mia, nereagovala na absolutně nic. Měl jsem strach, ale na druhou stranu, Londýn je její město, zná ho skrz na skrz a určitě se nemůže někde ztratit.

Daphne's pov:
Když jsem se probudila na sedačce celá polámaná z pozice ve které jsem usnula, mi došlo na koho jsem zapomněla. Rychle doběhla do předsíně a vytáhla telefon. 16 zpráv od Charlese a přesný dvojnásobek hovorů, tedy 32. Bylo kolem půlnoci, což znamenalo, že v Monaku je o hodinu více. I když jsem se začátku váhala, stejně jsem jeho číslo vytočila i tak.
,,Daphne, jsi v pořádku?" ozve se Charles po pár vteřinách, co telefon vyzváněl.
,,Nevím," odpovím mu.
,,Copak se děje?" zeptá se.
,,Dostala jsem padáka," vysoukám ze sebe.
,,Proč, jsi přece úžasná a dřela jsi děsně moc," zvýší hlas.
,,Asi to není prací, ale tím kolik pozornosti na sebe poslední dobou přitahuji," řeknu.
,,Takže jsi vlastně dostala padáka kvůli mě?" řekne Charles a když tuhle větu řekne, skoro mě to až zlomí. Mohla jsem totiž za svoji práci bojovat, ale já se ani nesnažila. Být s Charlesem pro mě byla ta možnost, kterou jsem chtěla mít a ani ji nezpochybňovala.
,,Charlie, ať už je nebo není, já si přeci vybrala tebe," řeknu.
,,Daphne, promiň mi to. Nechtěl jsem ti zničit sny," řekne, jakoby mě vůbec neposlouchal.
,,Charlesi poslouchej mě prosím, mohla jsem tam před svým šéfem stát a prosit ho, aby mi dovolil změnit tu situaci ve které jsem, ale já to neudělala. Automaticky jsem si zvolila tebe a jsem za to ráda. Neměnila bych svoje rozhodnutí," řeknu.
,,Takže, nelituješ nás dvou?" ujišťuje se.
,,To bych nedokázala, neboj se," řeknu a nekonec se s ním rozloučím.

Grand Prix v Kanadě
Do Kanady jsem přiletěla společne s Charlesem už v úterý večer. Přece jenom, měla jsem teď času na rozdávání. Ubytovali jsme se v hotelu poblíž paddocku, kde bydleli i jiní piloti. Ale nejlepší část byla to, že ve stejném hotelu bydlela i Kika s Pierrem. Po ubytování Charles stejně zmínil, že do večera musím ještě být v paddocku, já využila této možnosti a vytáhla Kiku do Montreálu.

~

,,Daphne!" rozběhla se ke mě Kika, když mě uviděla v hlavní hale.
,,Bože můj, jak ráda tě vidím," řekne, když mě pevně drží v objetí.
,,Taky tě ráda vidím," řeknu na oplátku.
,,Tak povídej, chci slyšet každý detail toho, co se stalo v Monacu," vypálí ze sebe hnedka.
,,Fajn, tak jdeme," řeknu a ruku v ruce odcházíme z hotelu poznávat Montreál.

Během cesty jsem jí řekla o každé situaci v Monaku, jak jsem utíkala před paparazzi, i to jak jsem se seznámila s Pascale i každou vteřinu té chvíle, kdy jsme se s Charlesem dali dohromady. Taky jsem nemohla nezmínit svůj vyhazov. To ji hrozně mrzelo, ale slíbila, že mě podpoří jak jen budu chtít. Ona mluvila o foceních, na kterých od té doby co jsme se neviděli absolovovala. Ten čas, který jsme spolu byli utekl hrozně rychle a my byli už v hotelovém výtahu, řekněme už s lehkou hladinkou alkoholu v krvi po několika skleničkách vína. Vystoupila jsem z výtahu v nejvyšším patře, kde byl náš pokoj. Skoro až dobelhala ke dveřím, jak moc se mi nohy motaly. Než jsem stihla vůbec vytahnout kartu, otevřel dveře Charles.
,,Zlato, kde jste byli?" zeptá se, když mě tam uvidí sedět na pokraji spánku.
,,Snad všude," odpovím mu. Charles mi podá ruku a pomůže mi zase si stoupnout.
,,Jsi opilá," řekne.
,,Už to tak bude," odpovím mu a vpadnu mu do náruče. On mě opatrně přenese do postele, ale jen co mě položí já už spím úplně mrtvá s kocovinou, která mě hodně zasáhne ráno.