dvanáctá hodina odbyla a už je tomu rok, co jsem tě neviděla. smutek, strach, radost a štěstí mix většiny emocí v mojí hlavě dělají piruety a hromadí se do proudu myšlenek jako nejmohutnější řeka světa a nebo jednoduše tornádo lapící vsechno, co mu stojí v cestě. vír uprostřed jezera, který se tvoří, aniž bych příčinu věděla. nepravidelnou erupci sopky a lávu chrlící ze sopouchu ven až do nebe. bouřku uprostřed léta, která díky přítomnosti světla tvoří duhu. aspoň něco dobrého vzešlo z toho všeho. naučila jsem se nikomu nevěřit, ani malinko. vážit si rodiny, kamarádů a hlavně sama sebe. možná budu znít jako sobec, ale přesto se věnovat hlavně sám sobě. preferovat své zájmy a to co chci já, ne ostatní. nikdy už se nebudu ničit kvůli někomu jinému. za jeho úspěch mi to prostě nestojí.
