Potřebný dotek

Zamilovaní idioti.

Opět psáno na mobilu. Takže se omlouvám za jakékoliv chyby. Chtěla jsem to napsat pred epizodou. Takže je to spíše trochu narychlo. Tak uvidíme, jak to nakonec dopadne.
Doufám, že se vám to bude líbit. Omlouvám se, ale angličtina není můj jazyk, takže si netroufám to napsat v onom jazyce. Předem děkuji za přečtení.
_______________________________________________

Lucy čekala, až Tim zahne za roh a vleze do výtahu. Rozhlédla se kolem jestli nikdo nevidí, jak se plíži směrem k němu. Než se dveře zavřely, strčila tam svou nohu a rychle vklouzla dovnitř.

"Lucy, co to děláš? Neměla bys tady být."
Jen co se dveře zavřely, otočila se k tlačitkum a stiskla stop. Pote se otočila zpátky k Timovy.

"Já, pojď sem." Chytla jej za ruku.
"Nemohu za to, že ten výtah se porouchal právě teď. I když to je jen na pár minut. Snad si toho nikdo nevšimne."

Lehce se usmal, ale pak opet zvážnel. "Lucy,  ja, neměly bychom."Tim pustil její ruku.

Ale Lucy už to nemohla déle vydržet. Chytla jej za košili, přitáhla si jej k sobě a věnovala mu silné objetí, po kterém toužila od chvíle, co se rozešly.
Po všechtěch, probdělých nocí bez něj.  Je ráda, alespoň za tohle.

"Hej, já jen chci abys vedĕl, jsem tady. Nejsi sám, a nikdy, už nebudeš ať se děje cokoliv jsem stebou.
Já vím, že je to teď lehce komplikované mezi námi, ale jsem tady a vždy tady budu Time. Nezapomeň budu po tvém boku ať se děje cokoliv, rozumíš.
Pořád doufám, že se to jednou mezi námi napraví.
Možna to nebude jako dříve, ale kdo ví, třeba to můžeme jednou zkusit znovu a uvidíme. Pro teď mi bude stačit jen tohle."

Tim, už se neudržel po tváří mu ukáplo pár slzl. "Ach Lucy...Jsi příliš úžasná. Já,  nezasloužím si tě, jsi pro mě až moc dobrá. Zasloužíš si něco víc.
Je mi to tak líto zlato, všechno jsem to pokazil. Jako vždy, všechno dobré podělám."

"Hej, ne, to neříkej. Time, jsi jen člověk, co dělá chyby stejně jako já, nebo kdokoliv jiný. Ale vždy se najde nějaká možnost je napravit. Jako jeden z příkladů, je třeba to že jsi dokázal o tom mluvit.
Poslouchej, Miluji tě, ať se stane cokoliv, jsem tady a budu tady po tvém boku.
Věřím ti, a chci abys věděl, v srdci vím, že jsi dobrý člověk, který toho má hodně za sebou, a je těžké po tom všem, čím sis prošel se někomu otevřít, ale mě můžeš věřit, ano."

"Lucy, moc tě Miluji, chci abys to věděla, nikdy jsem nikoho skutečně nemiloval tak jako Miluji tebe.
Vím, že teď není vhodná chvíle. Ale chci abys věděla, že udělám vše pro to, abych to napravil. A doufám, že mi jednoho dne dáš ještě šanci."

"Nic víc, bych si nepřála, ale chce to čas Time."
"Dobře, chápu to."

Tim, už to nemohl déle vydržet, musel znovu cítit její rty na svých i kdyby jenom na pár vteřin. Vytáhl se z objetí, chopil její  tvář a přitáhl si ji k polibku, který možná říkal víc než tisíc slov.
Lucy zástenala, jeho rty byly tak opojné. Kdyby nebylo toho všeho kolem pravděpodobně, by jej teď vzala někde kde by byly jen sami dva.

Rychle si uvědomila kde jsou, během chvilky jej odstrčila, a poté zašeptala. "Měla bych jít."
Otočila se, stiskla znovu tlačitko stop, výtah se náhle rozjel, dveře se po chvilce otevřely rozhledla se kolem, nikde nikdo naštěstí nebyl, a tak rychle vyklouzla pryč a znovu se neohlédla, jenom ještě rychle zašeptala. "Zbohem, pro teď. Nezapomeň, ještě jsme neskončily Time." A pak byla rychle pryč.

Tim tam stál s otevřenými ústy, omamen vším, co se právě přihodilo, doufal jen, že to nebyl sen. A zároveň nemohl uvěřit tomu, jaké má štěstí, když má po svém boku takovéto přátelé.