přemýšlela jsem.
přemýšlela jsem o minulosti, současnosti i budoucnosti a došla jsem k závěru, že je všechno jedno.
je jedno to, že na mě bez dovolení sahal.
je jedno to, že nejsem schopná milovat.
dokonce je i jedno to, že jsem zklamání a mamka lituje toho, že mě porodila.
nejvíc ze všeho je však jedno to, že žijeme.
proč žijeme? sama sebe se ptám i když vím, že odpověď se dozvím až na konci.
co se děje po smrti? půjdu do nebe/pekla?
jediné co se pravděpodobně bude dít je rozklad mojí tělesné schránky.
nikdy už nebudu dýchat, smát se, brečet a bát se.
bát se smrti, nebo snad strachu. až umřu můj hrob nachytá prachu.
