Drž mě

2.

Prosinec 2023

Do prosince se vlastně nic moc zajímavého nedělo. Škola ubíhala, já jsem se snažila tak nějak se všemi skamarádit a sžít se se školou. Mnohokrát jsem přemýšlela nad tím, že odejdu, že vlastně studium už není pro mě a měla bych jít do práce, ale nevzdala jsem to. Protože kdybych sem opravdu nepatřila, život by mi to dal pořádně vědět a toto bylo jen o adaptaci. 

Momentálně si balím věci a chystám se jít se tvými přáteli na bruslení na hokejový stadion. Naposledy jsem bruslila 5 let nazpět a tak mi je jasné, že to bude celkem zábava. Jirka měl jiné plány, takže jsme tu byli jen v 5 lidech. ,,Ahoj." pozdravím je, když ke mně došli. Čekala jsem na ně snad tisíc let a stihla jsem už zmrznout. Všichni skupinově pozdraví a tak se vydáme dovnitř arény, kde jsme měli bruslit. Ulovíme první volnou lavičku, ihned na okraji u vstupních dveří, všichni se posadíme a začneme se cpát do bruslí. Čekalo se jen na mě. Rychle si brusle zavážu, abychom mohli jít konečně na plac a užili si hodinku pohybu. Ze začátku jsem samozřejmě měla co dělat, ale u konce hodiny, jsem se rozjezdila a bylo to moc prima. ,,Tak za čtrnáct dnů zase?" zavolá na mě Kamča než se rozloučíme. ,,Ano." zavolám na ní nazpět a vydám se pomalu ke svému autu, které mám zaparkované u fotbalového hřiště, zhruba tak 10 minut pěšky od hokejového stadionu. 

Na bytě si uvařím polévku, posadím se ke svým školním povinnostem a začnu na nich pomalu pracovat. Terka sedí vedle v pokoji a soustředí se na svou práci do školy. Ona studuje Fyzioterapii a já Řízení lidských zdrojů, obě na úplně jiné škole. Už od začátku jsme si moc sedly, prakticky jsme schopné se bavit o všem, což se mockrát neděje. Vím, že si hodně lidi stěžují na to, jaké mají spolubydlící, ovšem to je něco, co mě se netýká. Terku bych nevyměnila, ani kdyby mi někdo chtěl zaplatit. ,,Začíná stream, chceš se koukat se mnou?" zavolám na ní do vedlejšího pokoje, ze které se ozve jen radostné ano a během chvilky už sedí vedle mě, obě baštíme chipsy a společně sledujeme stream mého oblíbeného streamera. Na druhý den, jsem měla volno a proto jsem věděla, že všechny resty mohu udělat ten den.

--

Za dalších čtrnáct dnů jsme se opět všichni potkali před budovou hokejového stadionu. Tou dobou mám v hlavě tak trochu Denise. Ten člověk není moc komunikativní a na první pohled Vás možná vůbec nezaujme, ale je to takový golden retriever. Hodný člověk. Všichni se opět vydáme do budovy stadionu, tentokrát s námi šel i Jirka. ,,Ty si už někdy jezdil?" vyhrknu na něj. ,,Ne, tohle je moje první jízda." usměju se. Nemohu uvěřit, že jezdí tak dobře. ,,Ale na to, že na tom stojíš poprvé, ti to jde." ,,Díky." usměje se na mě a chytne se mantinelu, aby nespadl. Jirku bychom mohli specifikovat jako někoho, kdo vám řekne vtip, sám se tomu nesměje, ale vy se lámete smíchy, pokud tedy milujete humor a přijde vám vtipný naprosto cokoliv. Je to takový medvídek. Citlivej medvídek, co vám ihned něco jen tak neřekne, ale k tomu se též dostaneme. 

,,Štve mě, že si ty děti vždycky stoupnou doprostřed nebo jedou přede mnou. Já neumím brzdit." volá na mě. ,,No jo, tak se musíš uhnout nebo na ně křičet." zavolám na něj a dojedu k němu. Chytnu se mantinelu, jako před chvilkou on, a chvilku tam vedle sebe jen tak stojíme a koukáme na ostatní. ,,Ty jezdíš jak dlouho?" ,,Od malička, třeba cca od 4 nebo 5 let, ale dlouho jsem nejezdila." podívám se na něj. Kývne hlavou. ,,Ale taky ti to jde." usměju se. ,,Děkuju moc." dojedou k nám ostatní. ,,Co vy dva tu tak stojíte, pojďte jezdit, ne?" popožene nás Tomáš a my se rozjedeme pryč. 

Celou dobu, co jsme byli na bruslích, jsem se bavila jen s ním. Chválila za to, jak dobře mu to jde, protože mu to opravdu šlo a jeho jízda byla daleko od jízdy kde jakého začátečníka.  A to je to, kde vše začíná.

--

Po prosinci samozřejmě následoval měsíc zkoušek. To je období, kdy nemáte ani jeden den volný a snažíte si do hlavy nacpat celých 13 týdnů během pár dnů. Váš jediný pohyb je ze židle do koupelny, ledničky, nazpět ke stolu a pak do postele a takhle je to tak různě. Jediné, co si v tomto období přejete je to, aby už byl konec a vy jste měli volno. Bohužel k mému neštěstí se mi nepodařilo udělat 2 předměty. Mikroekonomii a Podnikovou ekonomiku, ta mi utekla o dva body. Ale díky bohu bylo zkouškové za mnou a čekal mě měsíc volna, kdy jsem si mohla dělat co jsem chtěla. Jezdila jsem na výlety s kamarády, nakupovala a taky jsem si během zkouškového našla nového člověka, s kterým jsem se začala bavit. Adéla. Definice záporáka v pohádkách. Člověk, kterému se nezavděčíte ani kdyby jste sami sebe prodali na černém trhu. Člověk, co má vždy pravdu, je nejhezčí, nejchytřejší a všichni kolem něj, kromě lidí co jsou s tímhle člověkem kamarádi, jsou dementi. Ano, tak to je. Už od samého začátku jsem věděla, že to nevydrží, že já a tenhle člověk prostě nejde dohromady mít kamarádství, ten člověk si udržuje lidi kolem sebe tím, že je nevědomky tvoří k tomu, aby mu říkali jen to, co chce slyšet a já si toho byla vědoma.