Sen nebo prokletí,
na křídlech odletí,
Protnou se perutě,
protnou se s kůži,
Však jenom ty dál víš,
co vše ti dluží,
Sen a s ním prokletí,
dál v sobě máš,
Dál musíš bloudit tmou,
neznat svou tvář,
Sen a s ním prokletí,
dál k tobě přichází,
A jenom ono tě na cestě provází,
Snad jednou přijde den,
a ty se zachráníš,
A pak i hrozný sen,
proměníš v pokání,
Teď však jen dál tu zas,
za noci bloudíš tmou,
I když však netušíš,
jestli se ztratíš dvou,
A tak dál bloudíš tu,
přes den pták,
v noci žena,
A jenom v kleci jsi dál uzamčena,
Snad jednou najde se,
někdo kdo tě zachrání,
A kdo i lásku tvou,
promění v čekání,
Kdo ti zas na tělo,
navleče bílý šat,
A spojí duši s tvou,
i to se muže stát,
Teď však jen samotná,
musíš dál bloudit tmou,
A nevíš, nevíš dál,
jestli ti pomohou,
Teď však dál samotná,
jako pták mávneš křídly,
A kdo ví,
třeba dál najdeš tu,
kdo tu jen bydlí,
Třeba jen jedinkrát,
najdeš tu lásku svou,
Ta co ti pomůže,
prolomit kletbu zlou,
Však teď jen dál tu zas,
dál čekáš v pokání,
A hledáš někoho,
kdo tě jen zachrání....
