,,Mamičko, tatíčku, ani nevíte jak je mi smutno, že vás už nemám," zavzlykala smutně a přitom ji na hrob ukáply slzy. ,,Kdo mě teď ochrání, když nemám nikoho," řekla tiše a přitom položila ke kamennému kříží upletený věneček. ,,Ach, prosím mamičko a tatíčku, ať se mi aspoň už ty zlé sny nezdají," zašeptala do ticha a na hrob jejich rodičů dopadla další její slza.
,,Proč jste mě tu nechali samotnou," řekla po chvíli a přitom pohladila nápisy jmen svých rodičů na náhrobku.
,,Chtěla bych být zase s vámi. Maminko a tatínku. Bez vás je to tu tak smutné. A strýček, ten mě asi brzy utrápí, protože si kvůli zlatce nechá i koleno vrtat. Proč už tu nejste se mnou. Co bych tak za to dala kdyby jste tu mohli být...Snad jste tam spolu šťastní..jen mě jste tu nechali samotnou. Ach, maminečko..Ach, tatíčku..Kéž bych už mohla být s vámi..Abychom byly zase všichni spolu. Ale vy jste mě tu nechali ostať samotnou a co já sama si mám tady počít.." zašeptala tiše, a pak se se slzami v očích svalila na hrob a nahlas se rozplakala.
,,Chybíte mi, strašně moc," vzlykla a přitom přejela rukou po chladném kameni.
Po chvíli ji však z jejího pláče vyrušil křik, který dolehl až k ní.
