,,Byl to jen sen. Jen zlí sen," uklidňovala se v duchu a přitom se snažila zpomalit svůj zrychlený dech, i zběsilý tlukot jejího srdce, které bilo doslova na poplach.
,,Byl to jen sen a nic víc," uklidňovala svou mysl a potají se rozhlédla kolem.. Byla tma a svítání ještě nepřicházelo. Ale i přesto vstala z postele a podívala se do ještě stále hořícího krbu, ve kterém už plápolaly jen slabé plameny.. Přišla k němu a opatrně zapálila svíčku. Potom přešla i se svíčkou v ruce k malému lavoru se džbánkem, ve kterém měla studenou vodu a opláchla si obličej.
,,Byl to jen sen," řekla si slabě a přitom se opatrně omyla.
,,Jenom zlí sen," zašeptala a přitom se podívala na svůj odrážející se odraz v zrcadle. ,,Ano, byl to jen sen," odpověděla si a přitom se na sebe do zrcadla pousmála.
Potom, když se ji podařilo se zklidnit, tak se vrátila opět do postele, ale stejně už nedokázala usnout, protože se bála onoho snu, který nechtěla aby se ji znovu vrátil.
Ráno se zašla pomodlit do kaple a potom si klekla u hrobu rodičů, které prosila aby ji pomohli tu tíhu a bolest překonat. Po tváři se ji kouleli slzy, protože ještě stále to že už nemá ani matičky ani otce svého, bolelo.. Protože její rány byly stále ještě čerstvé a ani nedoufala to že by se někdy mohli ještě zhojit.
Byla teď na všechno sama a její hamižný strýček, který se o ní staral, ji to ani v nejmenším neulehčoval.
